Jan smí vidět v prorockém vytržení Nejsvětějšího a nebe, kde trůní. Nápadné je, že ani ve snovém vidění nedostává Bůh jméno a podobu. Je nekonečně vzdálený každé představě a lidskému rozumu nevypověditelný. Jen světlo jej poněkud znázorňuje, třpytí se jak démant a září jako vycháze...