Vítej na homiletickém webu…
Když někoho obdaříme svojí sympatií, láskou, chceme si s tou osobou povídat. Snad každý z nás se někdy v životě zamiloval. A když se do sebe lidé zamilují, víme, že si spolu vydrží povídat dlouhé hodiny. Kolikrát pak slyšeli z úst blízkých otázku: „Jak si dokážete pořád tak povídat?” Když člověk opravdu toho druhého miluje, není pro něj čas důležitý. Stejně je tomu i s Bohem a naším vztahem k němu. Pokud Boha opravdu milujeme, chceme s ním mluvit, chceme s ním vést dialog, říct mu, co nás trápí, co nás těší, ale také mu povědět o těch životních situacích, které jsou pro nás těžké, se kterými si nevíme rady. Ale kromě toho, že o tom řekneme Bohu, také chceme, by i On k nám promlouval, aby nám řekl, co v dané situaci dělat, aby nám v té složité situaci ukázal cestu. Jak k nám hovoří Bůh? Pomocí slova Božího. Promlouvá k nám tehdy, kdy bereme do ruky evangelium a začínáme číst. Mluví k nám během každé mše svaté, tehdy když slyšíme jeho slova, které čte lektor, nebo evangelium, které čte kněz. Polož si sám sobě otázku: Kdy jsi měl/a naposledy v ruce Písmo svaté? Kdy jsi hledal/a pomoc ve slově Božím v evangeliu? Kdy jsi hledal/a radu ve slově Božím, které jsi slyšel/a na mši, během pobožnosti, z úst kněze?
Když někoho obdaříme svojí sympatií, láskou, chceme si s tou osobou povídat. Snad každý z nás se někdy v životě zamiloval. A když se do sebe lidé zamilují, víme, že si spolu vydrží povídat dlouhé hodiny. Kolikrát pak slyšeli z úst blízkých otázku: „Jak si dokážete pořád tak povídat?” Když člověk opravdu toho druhého miluje, není pro něj čas důležitý. Stejně je tomu i s Bohem a naším vztahem k němu. Pokud Boha opravdu milujeme, chceme s ním mluvit, chceme s ním vést dialog, říct mu, co nás trápí, co nás těší, ale také mu povědět o těch životních situacích, které jsou pro nás těžké, se kterými si nevíme rady. Ale kromě toho, že o tom řekneme Bohu, také chceme, by i On k nám promlouval, aby nám řekl, co v dané situaci dělat, aby nám v té složité situaci ukázal cestu. Jak k nám hovoří Bůh? Pomocí slova Božího. Promlouvá k nám tehdy, kdy bereme do ruky evangelium a začínáme číst. Mluví k nám během každé mše svaté, tehdy když slyšíme jeho slova, které čte lektor, nebo evangelium, které čte kněz. Polož si sám sobě otázku: Kdy jsi měl/a naposledy v ruce Písmo svaté? Kdy jsi hledal/a pomoc ve slově Božím v evangeliu? Kdy jsi hledal/a radu ve slově Božím, které jsi slyšel/a na mši, během pobožnosti, z úst kněze?
Jak víme, během mše svaté se setkáváme s Kristem v podobě chleba. Ovšem se stejným Kristem se setkáváme i předtím - když nasloucháme jeho slovům, které čte lektor nebo kněz. Když nasloucháme Písmu svatému, promlouvá k nám sám Bůh. Slovo Boží má velkou moc. Bůh řekl: Budiž světlo. A bylo světlo. Bůh nás stvořil svým slovem. Lidské slovo nás může zklamat, ranit nás. A to je pak příčina toho, že jsme vůči Božímu slovu opatrní. Slovo Boží je jako dvousečný meč. Proniká velmi hluboko do lidské duše. Srdceryvně dojímá. Neexistuje místo, kam by slovo Boží nemohlo proniknout a které by neznalo. Slovo Boží je jako oko. Dokáže ihned posoudit tužby a úmysly lidského srdce. Je potřeba slovem Božím žít. Co se tím myslí? Je třeba mu naslouchat. Abychom mu mohli naslouchat, musíme se na něj připravit. Vždy, když se učíme něco nového, hledáme někoho, kdo by mohl být naším učitelem. Takovými učiteli v naslouchání jsou svatí nebo Marie. U svatého Lukáše čteme následující slova: Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. (Lk 2, 19) Abychom žili slovem, musíme mu naslouchat. Naslouchat Slovu není snadné, pokud na to nejsme připraveni.
Během poslední večeře byli učedníci s Ježíšem. Ježíš mluvil o své tužbě: Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Učedníci však byli myšlenkami úplně jinde. Měli na mysli jeho utrpení, rozepře s farizejci, napětí rostlo. Nebyli schopní se soustředit na to, co jim Ježíš říká. Ježíš tedy navázal na toto napětí a promluvil k nim. Řekl, že jeden z nich ho zradí, ale učedníci se kvůli napětí, které kolem panovalo, nedokázali soustředit. Další věcí, která nám brání naslouchat slovu Božímu, je hřích. Hřích a jeho důsledky, se kterými přicházíme na svět, jsou toho příčinou. Člověk je podobný hliněnému džbánu, do kterého udeřil blesk hříchu a rozbil ho na kousky. Ježíš se přibližuje k tomu, kdo mu naslouchá, a znovu spojuje kousky v celek. Jen Bůh pamatuje, kým měl být člověk na počátku a může mu navrátit ztracenou harmonii. Zkus se setkat se slovem Božím alespoň jednou za týden. Například v sobotu před nedělí se můžeš připravit na setkání se slovem na mši svaté. Je dobré začínat pomalu, po malých krůčcích. Udělej si na setkání se slovem Božím čas, stejně jako si ho děláš na setkání se svými blízkými, s rodinou. Tento čas je velmi důležitý. Možná nejdůležitější ve tvém životě.
Bůh k nám svým slovem promlouvá osobně. Každé otevření Písma svatého se má pojit s myšlenkou, že je to setkání s živým Bohem. Tady a teď k nám promlouvá a vyjevuje svoji vůli. Výsledkem toho je rozjímání, které má inspirovat, pobízet a mnohé osvětlovat. Neustále přesvědčovat, že „slovo Boží je živé a účinné”. Kéž by nabízené komentáře, homilie, ukázaly, že slovo Boží je schopné dát odpověď našemu srdci. Homiletický web - www.homilie.eu - je iniciativa, která má pomoci kněžím, jáhnům, animátorům a laikům najít během hledání pravdy i sebe. Velmi prosím všechny návštěvníky těchto stránek, aby texty z nich nekopírovali pro své weby. Prosím, respektujte úsilí těch, kteří obětovali svůj čas, peníze, aby tyto stránky mohly fungovat a být prospěšné… Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zapojili do okruhu spolutvůrců tohoto webu. Děkuji kněžím za texty, komentáře, kázání… Děkuji také těm, kteří překládají texty z jiných jazyků. Děkuji laikům a všem za podporu a modlitbu. Prosím všechny lidi dobré vůle, aby se podíleli na tvorbě stránek modlitbou a textem zaslaným v jakémkoliv jazyce.
S úctou Jan Lisowski
