Brzy se usadil ve Lvově, kde strávil čtyřicet let intenzivní pastorační a charitativní činnosti. Zikmund nebyl mužem pouhých slov, ale především činů. V době, kdy lvovští chudí neměli žádné zastání, zakládal pro ně polévkové kuchyně, domovy pro sirotky a opuštěné děti, útulky pro nevyléčitelně nemocné a chudé matky. Zvláště pamatoval na lidi bez domova a na ty, kteří se ocitli na úplném okraji společnosti. Pro svou neúnavnou práci a ochotu rozdat i to poslední, co měl, si vysloužil přezdívky jako „otec chudých“ nebo „lvovský Almužník“.
Jeho dílo mělo hluboké kořeny v modlitbě a hluboké úctě k eucharistii. Aby zajistil kontinuitu své charitativní práce, založil v roce 1884 Kongregaci sester svatého Josefa (josefitek), které dodnes pokračují v jeho odkazu péče o nemocné a trpící. Napsal také katechismus a řadu náboženských textů, protože mu záleželo nejen na materiálním, ale i na duchovním povznesení chudých. Svatý Zikmund Gorazdowski zemřel ve Lvově 1. ledna 1920, vyčerpán celoživotní službou. Papež Jan Pavel II. ho v roce 2001 blahořečil a papež Benedikt XVI. jej 23. října 2005 svatořečil. Jeho svátek v církevním kalendáři připadá právě na 26. červen.
-----
Modlitba za napodobení lásky svatého Zikmunda 〉 Pane Ježíši Kriste, ty jsi svatému Zikmundovi daroval srdce planoucí nesmírnou láskou k chudým a trpícím. Dej i nám milost, abychom v našich bližních dokázali rozpoznat tvou tvář a sloužili jim se stejnou obětavostí a pokorou. Pomoz nám, abychom nezavírali oči před bídou druhých, ale stávali se nástroji tvého milosrdenství v dnešním světě. Amen.
Modlitba ke svatému Zikmundu Gorazdowskému v nemoci a soužení 〉 Svatý Zikmunde, ty sám jsi po celý život zakoušel tíhu chatrného zdraví a tělesného utrpení, a přesto jsi neztratil naději a sílu pomáhat druhým. Obracejí se na tebe s důvěrou v mých vlastních těžkostech a nemocech. Vypros mi u Boha trpělivost v mém snášení kříže, úlevu v bolesti a pevnou víru, že mě Pán nikdy neopustí. Buď mým přímluvcem v nebi, jako jsi byl ochráncem slabých na zemi. Amen.
Zamyšlení 〉 Život svatého Zikmunda Gorazdowského nám klade naléhavou otázku, jakým způsobem reagujeme na skrytou i zjevnou chudobu kolem nás. Žijeme v době, která často oslavuje úspěch, sílu a soběstačnost, a na slabé či nemocné se dívá jako na přítěž. Svatý Zikmund nám svým příkladem ukazuje zcela opačný směr. Viděl v každém trpícím člověku samotného Krista. Jeho životní příběh připomíná, že opravdová svatost se nerodí z ideálních podmínek nebo pevného zdraví, ale z věrnosti a lásky, která se dává bez nároku na odměnu. Učí nás, že i s vlastním omezením a slabostí můžeme pro druhé vykonat velké věci, pokud své síly spojíme s Boží milostí a modlitbou.
Myšlenka sv. Zikmunda Gorazdowského 〉 Jedna ruka k modlitbě, druhá k pomoci.