Vincent se narodil pravděpodobně v Toulonu v Galii (dnešní Francie) na konci 4. století. Než se stal mnichem, žil světským životem. Některé zdroje naznačují, že měl vojenskou kariéru, což by vysvětlovalo jeho disciplinovaný přístup k teologii. Sám později popsal svůj odchod do kláštera jako útěk z „bouří tohoto světa" do „přístavu náboženství".
Vstoupil do slavného kláštera na ostrově Lérins (poblíž dnešního Cannes). Tento ostrov byl v 5. století intelektuálním a duchovním centrem Evropy. Klášter založený svatým Honoratem byl známý svou přísností, ale také hlubokým studiem Písma. Vincent zde přijal kněžské svěcení a začal psát pod pseudonymem Peregrinus (Poutník).
Jeho nejslavnějším dílem je Commonitorium (Připomínkovač) z roku 434. Napsal ho, aby si ujasnil kritéria, podle kterých lze rozlišit pravou katolickou víru od bludů. V tomto díle formuloval slavné pravidlo, které dnes známe jako Vincentův kánon: „V samotné katolické církvi je třeba se vší pečlivostí dbát na to, abychom drželi to, co bylo věřeno všude, vždy a všemi (quod ubique, quod semper, quod ab omnibus creditum est)."
Vincent nechtěl církev strnulou; věřil v organický vývoj dogmatu. Přirovnával růst víry k růstu lidského těla - dítě se mění v muže, ale zůstává stejnou osobou. Zemřel kolem roku 450 a jeho svátek si připomínáme 24. května.
-----
Prosba za dar rozlišování 〉 Pane Bože, Ty jsi skrze svatého Vincence naučil svou Církev hledat pravdu v jednotě a tradici. Prosíme Tě, dej nám dar moudrosti, abychom v záplavě moderních hlasů dokázali rozpoznat Tvůj hlas. Pomoz nám držet se toho, co je trvalé, a nenechat se zmást pomíjivými módami ducha. Amen.
Modlitba za pokoj v hledání 〉 Svatý Vincenci, ty jsi našel klid v ústraní ostrova Lérins po bouřích světského života. Vypros i nám pokojné srdce. Ať naše touha po pravdě nevede k hádkám a rozdělení, ale k hlubší lásce k Tobě a k našim bližním. Uč nás růst ve víře tak, jako roste zrno v klas, aby naše srdce byla plná dobrých plodů. Amen.
Krátká invokace 〉 Svatý Vincenci Lerinský, strážce čistoty víry, oroduj za nás, abychom zůstali věrni Kristu v každé době.
Zamyšlení 〉 Vincenc nás učí, že pravda není něco, co si každý z nás vyrábí „na koleni“ podle momentální nálady. V dnešní době, kdy se pravda často relativizuje, nám Vincenc připomíná důležitost kořenů. Zároveň nás však varuje před duchovní pýchou. Jeho důraz na to, co je „všude, vždy a všemi“, je výzvou k pokoře. Pokud si myslím, že jsem objevil něco zcela nového, co nikdo před 2000 lety nechápal, pravděpodobně jsem nesešel z cesty jen já, ale ztratil jsem kontakt s celým společenstvím svatých. Vincencovo učení je o rovnováze mezi věrností tradici a schopností nechat pravdu v nás růst a dozrávat.