Zdroj: © „Źródło” - tygodnik Rodzin Katolickich, č. 34/2008.
Datum napsání:
28.01.2015
Teresa Bracco » 1924-1944 « mučednice čistoty - lepší je smrt než hřích
Lepší je smrt než hřích
Žila v letech 1924-1944. Titulní slova Dominika Savia - oblíbeného světce Teresy Bracco - se stala jejím životním heslem. Když si je tak velmi oblíbila, ještě nevěděla, že se stanou nejkratším a nejlepším popisem jejího života. Na přelomu let 1943-1944 italský odboj nabral na síle a zesílil akce proti Němcům. 24. července 1944 na cestě mezi obcemi Cairo Montenotte a Cortemilia (v italském kraji Acqui v Piemontu) partyzáni svedli bitvu s německým oddílem. Dalšího dne se Němci vrátili na místo boje, aby sebrali ostatky svých vojáků. Ze msty pálili cestou domy, ničili majetek jejich obyvatel. Po určité době začali také pacifikovat okolní obce. 28. srpna vkročili do vsi Santa Giulia v okrese Dego - rodné obce Teresy.
Střelbou terorizovali vesničany, nutili je odevzdávat všechny cennější předměty. Z pochytaných lidí němečtí žoldáci vybrali tři děvčata. Byla mezi nimi dvacetiletá Teresa Bracco. Jeden z hitlerovců ji násilím zatáhl do blízkého lesa. Když se tam ocitli, snažil se ji znásilnit. Dívka se začala bránit - zoufale, ale úspěšně. Nečekaně silný odpor Němce rozzuřil. Chytil dívku za krk a začal ji škrtit. Navzdory železnému stisku, který ji zbavil dechu, se Teresa nepřestávala útočníkovi bránit. Němec vytrhl pistoli z pouzdra, na bezbrannou dívku vystřelil dvě smrtelné rány a pak ji vší silou kopl do hlavy. Teresa zemřela, ale ubránila svou čest. Dala přednost smrti před hříchem. Obyvatelé vesnice Santa Giulia nikdy nezapomněli na hrdinství Teresy. Její smrt byla totiž dovršením pobožného života.
Teresa pocházela z početné, velice zbožné, chudé selské rodiny. Jejími rodiči byli Giacomo Bracco a Angela Pera. Večer se celá rodina vkleče modlila svatý růženec. Modlitbu vedl otec a občas některé ze starších dětí četlo úryvky z Evangelia. Teresa byla prostá, nevzdělaná pastýřka. Velkou úctu měla k obrazům Matky Boží a Ježíše Eucharistického. Každodenně chodívala na mši sv. do kostela vzdáleného několik kilometrů, přijímala Tělo Páně a dlouho se modlívala vkleče před svatostánkem. S nadšením poznávala pravdy víry, které ji učil zbožný farář P. Natale Olivieri, četla katolické knihy a časopisy. Byla však trochu jiná než její vrstevnice - vážnější a pokornější, vážící každé své slovo, skromně oblékaná, rozhodnutá rozvíjet své přednosti a bojovat s vadami.
V devíti letech se začala zajímat o osobu Dominika Savia, o němž se dočetla v salesiánském bulletinu. Dominik - žák sv. Jana Boská - nazývaný od papeže Pia XI. „malým svatým“ a „gigantem ducha“ ač v té době nebyl ještě ani blahoslaveným, se stal jejím „duchovním vůdcem" podle jehož vzoru chtěla uspořádat svůj život. Často se modlila před jeho obrázkem, který si vystřihla z novin a pověsila nad lůžko. Beatifikaci Teresy Bracco provedl r. 1998 Svatý otec Jan Pavel II. Mladá Italka se připojila k dalším mučednicím čistoty, vyneseným na oltáře, mezi něž patří například její krajanky sv. Maria Goretti, Pierina Morosini, Antonia Mesina, Polka Karolina Kózkówna či mladá konžská řeholnice Alphonsina Anuarita Nengapeta.
Lepší je smrt než hřích
Žila v letech 1924-1944. Titulní slova Dominika Savia - oblíbeného světce Teresy Bracco - se stala jejím životním heslem. Když si je tak velmi oblíbila, ještě nevěděla, že se stanou nejkratším a nejlepším popisem jejího života. Na přelomu let 1943-1944 italský odboj nabral na síle a zesílil akce proti Němcům. 24. července 1944 na cestě mezi obcemi Cairo Montenotte a Cortemilia (v italském kraji Acqui v Piemontu) partyzáni svedli bitvu s německým oddílem. Dalšího dne se Němci vrátili na místo boje, aby sebrali ostatky svých vojáků. Ze msty pálili cestou domy, ničili majetek jejich obyvatel. Po určité době začali také pacifikovat okolní obce. 28. srpna vkročili do vsi Santa Giulia v okrese Dego - rodné obce Teresy.
Střelbou terorizovali vesničany, nutili je odevzdávat všechny cennější předměty. Z pochytaných lidí němečtí žoldáci vybrali tři děvčata. Byla mezi nimi dvacetiletá Teresa Bracco. Jeden z hitlerovců ji násilím zatáhl do blízkého lesa. Když se tam ocitli, snažil se ji znásilnit. Dívka se začala bránit - zoufale, ale úspěšně. Nečekaně silný odpor Němce rozzuřil. Chytil dívku za krk a začal ji škrtit. Navzdory železnému stisku, který ji zbavil dechu, se Teresa nepřestávala útočníkovi bránit. Němec vytrhl pistoli z pouzdra, na bezbrannou dívku vystřelil dvě smrtelné rány a pak ji vší silou kopl do hlavy. Teresa zemřela, ale ubránila svou čest. Dala přednost smrti před hříchem. Obyvatelé vesnice Santa Giulia nikdy nezapomněli na hrdinství Teresy. Její smrt byla totiž dovršením pobožného života.
Teresa pocházela z početné, velice zbožné, chudé selské rodiny. Jejími rodiči byli Giacomo Bracco a Angela Pera. Večer se celá rodina vkleče modlila svatý růženec. Modlitbu vedl otec a občas některé ze starších dětí četlo úryvky z Evangelia. Teresa byla prostá, nevzdělaná pastýřka. Velkou úctu měla k obrazům Matky Boží a Ježíše Eucharistického. Každodenně chodívala na mši sv. do kostela vzdáleného několik kilometrů, přijímala Tělo Páně a dlouho se modlívala vkleče před svatostánkem. S nadšením poznávala pravdy víry, které ji učil zbožný farář P. Natale Olivieri, četla katolické knihy a časopisy. Byla však trochu jiná než její vrstevnice - vážnější a pokornější, vážící každé své slovo, skromně oblékaná, rozhodnutá rozvíjet své přednosti a bojovat s vadami.
V devíti letech se začala zajímat o osobu Dominika Savia, o němž se dočetla v salesiánském bulletinu. Dominik - žák sv. Jana Boská - nazývaný od papeže Pia XI. „malým svatým“ a „gigantem ducha“ ač v té době nebyl ještě ani blahoslaveným, se stal jejím „duchovním vůdcem" podle jehož vzoru chtěla uspořádat svůj život. Často se modlila před jeho obrázkem, který si vystřihla z novin a pověsila nad lůžko. Beatifikaci Teresy Bracco provedl r. 1998 Svatý otec Jan Pavel II. Mladá Italka se připojila k dalším mučednicím čistoty, vyneseným na oltáře, mezi něž patří například její krajanky sv. Maria Goretti, Pierina Morosini, Antonia Mesina, Polka Karolina Kózkówna či mladá konžská řeholnice Alphonsina Anuarita Nengapeta.
