Autor: Magdalena Wojaczek
Zdroj: © Stacja 7.pl | magazyn internetowy o wierze
Český překlad: Eva Slováčková | Dioecesis Ostraviensis-Opaviensis
Datum napsání:
23.11.2020
Stanislav ze Szczepanova ¦ 1030-1079 ¦ biskup a mučedník
svátek: 11. dubna
Brutálně zavražděn králem, prohlášen patronem Polska. Jeho kanonizační proces byl prvním v historii Církve, kterého se zúčastnil „ďáblův advokát“. Rok co rok v neděli po 8. květnu, na kterou připadá liturgická památka svatého biskupa Stanislava, vychází z katedrály na Wawelu procesí na Skalku do baziliky svatého archanděla Michaela, kde krakovský biskup podstoupil mučednickou smrt. Ale slavnostní procesí, které shromažďuje zástupy obyvatel Krakowa i příchozích hostů, se nekoná pouze na památku této tragické události; připomíná pochody, které v roce 1253 vyšly ze všech krakovských kostelů, aby přivítaly delegace poslů nesoucích z Říma kanonizační bulu, potvrzující povýšení biskupa Stanislava na oltář. Rok po jeho svatořečení zorganizoval krakovský biskup Prandota 8. května slavnost vyzvednutí ostatků sv. Stanislava, a proto v polské církvi právě tohoto dne slavíme památku biskupa, patrona Polska.svátek: 11. dubna
Králův oblíbenec
Stanislav se narodil v roce 1030 v nevelké vsi Sczepanow v Malopolsku. Jeho rodiče měli šlechtický původ, proto také od nejmladších let dbali o důkladné vzdělání svého syna. Stanislav se tedy učil nejprve doma, pod dohledem soukromých učitelů, později u benediktinů v Týnci, až nakonec vyjel na studia za hranice. Prameny se neshodují co do místa jeho studií, jedny říkají, že to byl Lutych v Belgii, jiné že Paříž. Jisté je nicméně to, že ukončil studium teologie a práva a po návratu do země v roce 1060 přijal kněžské svěcení. Tehdejší krakovský biskup Lambert Sula ho jmenoval kanovníkem katedrály na Wawelu. Stanislav si svou zbožností, dobrotivostí a prostotou ducha velmi rychle získal věřící, kteří k němu ochotně přicházeli pro rady a také prosili o zastání u krále Boleslava Smělého. Polský panovník, který byl člověkem velmi prudkým, si mladého kanovníka neobyčejně cenil, natolik, že po smrti biskupa Lamberta označil Stanislava za jeho nástupce. V roce 1072 Stanislav přijal biskupské svěcení.
Nepohodlný biskup
Nový krakovský biskup se přičinil o obnovení metropole v Hnězdně v roce 1075, čímž se zasloužil nejen o Církev, ale také o celou zemi, neboť zabránil magdeburské metropoli v ovládání polských diecézí. Avšak vztahy, jaké panovaly mezi králem Boleslavem Smělým a biskupem Stanislavem, se začaly diametrálně měnit, když duchovní kritizoval chování vladaře a obviňoval ho z morálního úpadku národa. Boleslav Smělý totiž místo toho, aby vládl nad sobě svěřeným lidem, raději organizoval vojsko a jezdil do sousedních zemí, aby se tam účastnil ozbrojených bojů a rytířských pitek. A v té době se v zemi rozmáhalo bezpráví, opuštěné ženy zrazovaly své muže, rozpadala se manželství, šířila se nemorálnost. Biskup Stanislav mnohokrát vyzýval krále k návratu do země a obnovení pořádku. Během jedné z výprav do Rusi rytíři začali tajně opouštět krále, když se týdny bavil a byl v nejlepším. Když se Boleslav vrátil do země, čekal na nevěrné rytíře ukrutný trest, což vyvolalo ostrou kritiku ze strany biskupa Stanislava. Postoj duchovního ještě více rozzuřil krále, který na něj vydal rozsudek smrti. Nikdo se však neodvážil na krakovského biskupa vztáhnout ruku.
Kanonizace mučedníka
11. dubna 1079 král Boleslav Smělý vtrhl do kostela na Skalce, právě když biskup Stanislav sloužil mši svatou, udeřil ho do hlavy a zabil ho, jeho tělo pak přikázal rozčtvrtit. Zpráva o mučednické smrti se rychle roznesla po celém Polsku. Král musel utéci ze země, pravděpodobně se ukryl v benediktinském klášteře v Osijeku, kde činil přísné pokání. Krakovský biskup byl pochován v katedrále na Wawelu. Kanonizační proces biskupa Stanislava započal v roce 1229 biskup Iwo Odrowąż a pokračoval v něm biskup Prandota. Na tehdejší dobu trval velmi dlouho. Byla svolána zvláštní komise k prozkoumání zázraků, které se staly na přímluvu mučedníka, a podrobností z jeho života. Velkým protivníkem vynesení biskupa Stanislava na oltář byl kardinál Rinaldo Conti, pozdější papež Alexandr IV. Od té doby se každý kanonizační proces koná za účasti tzv. „ďáblova advokáta“, jehož úkolem je vyšetření všech nejasností a temných stránek života budoucího světce. Papež Jan Pavel II. nazval biskupa Stanislava patronem morálního řádu.
