V té době Krakovem otřásala duchovní obroda vyvolaná strhujícími kázáními svatého Jana Kapistrána. Tato plamenná slova hluboce zasáhla i mladého bakaláře Šimona. Pod jejich vlivem se téhož roku rozhodl opustit slibnou světskou kariéru a společně s několika spolužáky požádal o vstup do františkánského řádu přísnější observance (u nás známých jako bernardyni) v krakovském klášteře svatého Bernardýna ze Sieny ve Stradomi. Po absolvování noviciátu pod vedením otce Kryštofa z Varese složil roku 1458 řeholní sliby a kolem roku 1460 přijal kněžské svěcení.
Jako mladý kněz nejprve krátce působil jako představený kláštera v Tarnowě, ale brzy byl povolán zpět do Krakova. Zde se naplno projevil jeho výjimečný řečnický a kazatelský talent. Šimon kázal s neuvěřitelným zápalem a jeho slova byla tak mocná, že byl brzy ustanoven hlavním kazatelem v krakovské katedrále na Wawelu. Ve svých promluvách, které přitahovaly obrovské davy lidí a vedly k četným obrácením, šířil především úctu k Nejsvětějšímu jménu Ježíš, po vzoru svatého Bernardina Sienského. Svatý Šimon však nebyl jen mužem slova, ale i hlubokého vnitřního života a askeze. Často zachovával přísné půsty, nosil kajícný opasek a dlouhé hodiny trávil v tiché kontemplaci. Touha po duchovním prohloubení ho v roce 1472 zavedla do italské Aquily na slavnostní přenesení ostatků svatého Bernardina a později podnikl také dalekou a nebezpečnou pouť do Svaté země.
Jeho pozemská cesta dosáhla hrdinského vrcholu v létě roku 1482, kdy Krakov zasáhla ničivá morová epidemie. Zatímco mnozí z města v hrůze utíkali, Šimon a jeho spolubratři zůstali, aby pomáhali těm nejubožejším. Svatý Šimon neúnavně procházel krakovské domy a ulice, vyhledával nemocné, ošetřoval jejich rány, sytil je a s láskou jim uděloval svátosti. Při této obětavé službě se sám nakazil touto smrtelnou chorobou. I během šesti dnů těžkého utrpení projevoval nesmírnou trpělivost a odevzdanost do Boží vůle. Z pokory si přál být pohřben pod prahem kostela, aby po jeho těle všichni šlapali. Svatý Šimon z Lipnice zemřel v pověsti svatosti s očima upřenýma na kříž dne 18. července 1482 v Krakově. Jeho hrob se okamžitě stal místem mnoha zázračných uzdravení. Za blahoslaveného ho prohlásil papež Inocent XI. dne 24. února 1685 a svatořečen byl papežem Benediktem XVI. dne 3. června 2007.
-----
Modlitba ke svatému Šimonu z Lipnice 〉 Svatý Šimone, ty jsi s plamenným srdcem hlásal Boží slovo a s nesmírnou odvahou ses daroval těm, kteří trpěli v nejtěžších chvílích morové nákazy. Vypros nám u Boha dar živé víry, která se nebojí překážek, a srdce plné milosrdenství, jež vidí v každém trpícím člověku samotného Krista. Pomáhej nám mluvit o Bohu nejen slovy, ale především našimi skutky, abychom dokázali přinášet naději tam, kde vládne strach a beznaděj. Ochraňuj nás od všeho duchovního i tělesného zla a provázej nás na naší cestě k věčnému domovu. Amen.
Modlitba za dar obětavé lásky na přímluvu svatého Šimona 〉 Pane Ježíši Kriste, ty jsi svatého Šimona naplnil takovou láskou k bližním, že neváhal položit vlastní život pro záchranu nemocných a opuštěných. Prosíme tě na jeho přímluvu, osvoboď naše srdce od sobectví a strachu o sebe samé. Dej nám sílu vystoupit z vlastní pohodlnosti a sloužit těm, kteří jsou v našem okolí osamělí, nemocní nebo prožívají jakoukoli nouzi. Ať je náš život, stejně jako život svatého Šimona, tichou obětí přinášenou pro tvou slávu a pro spásu našich bratří a sester. Amen.
Zamyšlení 〉 Život svatého Šimona z Lipnice k nám promlouvá s mimořádnou naléhavostí i v dnešní době. Ukazuje nám totiž podstatu toho, co znamená skutečné křesťanské svědectví. Šimon nebyl jen brilantním teologem a vyhledávaným kazatelem, jehož slova plnila krakovské chrámy. Tou nejdůležitější promluvou jeho života se stal okamžik, kdy odložil kazatelskou knihu, opustil bezpečí klášterních zdí a vydal se přímo do ohniska morové epidemie. Tehdy dokázal, že jeho láska k Bohu a k lidem nebyla jen teoretickým pojmem, ale živou, hmatatelnou realitou, která se nebojí jít až na samou hranici sebeobětování.
Často máme tendenci vyhýbat se těžkostem a utrpení druhých, protože se bojíme, že nás to bude stát příliš mnoho sil, času nebo osobního pohodlí. Svatý Šimon nás však učí, že skutečné štěstí a naplnění lidského života nespočívá v tom, co si dokážeme pro sebe uchovat, ale v tom, co dokážeme rozdat. Když v posledních dnech svého života s láskou sloužil umírajícím, sám se stal světlem v temnotě krakovských ulic. Jeho odkaz nás vybízí, abychom se rozhlédli kolem sebe a neodsouvali ty, kteří potřebují naši blízkost. Nemusíme hned čelit morové epidemii, ale můžeme přinést kousek naděje do všedních dnů skrze drobný zájem, laskavé slovo nebo tichou přítomnost tam, kde druzí prožívají svou vlastní bolest.
Myšlenka sv. Šimona z Lipnice 〉 Pane, z tvé ruky přijímám všechno, co mě potká, neboť vím, že tvá láska mě nikdy neopustí.