Růžena z Limy

První jihoamerická světice, dominikánská terciářka, panna proslulá přísnými skutky kajícnosti se narodila 20. dubna 1586 z chudým rodičům v Peru. Od dětství žila ctnostným životem a toužila po pokání na usmíření hříšného lidstva s Bohem. Podle legendy viděla matka nad její kolébkou vznášet se růže a proto malému růžolícímu děvčátku začali říkat Růženka. Její biřmovací jméno Rosa odkazuje nejen k její mimořádné kráse, ale také k trnům pokání, které si dobrovolně zvolila za životní cestu. Už jako dítě vynikala nadměrným sebeovládáním, což byl první znak jejího pozdějšího omilostnění. Toužila po řeholním životě v klášteře, ale láska k chudým rodičům ji přiměla k tomu, že obětovala svou náklonnost, aby mohla být doma nápomocna, tak se po vzoru Kateřiny Sienské, kterou obdivovala, ctila a následovala, stala dominikánskou terciářkou.

Mnohokrát se soužíme tím, že naši přátelé a příbuzní, které milujeme a na jejichž spáse nám záleží, zůstávají tak chladní vůči Božímu slovu, které nepřijali za své. Usilujeme o jejich obrácení mnoha slovy a přesvědčováním o rozumnosti a potřebě víry, ale stále se nic neděje a my upadáme do malomyslnosti. Stejně tak nás trápí i současné dění v Církvi, kdy i na nejvyšších pozicích církevních představitelů vidíme pohoršlivé praktiky, mlčení ke zlořádům a rozmáhání se dosud neslýchaných postojů k liturgii, k formě komunikace s jinověrci a nekatolickým vyznáním, proti čemuž zůstáváme, viděno lidským pohledem, bezmocní.  Ovšem naše slova a kritika nejsou jediným možným prostředkem k obrácení duší, v některých případech je dokonce účinnější nevyjadřovat se ke všemu za každou cenu a působit spíše dobrým příkladem vlastního života, modlitbou a pokáním. A k tomu nám dává krásný příklad dnešní světice.

Jen málo lidí vědělo o jejím obětavém životě. Když její rodina zchudla, začala tvrdě pracovat, aby mohla své blízké finančně podporovat. Deset hodin denně pomáhala jako švadlena vydělávat chléb pro deset sourozenců a deset hodin se modlívala ve své “samotě“ v zahradě. Přísným postem a snášením žízně dospěla k takové svobodě ducha, že žila, jako by neměla tělo. Její tvrdé kající skutky pocházely z energické vůle trpět z lásky k Ježíši Kristu a pro usmíření hříchů světa. Proto vidíme u Růženy při veškeré přísnosti k sobě vnitřní radost a rovnováhu. Vidíme ji, jak v zahradě pěstuje růže a raduje se z nich, jak s ptáčky o závod pěje chválu Stvořiteli. Pro každého, kdo k ní přišel, našla slova útěchy a účinnou pomoc.

Růžena vyrostla ve výjimečně krásnou dívku, rodiče ji proto chtěli provdat za bohatého mladíka. Ona ale byla rozhodnutá dát přednost duchovnímu životu, ostatně ve věku patnácti let složila sbil trvalého panenství. Aby zmařila svůj plánovaný sňatek, nejen že si ostříhala své krásné dlouhé vlasy, ale také si poškodila obličej pepřem a kůrou.

Nosila kolem těla bolestivý opasek z řetízků v láskyplné touze po sebeobětování a neustálém připomínání si Kristových bolestí. Světským lidem, kteří vyhledávají jen zábavu a pohodlí, se se chování asketických světců zdá být zcela nepochopitelným nebo dokonce chorobným. Mnozí z konvertitů však mohou právě těmto svatým duším vděčit za své obrácení, protože tito „blázni pro Krista“ svými skutky zachraňují lidstvo pro věčnost. Sama světice vysvětluje své počínání  výrokem: „Pán a Spasitel s nesrovnatelnou vznešeností řekl: Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemene utrpení nelze dojít vrcholu milosti.“

Ve dvaceti letech se jí splnil sen - dne 10. srpna 1606 vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Jejím vzorem se stala svatá Kateřina Sienská, jejíž texty ji okouzlily a staly se pro ni vzorem kontemplativní mystiky. Milovala samotu a proto si vyprosila na matce dovolení postavit si poustevnu v odlehlém koutě zahrady. S budováním z prken a zastřešením z banánových listů jí pomáhal bratr. Jejím asketickým lůžkem bylo sedm polen spojených řemeny, mezi které nasypala střepy s kamínky. Na těle také nosívala žíněnou halenu s ostny dovnitř a na hlavu si dávala trnitý věnec. V tomto útočišti se pak oddávala četbě duchovních knih a dlouhým modlitbám, prožila celou řadu mystických zážitků. Musela také bojovat s útoky zlých duchů, které, stejně jako její oblíbená světice Kateřina, hrdinně pokořila a zvítězila nad nimi. Její hluboká spiritualita a extrémní pokání vzbuzovalo u obyvatel Limy úžas i pohoršení. Někteří ji považovali za bláznivou, jiní ji naopak začali navštěvovat a obdivovat. Přestože velmi trpěla pomluvami a obviňováním od lidí i různými bolestivými nemocemi, říkala, že stejně ještě netrpí tolik, kolik by si zasloužila.

Nejčastějším předmětem jejího rozjímání byl Kristův kříž, k němuž často směřoval její pohled. Chodila pečovat o nemocné, zubožené a odstrkované. Sama fyzicky zmučená prožila dlouhých patnáct let duchovní vyprahlosti a sklíčenosti. Prožívala nesmírná fyzická i duševní utrpení uprostřed mystických zážitků; všechno svoje trápení obětovala za obrácení hříšníků. Dostalo se jí také sladké a vznešené útěchy, zejména ze slov samotného Pána: „Růže mého srdce, budiž mojí Nevěstou!“ a podivuhodně důvěrného vztahu s Andělem strážným, svatou Kateřinou a Matkou Boží.

Jak krásný důkaz toho, že každý, ať už žije v jakýchkoli podmínkách, má dostatek prostředků, jak se zalíbit Pánu a pracovat pro spásu hříšníků! Nemocná tuberkulózou zemřela Růžena v 31 letech, 24.7.1617. Její pohřeb musel být pro nával poutníků neustále odkládán, aby se s ní mohli všichni alespoň pohledem rozloučit. Snad celé město Lima se zúčastnilo jejího pohřbu, po němž byla uložena v kostele sv. Dominika do kaple sv. Kateřiny Sienské, v níž za života viděla svůj vzor. Blahořečena byla v r.1668 papežem Klementem IX. a svatořečena jeho nástupcem Klementem X. v roce 1672.

Sv. Růžena z Limy je patronkou: zahradníků, květinářů a obchodníků s květinami, jihoamerického kontinentu a zejména Peru a jeho hlavního města Limy, často je uctívána i v Indii nebo na Filipínách. Je pomocnicí při zraněních, při porodech a proti vyrážce, lidé se na ni obrací při rodinných sporech.

Jejími atributy jsou: růže, trnitý věnec, dominikánský hábit, dítě Ježíš, kytice růží v náručí, město Lima, slavík, zajíc či kotva.