Autor: Meg Hunter-Kilmer | katolická blogerka a spisovatelka
Zdroj: © 75 Saints Who Sinned, Suffered, and Struggled on Their Way to Holiness | Ave Maria Press | Notre Dame ⋅ Indiana 2021
Datum napsání:
21.02.2025
Robert Southwell ¦ 1561-1595 ¦ kněz, mučedník
svátek: 21. února
svátek: 21. února
Ve věku dvaceti tří let byl vysvěcen na kněze. Hned požádal své představené, aby ho vyslali do Anglie, která už tou dobou byla zbrocena krví popravených kněží. Ve stopách mučedníka svátého Edmunda Campiona (Kampiána) se do Anglie vydal. Představený nad ním kroutil hlavou a pro sebe si mručel slova: „Jako ovce na porážku...“ Následující tři roky otec Southwell putoval od domu k domu, dával rozhřešení hříšníkům a sloužil mše. Pak se usídlil v domě Svatého Filipa Howarda, který byl tou dobou pro svou víru vězněn a který se později stal mučedníkem. Southwell se stal kaplanem Howardovy manželky, hraběnky z Arundelu. Často opouštěl relativní bezpečí jejího domu, aby do celé Anglie roznášel svátosti.
Jako každý ukrývající se kněz v Anglii i otec Southwell věděl, že jeho hlavní povinností je zprostředkovat věřícím svátosti. Měl však také jeden zvláštní dar, který církev zoufale potřebovala. Cílem kněží v Anglii nebylo pouze sloužit duším, které tam zůstávaly, ale zachovat v Anglii katolickou církev. Doufali, že pronásledování jednou pomine a katolická církev se pak bude moci znovu vynořit jako něco autenticky anglického, ne jako nějaký cizí prvek zvnějšku. Aby církev mohla přežít, nepotřebovala jen svátosti, ale také intelektuální život a kulturu. A ty mohl otec Southwell poskytnout. Vybaven tiskařským lisem začal tento muž, kterého někteří pokládali za bratrance Williama Shakespeara, psát a publikovat poezii i prózu. Jeho dílo se rozletělo do nejzazších koutů království a přinášelo naději a radost katolíkům, kteří se odmítali vzdát své víry (tzv. recusants) a kteří už byli na pokraji zoufalství.
Často se zdá, jako by současná katolická kultura zapomí-nala na sílu umění, na sílu literatury. Spokojujeme se s banálními filmy a banálními romány a neuvědomujeme si, že lidé hladovějící po kráse budou hladovět skutečně. Otec Southwell tomu rozuměl a jako geniální básník - za kterého je dodnes pokládán i světskými odborníky - svůj lid podporoval. Ale básníkem byl až na druhém místě. Na prvním místě byl knězem, který strávil šest let službou Anglii - vysluhoval svátosti, cestoval pod rouškou tmy a jako mnozí jiní se ukrýval pod podlahami. Nakonec byl zrazen a předveden před sadistického lovce kněží Richarda Topcliffa, který ho měl zlomit. Po celý život byl otec Southwell znám jako pozoruhodně pohledný muž. Jeho krásu popisovali jako téměř ženskou.
Když se jeho uchvatitelé setkali s jemným a krásným básníkem, nečekali, že pod delikátním zevnějškem najdou pevnou ocel. Topcliffe, hlavní mučitel za vlády královny Alžběty I., ho vyslýchal přinejmenším třináctkrát, a pokaždé od něj získal jedinou informaci - že je jezuitský kněz, který přišel do Anglie hlásat katolickou víru a je pro ni ochoten i zemřít. Ani slovo navíc. Otec Southwell pak strávil dva a půl roku sám v cele v londýnském Toweru. Při závěrečném soudu byl shledán vinným z vlastizrady a odsouzen k smrti vláčením, oběšením a rozčtvrcením.
Robert Southwell byl citlivý, ale silný muž, křesťan, básník, jehož umění posilovalo pronásledované. Ale i když měl od přirozenosti tolik darů, toužil po jediném - po Ježíši Kristu a po tom, aby s ním byl ukřižován. Toužil po tom, aby mohl pro slávu Boží prolít svou krev, a také se toho dočkal. Ve smrti nezískal jen mučednickou korunu, ale zanechal po sobě také trvalý odkaz básníka, který anglickým katolíkům připomínal, jaké je jejich dědictví, a posiloval je, aby vytrvali. Kéž se na jeho přímluvu může v křesťanských mužích rozvíjet autentická mužnost, která si cení krásy, moudrosti a citlivosti stejně jako odvahy a síly. Svatý Roberte Southwelle, pros za nás!
