Autor: Dana Jaceková
Zdroj: © Katolícke noviny, č. 32/2011 | katolícky týždenník na Slovensku
Český překlad: Marie Peňásová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
10.08.2011
Rita z Cascie » 1381-1457 « řeholnice, patronka neřešitelných situací.
Svatá Rita, vlastním jménem Margherita Lotti, se narodila v roce 1381 v umbrijském městě Roccaporene u Cascie v Itálii. V Cascii prožila také většinu svého života. Poutní místo spravuje řehole sv. Augustina a každý rok tam přicházejí tisíce věřících, aby uctili její ostatky, které jsou od roku 1947 uchovávané v tamní svatyni v křišťálové urně. Jak řekl svatý Jan Pavel II., Rita je svatá „ani ne tak pro pověst divů, kterou jí lidová úcta připisuje, jak pro její účinné přímluvy k Bohu a pro její udivující normálnost každodenního života".
Místo zázraků
Procházka starým městem a klášterem, výstup na Scoglio v Roccaporene, kam se Rita chodívala modlit, nebo návštěva jejího rodného domu a nádherné zahrady růží jsou místy jako stvořenými k modlitbě a meditaci. Pokud má člověk více času, může zajít do nedaleké Norcie, rodiště sv. Benedikta a Scholastiky, nebo vystoupit na Monte Patino, Monte Vettore či Monte Terminillo - vrchy, které obklopují Casciu a jsou vhodnými místy na jednodenní turistiku. Údolí Castellucia je snad nejkrásnější během kvetoucí jara, ale i v létě o něm lze mluvit jako o jednom z nejmagičtějších míst v celé Itálii.
Podle slovenského kněze Martina Kramára, který chodíval dlouhá léta zpovídat z Říma do Cascie, je to místo zázraků. „Nemám o tom žádné pochybnosti. Jak zpovědník jsem tam byl svědkem mnoha obrácení a vím o lidech, kterým svatá Rita mimořádným způsobem změnila život. Mám velmi rád atmosféru baziliky i augustiniánského kláštera a čas strávený u svaté Rity je pro mě vždy časem duchovní obnovy“, říká otec Martin Kramár. Pokud se rozhodnete zastavit se na tomto poutním místě a strávit tam alespoň jeden den, určitě něco z těchto pocitů pronikne i do vašeho nitra.
Odpouštět, odpouštět, odpouštět
Svatá Rita byla jediným dítětem svých rodičů, kteří usilovali o usmíření v politických a rodových bojích a k tomuto smyslu pro pokoj a klid v rodině vychovávali i svou dceru. Už od mládí toužila stát se řeholnicí, ale podle vůle svých rodičů se v šestnácti letech vdala a měla dva syny. Její manžel byl drsné povahy, ale Rita mu pomáhala k obrácení a čestnému životu vytrvalou modlitbou a trpělivostí. Když byl pro rodové spory zavražděn, Rita nezahořkla a dokázala zcela odpustit všem, kteří jí způsobili bolest. Oba synové však toužili po krevní mstě, jak bylo tehdy zvykem. Rita si v duchu přála, ať je raději postihne smrt, než měli spáchat tak těžký hřích. Oba synové později zemřeli při morové epidemii, která se rozšířila v Evropě.
Rita zůstala navzdory utrpení a osobním tragédiím věrná evangeliu a svou modlitbou a láskou nakonec dokázala dosáhnout usmíření znepřátelených rodin. Jako vdova a matka zesnulých synů se rozhodla vstoupit do augustiniánského kláštera svaté v Marie Magdaleny Cascii, kde žila 40 let. Sloužila Bohu a bližním s ušlechtilou radostí a pozorností. Charakteristickým rysem jejího klášterního života byla její horoucí láska k ukřižovanému Kristu. Posledních 15 let života nosila na čele stigma jednoho z trnů Kristovy koruny. Přestože ji uctívali jako svatou hned po smrti, oficiálně ji kanonizoval až papež Lev XIII. v květnu 1900.
Krvácející hostie
V bazilice sv. Rity se uchovává relikvie z eucharistického zázraku, který má původ v roce 1330 v Sieně. V jednom z domů ležel nemocný muž, který prosil kněze o viatikum. Kněz bez respektu a úcty vložil proměněnou hostii mezi stránky breviáře a šel k nemocnému. Po příchodu otevřel breviář a našel v něm hostii vlhkou od krve. Utíkal do kláštera sv. Augustina, kde kázal blahoslavený Šimon z Perugie. Ten knězi udělil rozhřešení, ale ponechal si obě stránky breviáře. Jednu daroval klášteru v Perugii, druhou augustiniánům v Cascii. Na stránce z Cascie se nachází skvrna většího rozsahu, což potvrzuje, že právě na ni byla položena hostie svou krvácející stranou. V roce 1389 papež Bonifác IX. potvrdil autenticitu zázraku. Pro záchranu relikvie v dobách zrušení řádů byla přenesena z kostela sv. Augustina do baziliky sv. Rity, kde se uchovává dodnes. Při pohledu na stránku z breviáře proti světlu si lze všimnout, že stopy krve na ní vytvořili profil lidské tváře.
Růže na znak věrnosti
Symbolem sv. Rity je růže a váže se k jedné události z posledních let jejího života, kdy byla chorobou upoutána na lůžko. Od příbuzné žádala, aby jí přinesla růži ze zahrady, kde vyrůstala. Přestože byla v té době krutá zima a hornatou Umbrii pokrýval sníh, příbuzná skutečně našla jednu rozkvetlou růži. Symbolizovala nejen lásku, ale svými trny i celý život sv. Rity, která i přes těžká období svého života zůstala věrná Bohu až do konce. Svatá Rita z Cascie zemřela 22. května 1457 ve své klášterní cele. Bývá znázorňována jako řeholnice v šatě řádové sestry, v ruce kříž nebo palmovou větev. Někdy i se stigmatem na čele, ranou, způsobenou trnem z Ježíšovy koruny. V bazilice sv. Rity v Cascii se domluvíte i slovensky. Často tam totiž chodí zpovídat i slovenští kněží, studující v Římě. Pokud byste během léta žádného nenašli, v tamním klášteře žije augustinián P. Angelo, který léta působil v Košicích, mluví dobře slovensky a je výborným rádcem v duchovní i v turistické sféře.
Do Cascie se doporučuje cestovat autem, protože poutní místo je poměrně vzdálené od hlavních autobusových a vlakových linek. Pokud se vyberete na cestu ze Slovenska, můžete se tam zastavit například cestou do Říma. V takovém případě použijte dálnici po italském pobřeží Jadranu až po Civitanova Marche, odtud odbočte na směr Macerata-Tolentino a v Muccii na směr Visso-Valnerina. Pokud se rozhodnete putovat do Cascie z Říma, máte několik možností. Buď můžete odbočit na dálničním obchvatu na výjezd Orte (uscita Orte), dále po státní silnici Flaminia do Spoleto a odtud přes čtyřkilometrový tunel směrem na Valnerinu. V případě, že plánujete v Cascii strávit více než den, máte přímo tam k dispozici několik penzionů, horských hotelů a soukromých apartmánů s širokou škálou počtu hvězdiček, s cenami pohybujícími se v průměru kolem 70 eur na noc za dvoulůžkový pokoj.
Svatá Rita, vlastním jménem Margherita Lotti, se narodila v roce 1381 v umbrijském městě Roccaporene u Cascie v Itálii. V Cascii prožila také většinu svého života. Poutní místo spravuje řehole sv. Augustina a každý rok tam přicházejí tisíce věřících, aby uctili její ostatky, které jsou od roku 1947 uchovávané v tamní svatyni v křišťálové urně. Jak řekl svatý Jan Pavel II., Rita je svatá „ani ne tak pro pověst divů, kterou jí lidová úcta připisuje, jak pro její účinné přímluvy k Bohu a pro její udivující normálnost každodenního života".
Místo zázraků
Procházka starým městem a klášterem, výstup na Scoglio v Roccaporene, kam se Rita chodívala modlit, nebo návštěva jejího rodného domu a nádherné zahrady růží jsou místy jako stvořenými k modlitbě a meditaci. Pokud má člověk více času, může zajít do nedaleké Norcie, rodiště sv. Benedikta a Scholastiky, nebo vystoupit na Monte Patino, Monte Vettore či Monte Terminillo - vrchy, které obklopují Casciu a jsou vhodnými místy na jednodenní turistiku. Údolí Castellucia je snad nejkrásnější během kvetoucí jara, ale i v létě o něm lze mluvit jako o jednom z nejmagičtějších míst v celé Itálii.
Podle slovenského kněze Martina Kramára, který chodíval dlouhá léta zpovídat z Říma do Cascie, je to místo zázraků. „Nemám o tom žádné pochybnosti. Jak zpovědník jsem tam byl svědkem mnoha obrácení a vím o lidech, kterým svatá Rita mimořádným způsobem změnila život. Mám velmi rád atmosféru baziliky i augustiniánského kláštera a čas strávený u svaté Rity je pro mě vždy časem duchovní obnovy“, říká otec Martin Kramár. Pokud se rozhodnete zastavit se na tomto poutním místě a strávit tam alespoň jeden den, určitě něco z těchto pocitů pronikne i do vašeho nitra.
Odpouštět, odpouštět, odpouštět
Svatá Rita byla jediným dítětem svých rodičů, kteří usilovali o usmíření v politických a rodových bojích a k tomuto smyslu pro pokoj a klid v rodině vychovávali i svou dceru. Už od mládí toužila stát se řeholnicí, ale podle vůle svých rodičů se v šestnácti letech vdala a měla dva syny. Její manžel byl drsné povahy, ale Rita mu pomáhala k obrácení a čestnému životu vytrvalou modlitbou a trpělivostí. Když byl pro rodové spory zavražděn, Rita nezahořkla a dokázala zcela odpustit všem, kteří jí způsobili bolest. Oba synové však toužili po krevní mstě, jak bylo tehdy zvykem. Rita si v duchu přála, ať je raději postihne smrt, než měli spáchat tak těžký hřích. Oba synové později zemřeli při morové epidemii, která se rozšířila v Evropě.
Rita zůstala navzdory utrpení a osobním tragédiím věrná evangeliu a svou modlitbou a láskou nakonec dokázala dosáhnout usmíření znepřátelených rodin. Jako vdova a matka zesnulých synů se rozhodla vstoupit do augustiniánského kláštera svaté v Marie Magdaleny Cascii, kde žila 40 let. Sloužila Bohu a bližním s ušlechtilou radostí a pozorností. Charakteristickým rysem jejího klášterního života byla její horoucí láska k ukřižovanému Kristu. Posledních 15 let života nosila na čele stigma jednoho z trnů Kristovy koruny. Přestože ji uctívali jako svatou hned po smrti, oficiálně ji kanonizoval až papež Lev XIII. v květnu 1900.
Krvácející hostie
V bazilice sv. Rity se uchovává relikvie z eucharistického zázraku, který má původ v roce 1330 v Sieně. V jednom z domů ležel nemocný muž, který prosil kněze o viatikum. Kněz bez respektu a úcty vložil proměněnou hostii mezi stránky breviáře a šel k nemocnému. Po příchodu otevřel breviář a našel v něm hostii vlhkou od krve. Utíkal do kláštera sv. Augustina, kde kázal blahoslavený Šimon z Perugie. Ten knězi udělil rozhřešení, ale ponechal si obě stránky breviáře. Jednu daroval klášteru v Perugii, druhou augustiniánům v Cascii. Na stránce z Cascie se nachází skvrna většího rozsahu, což potvrzuje, že právě na ni byla položena hostie svou krvácející stranou. V roce 1389 papež Bonifác IX. potvrdil autenticitu zázraku. Pro záchranu relikvie v dobách zrušení řádů byla přenesena z kostela sv. Augustina do baziliky sv. Rity, kde se uchovává dodnes. Při pohledu na stránku z breviáře proti světlu si lze všimnout, že stopy krve na ní vytvořili profil lidské tváře.
Růže na znak věrnosti
Symbolem sv. Rity je růže a váže se k jedné události z posledních let jejího života, kdy byla chorobou upoutána na lůžko. Od příbuzné žádala, aby jí přinesla růži ze zahrady, kde vyrůstala. Přestože byla v té době krutá zima a hornatou Umbrii pokrýval sníh, příbuzná skutečně našla jednu rozkvetlou růži. Symbolizovala nejen lásku, ale svými trny i celý život sv. Rity, která i přes těžká období svého života zůstala věrná Bohu až do konce. Svatá Rita z Cascie zemřela 22. května 1457 ve své klášterní cele. Bývá znázorňována jako řeholnice v šatě řádové sestry, v ruce kříž nebo palmovou větev. Někdy i se stigmatem na čele, ranou, způsobenou trnem z Ježíšovy koruny. V bazilice sv. Rity v Cascii se domluvíte i slovensky. Často tam totiž chodí zpovídat i slovenští kněží, studující v Římě. Pokud byste během léta žádného nenašli, v tamním klášteře žije augustinián P. Angelo, který léta působil v Košicích, mluví dobře slovensky a je výborným rádcem v duchovní i v turistické sféře.
Do Cascie se doporučuje cestovat autem, protože poutní místo je poměrně vzdálené od hlavních autobusových a vlakových linek. Pokud se vyberete na cestu ze Slovenska, můžete se tam zastavit například cestou do Říma. V takovém případě použijte dálnici po italském pobřeží Jadranu až po Civitanova Marche, odtud odbočte na směr Macerata-Tolentino a v Muccii na směr Visso-Valnerina. Pokud se rozhodnete putovat do Cascie z Říma, máte několik možností. Buď můžete odbočit na dálničním obchvatu na výjezd Orte (uscita Orte), dále po státní silnici Flaminia do Spoleto a odtud přes čtyřkilometrový tunel směrem na Valnerinu. V případě, že plánujete v Cascii strávit více než den, máte přímo tam k dispozici několik penzionů, horských hotelů a soukromých apartmánů s širokou škálou počtu hvězdiček, s cenami pohybujícími se v průměru kolem 70 eur na noc za dvoulůžkový pokoj.
