svátek: 27. února
Řehoř se narodil kolem roku 950 v arménské provincii Vaspurakan (dnešní východní Turecko). Jeho život byl od počátku protkán duchovnem a tragédií i nadějí. Poté, co mu brzy zemřela matka, byl Řehoř i se svými bratry svěřen do péče svého strýce Ananiáše, který byl opatem v klášteře Narek. Tento klášter byl v 10. století centrem vzdělanosti, kde se studovala nejen teologie, ale i filozofie, matematika a hudba.
Řehoř strávil v Nareku téměř celý svůj život. Byl vysvěcen na kněze a stal se učitelem mnichů. Přestože žil v ústraní klášterních zdí, jeho vnímání lidské hříšnosti a Boží velikosti bylo nesmírně široké. Nebyl to suchý teoretik; jeho víra byla vnitřním ohněm. Jeho nejvýznamnějším dílem je Matean oghperguthean (Kniha nářků), dokončená krátce před jeho smrtí (cca 1003). Skládá se z 95 modliteb, které on sám nazýval „rozhovory s Bohem z hloubi srdce“. V Arménii je tato kniha uctívána téměř stejně jako Bible. Tradičně se věřilo, že má léčivou moc, a lidé si ji dávali pod polštář, aby zahnali nemoc či zlé sny.
Řehořova spiritualita je postavena na paradoxu: hluboké vědomí vlastní nehodnosti a hříchu na jedné straně, a absolutní důvěra v nekonečné Boží milosrdenství na straně druhé. Řehoř z Nareku je nazýván „básníkem míru“. V jeho díle nenajdete nenávist k nepřátelům, ale spíše hluboký soucit se všemi chybujícími lidmi. Učí nás, že i když se cítíme být „na dně“ nebo odděleni od Boha svými chybami, právě to je místo, kde začíná opravdový dialog s Bohem.
Ačkoliv žil v době, kdy byla arménská církev oddělena od Říma, jeho dílo je natolik univerzální, že ho katolická církev přijala mezi své největší učitele (spolu se jmény jako sv. Augustin nebo sv. Tomáš Akvinský).
Úryvek z Knihy nářků (Modlitba 12) : Přijmi s láskou, Pane Bože mocný, volání trpícího. Přistup s milosrdenstvím k nám, kteří se rdíme studem. Rozptyl, ty nejštědřejší, mé skličující smutky. Odejmi, ty nejmilosrdnější, mé nesnesitelné břemeno. Odsuň ode mne, ty nejvyšší, mé smrtelné návyky...