Autor: Libor Rösner
Zdroj: © Světlo | týdeník Matice cyrilometodějské | č. 3/2024 | maticecm.cz
Datum napsání:
21.01.2024
Pavla Gambara Costa ¦ 1473-1515 ¦ matka, manželka, vdova, terciářka
svátek: 24. ledna
svátek: 24. ledna
Pavla se sňatkem souhlasila snad i proto, že Ludvík patřil ke dvoru bl. Amadea Savojského, jenž o svém dvořanovi mluvil s uznáním. Na víc jí snoubenec slíbil, že jí nebude bránit v jejích duchovních potřebách. Sliby chyby, říká se. Brzy se ukázalo, že Ludvík je Pavlin pravý opak, v praktikování víry byl vlažný, ale těšil se ze vše možných radovánek, které svět nabízí a kterých si mohl jako zámožný muž do přát do sytosti. Pavla se jím nechala velice brzy svést na tuto cestu, na které po stupně jako dívka z Erbenovy Svatební košile pomyslně odhodila knížky modlicí, růženec i křížek. Z milosti Boží se však obrátila. Tím, kdo ji k přerodu přivedl, byl minoritský kněz Angelo Carletti, řádový kazatel, jenž do jejího nového bydliště v Bene v té době dorazil.
Pod jeho vlivem dočista změnila dosavadní životní styl a vrátila se ke zbožnosti opuštěné krátce po svatbě. Začala praktikovat tuhou askezi, hod ně se modlila, dokonce vstoupila k františkánským terciářům. Ludvíkovi nebyla Pavlina proměna nikterak po chuti. Odmítl ji akceptovat, stal se z něj z ničeho nic arogantní hrubián, který svou choť nejen držel pod zámkem, ale dokonce i na ni vztáhl ruku. Snažil se Pavle co nej více ztěžovat její náboženský život, omezoval taktéž její příjmy, aby jí ztížil možnost obdarovávat žebráky.
Pavla se v té době upnula na syna Jana Františka, kterého přivedla na svět v roce 1488, ale také tady narážela na manželovu omezenost a bezcitnou tvrdost. Musela navíc snášet stále množící se případy je ho nevěry. Kritizoval svou manželku a vysmíval se jí i před služebnictvem, což bylo v té době něco neslýchaného a pro Pavlu neobyčejně ponižujícího. Stejně jako to, že sloužící, osměleni příkladem svého pá na a jeho shovívavostí, Pavlu, svou paní, stíhali stále drzejšími posměšky.
Nic z Ludvíkova chování vůči ní však Pavlu neodradilo od modlitby za něj a za jeho obrácení, aby ho zachránila před ním samým, aby ho zachránila před věčným zavržením, k němuž svým životem mílovými kroky směřoval. Trvalo to dlouho, avšak Pavlina trpělivost nakonec přines la růži Ludvíkova obrácení. Rovněž její růst probíhal za nezvyklých podmínek.
Roku 1504 těžce onemocněla jeho tehdejší milenka. Ludvíka její choroba zasáhla a přiměla začít přemýšlet o svém živo tě. Neméně ho zasáhl Pavlin přístup. Ona začala o churavou manželovu milenku pečovat, ba dokonce ji připravila na smíření s Bohem. Konečně události obrátily také jeho a definitivně se změnil. Stal se z něj úplně jiný člověk, Pavle dokonce dovolil nosit terciářský hábit.
Poté postihla těžká choroba i jeho samotného. Pavla tehdy za jeho uzdravení s důvěrou prosila o přímluvu P. Angela Carlettiho, jenž kdysi tolik ovlivnil její život, zesnulého však v roce 1495 a těšící ho se pověsti světce. Byla vyslyšena: Ludvík se uzdravil. Vykonal posléze děkovnou pouť ke Carlettiho hrobu v Cuneu a toto jeho uzdravení posloužilo jako podklad k beatifikaci menšího bratra v roce 1753. Když Pavla krátce nato ovdověla, obrátila svou pozornost na městskou chudinu. Postupně jí rozdala všechen svůj maje tek. Její vdovský život sestával z modlitby, kajících praktik a služby bližním. Rozdala jim nejen svůj majetek, nýbrž i všechny své síly a 24. ledna 1515, v pouhých 42 letech, po deseti dnech strávených ve vysokých horečkách, ji Pán života a smrti vzal k sobě. Stihla ještě přijmout svaté svátosti.
Po 330 letech, 14. srpna 1845, byla Pavla Gambara Costa prohlášena Svatým otcem Řehořem XVI. za blahoslavenou. Liturgická památka této vzorné křesťanské manželky, narozené v Brescii, připadá na den, kdy se narodila pro nebe, tj. na 24. leden.
