Autor: Libor Rösner
Zdroj: © Světlo | týdeník Matice cyrilometodějské | č. 19/2024 | maticecm.cz
Datum napsání:
12.05.2024
Pankrác ¦ 289-304 ¦ mučedník
svátek: 12. května
Zprávy o tomto mučedníkovi z raného údobí křesťanství máme spíše kusé, nicméně i z nich se dá zrekonstruovat životní příběh jed noho ze „zmrzlých mužů“. Spadá každopádně do období panování římského císaře Diokleciána, jenž v jisté době započal pronásledování vyznavačů Ježíše Krista, což jsme na stránkách Světla mohli konstatovat už několikrát, např. u sv. Anastázie, či sv. Markéty Antiochijské, je to také případ sv. Filomény, známé oblíbené světice sv. Jana Marii Vianneye.Svatý Pankrác se zřejmě narodil někdy kolem roku 290 ve Frýgii, tedy zhruba na území dnešního Turecka. Matku nikdy nepoznal, přišel o ni hned při porodu. Otec Kleonius patřil k Diokleciánovým oblíbencům, spravoval jeden z vysokých úřadů ve státní správě, ovšem jen do doby, než uvěřil v Krista a stal se přesvědčeným křesťanem. Tak přesvědčeným, že se své víry nehodlal vzdát ani pod pohrůžkou ztráty vlivného postavení na císařském dvoře či života. Vytrval, a tak oboje ztratil v záměnu za život věčný.
Osiřelého Pankráce, jenž měl v té době 8 let, se ujal strýc Dionýsius a ten ho vzal s sebou do Říma. Podle všeho oba neuvěřili zároveň s Kleoniem, ale až později, snad v souvislosti s jeho svědectvím víry, možná až v samotném Římě. Usídlili se totiž na vršku zvaném Coellius, kde se křesťané scházeli. Buď jak buď, tam se od jisté doby stali součástí místní křesťanské komunity, což zpečetil křest svatý z rukou samotného Petrova nástupce, papeže sv. Marcelina, později rovněž mučedníka - přišel o hlavu roku 304.
Pankrác zdědil po otci značnou sumu peněz, avšak nemínil si je nechávat pro sebe a se svolením svého strýce poručníka postupně rozdával své jmění chudým, kterých v hlavním městě tehdejšího světa rozhodně nebylo málo. Neustal s tím ani po strýcově smrti, zastavila ho až vlastní smrt, jež nadešla v roce 304. Předcházelo jí zatčení a nucení k obětování římským bohům. Nevíme, zda byl Pankrác zatčen na základě nějakého udá ní, nebo zda šlo o volání k plnění povinnosti římských občanů obětovat bohům, jak velel nedávný Diokleciánův dekret, jenž zahájil zmiňované pronásledování křesťanů.
Na tom však nesejde, důležité je, že Pankrác něco takového, co by se rovnalo modloslužbě, učinit odmítl. Zde je zá hodno poznamenat, že při čtení životopisů mučedníků všech epoch vidíme jejich obdivuhodně pevný postoj, ale zapomínáme, že byly celé zástupy těch, kteří z různých důvodů (strach z bolesti, ze smrti, o blízké, jimž bylo ubližováno, zištnost, pohodlí atd.) selhali a Spasitele zradili. Ne všichni dokázali uhájit svou víru před nepřáteli Krista či před sebou samými.
Pankrácova výslechu se účastnil sám císař Dioklecián, což bylo dáno jednak chlapcovou nezletilostí (císaři se mladiství odsouzenci tohoto typu představovali), jednak jeho původem - otcovo jméno z Diokleciánových vzpomínek ne odnesl čas do „hlubin zapomnění“, měl osobní zájem na tom, aby se mu podařilo přimět k odpadu syna, když s přesvědčováním nepochodil u otce. Čtrnáctiletý chlapec však pánovi tehdejšího světa vmetl do očí: „Stal jsem se křesťanem z přesvědčení a zůstanu jím až do smrti.“ Na své katany tím zapůsobil, údajně poznamenali: „Už i křesťanské děti opovrhují našimi bohy.“ Za takovéto opovržení následovalo v každém případě vy nesení ortelu smrti. Ten také padl, a jelikož byl Pankrác synem římského občana, měl být sťat mečem.
K popravě statečného mladého vyznavače došlo 12. května 304 na via Aurelia (Aureliově silnici). Ve stejný den po ložili pro Krista život rovněž sv. Nereus a sv. Achilleus. Bezhlavé Pankrácovo tělo však nezůstalo na nehostinné římské půdě ležet napospas dravé zvěři, ale ujala se ho zbožná Římanka Octavilla a pohřbi la je na svém statku. Samozřejmě tajně. Mezi křesťany se však o místu poslední ho Pankrácova odpočinku vědělo, a tak mohl kolem roku 500, tj. již v jiných dobách, nechat papež Symmachus na tom to místě vystavět baziliku. K hrobu mladého mučedníka se váže jedna prastará tradice - katechumeni po křtění na Bílou sobotu na něj pokládali svá bílá roucha a opakovali přitom svůj křestní slib.
Svatý Pankrác je patronem dětí, zejména těch, co přistupují k prvnímu svatému přijímání, mládeže, rytířstva - díky svému mužnému postoji při výslechu a soudu. Bývá zobrazován jako mladík v bohaté římské tunice s palmou mučednictví, jindy jako vojín Kristův. I proto patří k jeho atributům krom meče, jímž byl sťat, také kopí. Zejména dříve byl ctěn jako mstitel křivopřísežnictví, jak ho nazýval sv. Řehoř z Tours. Vžil se zvyk skládat nad je ho hrobem přísahu, která se křivopřísežníkovi šeredně vymstila. Jeho sláva se později rozšířila po celé Evropě, např. sv. Augustin z Canterbury mu zasvětil první kostel, který v Anglii vy budoval. Nejznámějším kostelem sv. Pankráce u nás je ten v Praze, i když známější je spíše asi čtvrť, která po něm dostala své pojmenování, a hlavně ona věznice zmíněná na začátku.
Modlitba 〉 Bože, upevňuj ve své církvi radostnou důvěru a odevzdanost do Tvé vůle a na přímluvu svatého mučedníka Pankráce jí pomáhej vytrvale překonávat všechny nesnáze, aby se pod Tvou ochranou cítila v bezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
