Nikita se narodil kolem roku 760 v maloasijské Bithýnii (dnešní Turecko). Jeho matka zemřela krátce po jeho narození a otec se rozhodl odejít do kláštera, takže chlapce vychovávala jeho babička v hluboké křesťanské víře. Již od mládí tíhl k duchovnímu životu a brzy vstoupil do kláštera Médikion, který se nacházel na úpatí hory Olymp v Bithýnii. Díky své pokoře a asketickému úsilí se stal vzorem pro ostatní mnichy. Kolem roku 790 byl vysvěcen na kněze a po smrti opata Nikéfora byl bratrstvem zvolen novým představeným (igumenem). Pod jeho vedením klášter vzkvétal a počet mnichů vzrostl na stovky.
Největší zkouška Nikitova života přišla s nástupem císaře Lva V. Arména (vládl 813-820), který obnovil politiku ikonoklasmu (obrazoborectví) - ničení svatých obrazů a pronásledování těch, kteří je uctívali. Císař se snažil získat opaty významných klášterů na svou stranu lstí i nátlakem. Nikita byl spolu s dalšími představenými uvězněn. Po dlouhém mučení a izolaci byl nakonec lstivě přesvědčen, aby přijal svaté přijímání od obrazoboreckého patriarchy pod záminkou, že jde o cestu k míru v církvi.
Brzy po tomto ústupku Nikita pocítil hlubokou lítost. Uvědomil si, že i tento kompromis byl zradou pravé víry. Veřejně své rozhodnutí odvolal, odsoudil obrazoborectví a prohlásil věrnost tradici uctívání ikon. Tento akt odvahy ho stál svobodu. Byl poslán do krutého vyhnanství na ostrov sv. Glykerie, kde strávil šest let v nelidských podmínkách - v tmavé, vlhké cele s minimem jídla. Přesto si zachoval jasnou mysl a hlubokou vnitřní radost. Traduje se, že během svého věznění vykonal mnoho zázraků a uzdravení.
Po smrti císaře Lva v roce 820 byl Nikita propuštěn, ale do svého kláštera se již nevrátil jako opat. Zvolil si život v ústraní na samotě nedaleko Konstantinopole, kde se věnoval modlitbě a duchovnímu vedení. Zemřel v pokoji 3. dubna 824. Jeho tělo bylo převezeno do kláštera Médikion, kde u jeho hrobu docházelo k četným uzdravením.
Svatý Nikita je uctíván jako Vyznavač, tedy ten, kdo pro víru trpěl, ale nezemřel mučednickou smrtí přímo při popravě. Je mocným přímluvcem pro ty, kteří čelí nespravedlnosti nebo duchovnímu zmatku.
-----
Liturgický tropar (Hlas 4.): Pravidlem víry a obrazem krotkosti, učitelem zdrženlivosti ukázala tě tvému stádci pravda věcí. Proto jsi skrze pokoru získal vysoké věci a skrze chudobu věci bohaté. Otče, igumene Nikito, pros Krista Boha, aby spasil duše naše.
Osobní prosba k sv. Nikitovi: Svatý Nikito, ty, jenž jsi ve zkouškách neochvějně stál za pravdou a skrze upřímné pokání jsi nalezl cestu zpět k Boží milosti, oroduj za nás. Prosíme tě, vypros nám dar rozlišování, abychom v dnešním světě poznali pravdu od lži. Dej nám sílu, abychom se nebáli vyznat svou víru i tváří v tvář nepřízni. Pomoz nám, abychom po každém svém pádu dokázali s pokorou povstat a s důvěrou se vrátit k milosrdnému Otci. Buď naším průvodcem v časech duchovní temnoty a vypros nám pokoj v srdci, jaký jsi měl ty ve svém vězení. Amen.