Autor: Meg Hunter-Kilmer | katolická blogerka a spisovatelka
Zdroj: © 75 Saints Who Sinned, Suffered, and Struggled on Their Way to Holiness | Ave Maria Press | Notre Dame ⋅ Indiana 2021
Datum napsání:
29.07.2022
Marta Wang Luo Mande ¦ 1802-1861 ¦ mučednice
svátek: 29. července
svátek: 29. července
Od žen, jako byla sv. Marta Wang Luo Mandeová, nečekáte, že budou utvářet dějiny. Narodila se v Číně do nekřesťanské rodiny a provdala se za nekřesťana. Když se ukázalo, že manželé nemohou mít děti, adoptovali dva synovce a vychovávali je na své zemědělské usedlosti. Chlapci si ale bohužel zvykli na divoký život a utráceli peníze svých adoptivních rodičů, dokonce i když matka zůstala po smrti otce sama. Marta věděla, že pro ně udělala, co mohla, a přestěhovala se do malé hospody za městem, kterou provozovala, aby se uživila. Vyráběla sandály, uklízela, vařila - zvláště dušené fazole, které byly mezi jejími známými vyhlášené - a byla ve svém životě naplněném tvrdou prací a přátelskými sousedy spokojená.
O evangeliu tato podnikavá vdova poprvé slyšela kázat jednoho misionáře, až jí bylo téměř padesát let. Hluboce ji zasáhlo vědomí, že nějaký muž všeho zanechal a doputoval z daleké Evropy proto, aby mohla být spasena. Cítila se tím tak poctěna, že k sobě pozvala padesát přátel a na počest onoho misionáře vystrojila hostinu. Mluvil s ní o Ježíši a ona dychtivě toužila poznat víc. Hltala učení církve a brzy byla pokřtěna. Na počest světice z Nového zákona, která také pracovala tvrdě jako její čínská obdivovatelka, přijala jméno Marta.
Od té chvíle jí už její život nepatřil. Vydala se evangeliu a brzy si uvědomila, že potřebuje žít ve městě, kde je víc křesťanů a kde by mohla každý den chodit na mši. Připravovala se na stěhování, ale někteří přátelé vyjádřili obavy o její bezpečnost. Tato tichá žena jen pokrčila rameny a ukázala na kopí. „Když to budou jenom dva nebo tři banditi, propíchnu je jak fazole a udělám z nich fazolovou pastu,“ řekla nonšalantně. Když dorazila do města Kuej-jang, sloužila v jednom ženském klášteře jako kuchařka a pradlena. Později byla ke své velké radosti přesunuta do sirotčince. Tamější děti pak milovala jako vlastní. A ještě později se stala kuchařkou v místním semináři, ale pouze do doby, než ho kvůli pronásledování zavřeli.
Marta ale měla srdce služebnice a nepřestala by se o seminaristy starat jen proto, že někteří byli ve vězení. S klidem vzala košík a nosila vězňům jídlo, zpátky si odnášela jejich prádlo, které pak prala. Vězňům také pašovala dopisy. Tato tichá žena chodila se skloněnou hlavou. Neupou- távala na sebe žádnou pozornost. Když ale byli seminaristé odváděni na popravu, procházeli kolem místa, kde Marta právě v řece prala prádlo. Došlo jí, co se děje, a vydala se za nimi. Stráže ji chtěly trochu potrápit, křičely na ni a vyhrožovaly jí. Kdyby Marta jako vždycky mlčela, nic by se nestalo. Její sklon k mlčenlivosti ale neměl nic společného se slabostí nebo zbabělostí. Když vojáci Martě vyhrožovali, že ji zabijí, napřímila se a přitakala: „Tak dobře.“ Řekla to se svou obvyklou prostotou. „Když můžou umřít oni, můžu umřít i já.“ A tak se také stalo.
Tato prostá vdova Marta byla sťata spolu se seminaristy sv. Josefem Čang Wen-lanem a sv. Pavlem Čchen Čang-pchingem a místním zemědělcem sv. Janem Křtitelem Luo Tching-jinem. Bylo to o svátku svaté Marty, který se později stal také svátkem svaté Marty Wang Luo Mandeové. Marta Wang Luo Mandeová nebyla vzdělaná. Ani nedělala zázraky. Nestála u ambonu a nehlásala Ježíšovu zvěst. Byla to tichá, tvrdě pracující obyčejná žena, jejíž věrnost v běžných záležitostech jí dala sílu být věrnou až do smrti. Kéž na její přímluvu mohou být tiší a nepovšimnutí muži a ženy mezi námi posilněni, aby se stali svátými.
