Autor: Martin Weis
Zdroj: © Týdeník | Naše rodina | č. 25/2008, s. 27
Datum napsání:
16.08.2008
Marie Terezie Ledóchowska ¦ 1863-1922
‹ panna a řeholnice, Matka černé Afriky, zakladatelka Kongregace sester misionářek sv. Petra Klawera ›
Představíme-li si boj proti otroctví v 19. století, nejspíš se nám vybaví Spojené státy severoamerické a občanská válka Severu proti Jihu. Ve stínu oněch „velkých událostí" stojí úsilí katolické církve o zrušení otroctví na celém světě. Jednou z dnes již neznámých bojovnic proti otroctví je Marie Terezie hraběnka Ledóchowská, která věnovala svůj život africkým misiím.
Rodové kořeny
Polský hraběcí rod Ledóchowských věnoval katolické církvi mnoho význačných postav. Vzpomeňme například kardinála Mieczyslawa Halku Ledóchowského (1822-1902), strýce hraběnky Marie Terezie, který byl arcibiskupem hnězdenským a poznaňským, primasem Polska a později kuriálním kardinálem a prefektem kongregace pro evangelizaci národů. Otcem Marie Terezie byl hrabě Antónius Ledóchowský. V době, kdy se Marie Terezie narodila - 29. dubna 1863 - žila rodina v Loosdorfu v Dolním Rakousku. Rodný bratr Marie Terezie hrabě Vladimír Ledóchowský (1866-1942) absolvoval několik římských a vídeňských univerzit a posléze vstoupil do jezuitského řádu, kde dosáhl roku 1906 postavení generála, tj. hlavního představeného. Sestře Uršule Ledóchowské budeme v našem seriálu svatých královen věnovat příští zastavení. Založila totiž řád uršulinek od Srdce Ježíšova a v roce 2003 byla papežem Janem Pavlem II. svatořečena. Synovec František působil mnoho let jako misionář v Argentině.
Je zřejmé, že hraběnka Marie Terezie nebyla vychovávána v rozverné rozpustilosti dvorských mravů vídeňského dvora. Právě naopak, její rodiče dbali na přísnou mravní výchovu svých dětí, hlubokou zbožnost, křesťanskou pokoru a pěstování skutků blíženecké lásky. Učili je, že milovat Boha celým srdcem znamená postavit ho na první místo. Ve dvaadvaceti letech se Marie Terezie stala dvorní dámou velkovévodkyně toskánské v Solnohrade (Salcburk). U ní slyšela o kardinálu Lavigerie (1825-1892), arcibiskupovi v Alžíru. Dostalo se jí do rukou jeho provolání ke zmírnění bídy černochů. Seznámila se s jeho úsilím o zrušení otroctví a otrokářství - založil řád misionářů Afriky, tzv. Bílých otců. Oslovila ji kardinálova výzva k literárně činným ženám, aby se pomocí pera zapojily do protiotrokářského hnutí a do misijní služby.
Misijní dílo
Marie Ledóchowská se chopila iniciativy a začala zakládat různé spolky proti otroctví. Psal se rok 1888 a Marii bylo pětadvacet let. Od roku 1889 vydávala v polštině a němčině časopis Ozvěny, Echo z Afriky a později Černoušek. Vydávání misijních časopisů bylo nakonec rozšířeno v překladech do deseti jazyků. Na začátku roku 1894 se jednotlivé spolky spojily ve Sdružení Petra Klavera pro africké misie. Šlo o misijní spolek a zároveň o řeholní společenství se sliby, které papež Lev XIII. schválil a 29. dubna 1894 potvrdil. Spolek nesl jméno jezuity Petra Klavera (1580-1654), který působil mezi černošskými otroky v Kolumbii. V roce 1888 jej papež Lev XIII. svatořečil a v roce 1896 byl prohlášen patronem misií mezi černochy.
Marie Ledóchowská byla ve své činnosti velmi neúnavná, založila několik tiskáren, kde se tiskly náboženské spisy pro Afriku. Díky její iniciativě bylo během třiceti let posláno do misií přes jedenáct milionů franků a mnoho dalších potřeb. Sama podporovala misijní dílo přednáškami a dokonce pod pseudonymem Alexandr Halka napsala divadelní hru o pěti dějstvích, ve které bojovala proti zlu otroctví. V Solnohradu a ve Vídni založila etnografická muzea, ta však byla po nástupu nacistů k moci uzavřena a zničena. Sdružení Petra Klavera pro africké misie však pokračuje v díle své zakladatelky dodnes (viz www. petrus-claver.ch).
Marie Terezie Ledóchowská stála v čele řeholního společenství až do své smrti 6. července 1922. Zemřela ve věku padesáti devíti let zcela vyčerpaná prací. Pohřbena byla na římském hřbitově Campo Santo. Byla nazývaná Matkou černochů a také Matkou misionářů. Provázela ji pověst svatosti, protože dokázala naplnit Ježíšovu výzvu o službě bližním. Za potřebné a trpící se nejen modlila. Dokázala se do nich vcítit, hledala, co by jim prospělo. Když našla odpověď, prosila Boha, aby jim dal, co potřebují, aby jim žehnal. Sloužila bratřím a sestrám až do konce. V tom všem nám může být hraběnka Marie Ledóchowská vzorem. Proces jejího blahořečení byl slavnostně završen 25. října 1975 papežem Pavlem VI. Památku blahoslavené nám katolický kalendář připomíná 6. července.
Příbuzní
strýc Mieczysław Halka-Ledóchowski (1822-1902), polský kardinál
bratr Włodzimierz Ledóchowski SJ (1866-1942), generální představený Tovaryšstva Ježíšova
sestra sv. Urszula Ledóchowska (1865-1939), zakladatelka Kongregace sester uršulinek Srdce Ježíše Umírajícího)
bratranec Zikmund Václav hrabě Halka-Ledóchowski (1861-1944), probošt Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci
