Zdroj: © Klement Maria Hofbauer › wikipedia.org | Sv. Klement Maria Hofbauer › paxvobis.cz | Klement Maria Hofbauer › redemptoristen.com
Datum napsání:
20.05.2026
Klement Maria Hofbauer ¦ 1751-1820 ¦, kněz
svátek: 20. května
Svatý Klement Maria Hofbauer (v českém prostředí známý také jako Jan Dvořák) je jednou z nejvlivnějších a zároveň nejfascinujších postav středoevropských náboženských dějin na přelomu 18. a 19. století. Stal se patronem Vídně i Varšavy a vysloužil si titul „apoštol Severu“. Jeho životní příběh je fascinující ukázkou toho, jak se chudý pekařský učeň z Moravy díky nezdolné vůli a hluboké víře stal duchovním gigantem, který zásadně ovlivnil náboženský a kulturní život tehdejší Evropy.Narodil se 26. prosince 1751 v Tasovicích u Znojma jako deváté z dvanácti dětí. Při křtu dostal jméno Jan. Jeho otec, Petr Dvořák (který si po němčeno změnil jméno na Hofbauer), byl řezník a brzy zemřel. Výchova velké rodiny tak zůstala na matce Marii. Ta v den otcovy smrti ukázala malému Janovi na kříž a řekla: „Můj synu, od nynějška je toto tvůj Otec. Hleď, abys kráčel po cestě, která se mu líbí.“ Tato slova ho provázela po celý život. Jan od dětství toužil stát se knězem, ale rodina neměla peníze na studia. Proto se ve Znojmě vyučil pekařem. Jako mladý tovaryš pracoval v klášterní pekárně premonstrátů v Louce u Znojma. Tamní mniši si všimli jeho zbožnosti a nadání a umožnili mu navštěvovat latinskou školu. Když však císař Josef II. v rámci svých reforem klášter zrušil, Janova cesta ke kněžství se znovu uzavřela.
Zklamán poměry odešel Jan dvakrát do Itálie, kde žil jako poustevník pod jménem Klement Maria. Ani poustevnický život v ústraní však nebyl jeho konečným cílem; cítil, že ho Bůh volá k práci mezi lidmi. Vrátil se do Vídně, kde opět pracoval jako pekař. Zde se seznámil se třemi bohatými dámami, které byly natolik osloveny jeho hlubokou vírou, že se rozhodly financovat jeho teologická studia na vídeňské univerzitě. Tehdejší studium bylo silně ovlivněno státním josefinismem (podřízením církve státu), což se Klementovi příčilo. Chtěl sloužit Bohu a církvi, ne státní byrokracii. Proto se svým přítelem Thaddeusem Hüblem odešel do Říma.
V Římě oba přátelé objevili mladou řeholní kongregaci redemptoristů (Nejsvětějšího Vykupitele), kterou založil svatý Alfons z Liguori. Tato kongregace se zaměřovala na misie mezi nejchudšími a opuštěnými lidmi. Klement v tom našel své poslání. V roce 1785 složil řeholní sliby a byl vysvěcen na kněze. Generální představený ho vzápětí poslal zpět na sever od Alp, aby kongregaci rozšířil ve střední Evropě. Protože ve Vídni stále platil zákaz zakládání nových klášterů, Klement odešel do Varšavy. Zde prožil 20 neuvěřitelně plodných, ale také nesmírně těžkých let (1787-1808) u kostela svatého Benona. Varšava byla v té době městem v krizi - politicky rozvrácená (dělení Polska), plná chudoby, sirotků a morálního úpadku. Klement zde rozvinul to, co se dnes nazývá „ustavičná misie“. Kostel sv. Benona byl otevřený od rána do večera. Každý den se zde kázalo v němčině i polštině, zpívalo se, zpovídalo a slavily se liturgie.
Klement nezůstal jen u slov: Založil sirotčinec a školu pro chudé děti (včetně řemeslnické školy). Aby uživil stovky hladových dětí, chodil po Varšavě a doslova žebral. Traduje se příhoda, kdy v kartářském doupěti prosil o almužnu pro sirotky a jeden z hráčů mu plivnul do tváře. Klement klidně utřel tvář a řekl: „To byla facka pro mě. A teď mi dejte něco pro moje děti.“ Otřesený hráč mu dal plnou peněženku. Jeho působení však ukončila politika. Když Varšavu obsadila Napoleonova vojska, byli redemptoristé na příkaz císaře v roce 1808 zatčeni, vězněni v pevnosti Kostřín a následně vyhnáni ze země.
Klement se vrátil do Vídně, kde strávil posledních 12 let svého života. Zpočátku žil pod policejním dohledem a měl zakázáno kázat. Stal se však zpovědníkem řádových sester a rektorem kostela u sv. Uršuly. Jeho skromný byt se brzy stal duchovním centrem Vídně. Klement kolem sebe shromáždil tehdejší elitu - romantické básníky (Friedrich Schlegel), filozofy, vědce, státníky i studenty. Svojí bezprostředností, humorem a hlubokou vnitřní opravdovostí dokázal intelektuálům té doby ukázat, že víra není přežitek pro nevzdělance, ale živá síla. Zásadním způsobem tak přispěl k porážce osvícenského josefinismem a k obnově katolického života v Rakousku i v českých zemích. Zemřel vyčerpáním 15. března 1820. V roce 1888 byl prohlášen za blahoslaveného a 20. května 1909 papežem Piem X. za svatého.
------
Modlitba za odvahu k činné lásce 〉 Pane Ježíši Kriste, ty jsi dal svatému Klementovi srdce plné soucitu s chudými, opuštěnými a bloudícími. Nauč mě, abych i já viděl potřeby lidí kolem sebe a nezůstával k nim lhostejný. Dej mi odvahu „vykasat si rukávy“ a pomáhat tam, kde je to potřeba, i kdyby mě to mělo stát pohodlí nebo uznání v očích světa. Dej, ať moje víra není jen slovem, ale opravdovým činem. Amen.
Modlitba v těžkých dobách a nejistotě 〉 Pane, ty víš, jak snadno ztrácíme odvahu, když se věci nedaří podle našich představ a když kolem sebe vidíme zmatky a nejistotu. Spolu se svatým Klementem tě prosím: Dej mi milost, abych dokázal v každé situaci s důvěrou zvolat: „Odvahu! Bůh všechno řídí.“ Pomoz mi věřit, že ty máš poslední slovo nad dějinami i nad mým vlastním životem, a že z každého lidského selhání dokážeš vyvést dobro. Amen.
Zamyšlení 〉 Klement Maria Hofbauer nebyl kabinetní teolog ani mystik uzavřený v cele. Byl to muž činu, ulice a hlubokého vztahu s Bohem. Jeho spiritualita nabízí několik silných impulsů pro dnešní dobu: Víra, která si vykasá rukávy › Klement nečekal, až lidé přijdou do kostela. Šel za nimi. Když viděl hladové děti, nejdříve je nakrmil a dal jim vzdělání, a teprve pak je učil o Bohu. Ukazuje nám, že evangelium musí mít konkrétní sociální rozměr. Flexibilita v hlásání -„Evangelium se musí hlásat novým způsobem“ › Toto je jeden z Klementových nejslavnějších výroků. Když viděl, že staré metody nefungují, změnil je. Ve Varšavě zavedl celodenní program v kostele, ve Vídni zase oslovoval lidi skrze kulturu, diskuse a přátelství u stolu. Nebál se moderního světa. Důvěra v krizových situacích › Zažil zrušení kláštera, chudobu, válku, vyhnanství i pronásledování ze strany vlastního státu. Přesto nikdy nepropadl hořkosti nebo pesimismu. Říkával: „Odvahu! Bůh řídí všechno.“
