Zdroj: © Světlo č. 6/2007 | Týdeník Matice cyrilometodějské | maticecm.cz
Datum napsání:
11.07.2007
Kamil de Lellis ¦ 1550-1614
-- Patron chorobných hráčů, zdravotních sester, nemocnic, nemocných a umírajících --
-- Patron chorobných hráčů, zdravotních sester, nemocnic, nemocných a umírajících --
Na jednom pahorku v Abruzzách, jedenáct kilometrů od Chieti v Bucchianicu se 25. května léta Páně 1550 o Letnicích narodil Kamil de Lellis. Jeho narození vyvolává údiv, protože jeho matce je už skoro 60 let, porodila ho ve stáji pod domem, tak jak se narodil Ježíš a svatý František z Assisi, a bylo to právě v okamžiku proměňování při slavné mši svaté v kostele sv. Urbana. Co bude z toho dítěte? - ptali se udivení příbuzní a přátelé. Ptala se tak i jeho matka, protože před porodem měla sen a viděla v něm Kamila s rudým křížem na prsou, jak jde v čele zástupu chlapců se stejným znamením. Nestane se hlavou banditů?
Taková předpověď vypadala jako velmi pravděpodobná vzhledem k jeho živosti a nepoddajnosti v dětství i v dospívání. Kamil dával přednost chození za školu a hazardním hrám. Kamilova matka se všemožně snažila, aby ho vychovala ke zbožnosti a řádnému životu. Ale všechno vyznívalo do prázdna, také proto, že chyběl výchovný vliv otce, který byl kapitánem a byl téměř stále pryč z domu a na syna mu nezbýval čas. Tak žil Kamil jako nespoutaný rebel. Matka mu zemřela, když jí bylo 73 let. Umírala s ostnem v srdci kvůli onomu snu o rudém kříži na hrudi. Syn měl teprve 13 let. Mnoho se za něho modlila. Kolik to růženců obětovala za své dítě! Po matčině smrti pokračoval Kamil ve svém nespoutaném životě. Vrhl se do hry karet a kostek.
Dobrodružství ve zbrani
V17 letech se rozhodl, že bude následovat otce v jeho řemesle, protože se mu líbilo vydělávat peníze pro své zábavy. S otcem se vydal do Benátek a dali se najmout do benátské armády proti Turkům. Během cesty otec těž těžce onemocněl a zemřel v Sant’ Epidio a Mare blízko Loreta. Kamil zůstal na světě sám s nepříjemnou ránou na pravé noze. Strýc z matčiny strany v Aquile fra Pao lo mu poradil, aby šel do Říma do nemocnice sv. Jakuba, kde je útulek pro chudé a nevyléčitelně nemocné. Přijali ho tam jako chudého ztroskotance a výměnou za péči mu nabídli místo zřízence. Práce a námaha v nemocnici se mu nezamlouvaly a často utíkal ze služby k nedalekému podloubí Ripetta, aby zde hrál karty s převozníky na Tibeře. Vedení nemocnice ho napomíná, hrozí, ale marně.
Nakonec, i když není dosud zcela zdravý, dostane vyhazov, protože je nenapravitelný a nevhodný pro službu nemocničního zřízence. Co dělat? V touze získat peníze pro hráčskou vášeň vrátí se k vojenskému dobrodružství v druhém benátském tažení proti Turkům. Je dopraven do Zary a pak do Cefalù, kde onemocní tyfem, ale dostane se z toho, jak sám říká, zázrakem. Přepraví se do Neapole, vstoupí do španělské armády na expedici do Tunisu v Africe, kde se přímo vojenských útoků neúčastní. Při návratu do Neapole se zachrání z lodní katastrofy, během které vysloví námořnický slib, že se stane frátrem. V Neapoli se vrhne do hrací vášně, prohraje meč, kabát, nakonec jednoho dne i košili. (V Neapoli v ulici San Bartolomeo existoval nástěnný obraz se scénou, jak prohrál košili.) Upadl do krajní nouze. Ale matčiny četné modlitby nevyzněly naprázdno.
Z dobrodruha pokorný fráter
Před čtyřiadvacetiletým mužem zůstaly dvě možnosti: buďto krást, nebo žebrat. Dal přednost té druhé a postavil se ke kostelní bráně v Manfredonii. Zde natahoval ruku silák vysoký dva metry. Nějaký Antonio Nicastro mu nabídl manuální práci při přestavbě kapucínského kláštera. Po určitém váhání, donucen hladem přijímá nabídku s výhradou, že až skončí zima, vrátí se opět k armádě a k hazardním hrám. Na stavbě mu svěří dva osly, se kterými má dopravovat kameny, maltu a vodu zedníkům. To byla pro Kamila těžká a namáhavá práce. Dostal pokušení osly ukrást a utéct, ale odradila ho od toho uctivost a velkodušnost kapucínů, kteří oceňovali jeho počestnost a přesnost. Nakonec začal uvažovat o svém dosavadním životě bez ideálů, prázdném a neplodném. V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy Pán může radikálně změnit jeho dosavadní cestu. Důležité je přijmout jeho nabídku. 1. února 1575 pošlou Kamila s oslem do kláštera San Giovanni Rotondo na bratrskou výměnu různých potravin.
Kvardián v klášteře P. Angelo při procházce pod sloupovím hovoří Kamilovi o Bohu a o spáse duše. Syntéza zní: „Bůh je všechno, ostatní je nic. Jediným úkolem krátkého života je spasit svou duši." Kamil mlčky naslouchá a je zasažen touto pravdou. 2. února na svátek Očišťování Panny Marie po mši svaté se vydá na zpáteční cestu. Během cesty ho v mysli kamenují stále silněji slova otce Angela: Bůh je všechno a zbytek je nic. V určitém okamžiku, zachvácen pocity lítosti, sestoupí z osla a jako svatý Pavel před Damaškem se vrhne na kolena, usedavě pláče a prosí: „Pane, odpusť velkému hříšníkovi. Dej mi čas k pokání. Už nikdy svět, už nikdy hříchy." Boží milost zvítězila. Povstane jako nový Pavel, uvnitř proměněný. Když přijde do Manfredonie, naléhavě prosí, aby se směl stát kapucínem. Krátce nato vstoupí s velkou horlivostí do noviciátu a dostane jméno Pokorný bratr. Našel pokoj a radost pro svou duši.
Nemocný pro nemocné
Ale Pán ho nechce mít kapucínem. Kamil si zranil pravou nohu a brzy se objeví stará rána, zapálená a tajemná. S bolestí v srdci jsou představení nuceni ho propustit, aby se šel léčit. Znovu jde do Říma do nemocnice svatého Jakuba pro nevyléčitelně nemocné, ale tentokrát zcela vyměněný. Teď vidí nemocné zcela jiným zrakem a slouží jim všemožným způsobem. Po čtyřech letech je zcela uzdraven a vrátí se zpět ke kapucínům do noviciátu. Tentokrát ho nazvou bratr Kryštof - pro jeho vysokou postavu. Je spokojen a plný důvěry. Ale stačí několik měsíců a rána na noze se opět objeví a krvácí jako nikdy předtím. Definitivně ho propustí a on se vrací do Říma, kde ho přijmou s velkou slávou.
Kamil uvažuje a dojde k závěru, že tajemná rána je Boží znamení, a dojde k přesvědčení: „Protože Bůh nechce, abych byl kapucínem, je to znamení, že mám sloužit chudým nemocným." A rozhodne se, že se zcela zasvětí službě nemocným, dobrovolně a z lásky, a odmítá přijmout z nemocnice jakoukoliv mzdu. Když vedení nemocnice vidí jeho úsilí a píli, jmenují ho správcem a svěří mu zásobování nemocnice a řízení všeho personálu. Kamil se ponoří až po krk do služby nemocným. Jeho hráčskou vášeň vystřídala jiná, ještě silnější: sloužit nemocným. V těch dobách byli často chudí nemocní ošetřováni osobami, které měly za sebou trestanecké tábory nebo galéry, lidmi nezodpovědnými a bez lidskosti, kteří nechávali nemocné tonout v jejich výkalech, takže někdy vyprahlí pili svou vlastní moč. Kamil, zachvácený láskou, se věnoval důkladné reformě této pečovatelské služby. Dělal to svým příkladem a směrnicemi, jak ošetřovat nemocné, kteří jsou „zorničkou Božího srdce". Něčeho dosáhl, ale to mu nestačí.
Služebníci nemocných
Kamilovou tužbou je tělesné i duchovní ošetřování nemocných. Ale čeho může dosáhnout sám? Přemýšlí a modlí se. srpnovou noc o vigilii Nanebevzetí Panny Marie ho napadne řešení: „Proč nezaložit společnost zbožných mužů, kteří budou ochotní sloužit nemocným nikoliv za peníze, ale dobrovolně z lásky k Bohu s onou láskou, jakou mají matky pro své vlastní nemocné děti?" Myšlenka ho nadchne a svěří se s ní kaplanovi a čtyřem dobrým sloužícím, kteří souhlasí, že se k němu připojí a budou sloužit nemocným z čisté lásky k Bohu. Jejich rozhodnutí vyvolá překvapení a někdy i závist u druhých. Je to nové charisma, které se objevuje v Boží Církvi.
Boží dílo musí vždy projít zkouškami. Závistiví a podezíraví zaměstnanci nemocnice obviní Kamila z obskurních praktik. Zakážou mu spolčovat se s druhými. Kamil pomýšlí na založení skupiny zasvěcených osob. Aby mohl uskutečnit tuto myšlenku, dostane doporučení, aby se stal knězem. Ve 32 letech navštěvuje Coleggio Romano a sedí mezi žáčky, kteří se mu posmívají: Tarde venisti! (Přišel jsi pozdě!) Po dvou letech 26. května 1584 přijímá kněžské svěcení. Vrací se po 14 letech do Bucchianica jako kněz a způsobí všem velké radostné překvapení.
Opozice proti jeho ideji však v nemocnici tvrdošíjně trvá i nadále. Připojil se k ní i jeho zpovědník sv. Filip Neri. Kamil dvakrát cítí pokušení všeho nechat. Ale Ukřižovaný ho dvakrát povzbudí, jednou ve snu, jednou v bdělém stavu. Uklidňuje ho, vztahuje k němu z kříže své ruce se slovy: „Neboj se, ty ustrašený, pokračuj, já ti pomůžu, protože to je moje dílo, nikoliv tvoje." Kamil pokračuje. Již ho nikdo nezastaví. Usadí se u kostela Madonnina dei Miracoli. Opustí se svými druhy nemocnici sv. Jakuba, aby sloužili nemocným ve velké nemocnici Svatého Ducha blízko Vatikánu. 8. září 1584 obléká do hábitu své první druhy a píše řeholi pro malé „Sdružení služebníků nemocných", jak je nazval. Řehole je originální, ale také aktuální, protože uvádí 25 pravidel, jak se v nemocnici věnovat službě nemocných „s největší možnou pílí, s láskou, s jakou se matka věnuje svému nemocnému dítěti, a s pohledem na nemocného jako na osobu samotného Krista". Je tu úplně nové charisma péče o nemocné, které od té doby po staletí kvalifikuje Kamila de Lellis jako reformátora služby nemocným.
V roce 1586 papež Sixtus V. schvaluje jeho družinu pod jménem „Služebníci nemocných" s právem nosit na hrudi rudý kříž, znamení lásky a oběti pro nemocné a nikoliv jako znamení zavržení a hanby, jak se obávala Kamilova matka. To je velký stimul pro nová povolání. Jeho velkodušnost přitahuje mladé Italy, ale i muže z jiných zemí. Počet jeho řeholníků roste. S velkou vírou se začne starat o konvent a kostel svaté Marie Magdalény blízko Panteonu. Když v roce 1590 propukne v Římě epidemie moru, Kamil se svými osmi druhy prohledává ve dne v noci domy, chýše a jeskyně v Koloseu, aby oddálil přízrak smrti. Toto hrdinství tak dojme papeže, že povýší jeho družinu na řád se slavnými sliby doplněnými čtvrtým zvláštním slibem: „Věnovat se nemocným i zasaženým morem s nasazením vlastního života." 8. prosince 1591 skládají řeholníci slavné sliby a Kamil je zvolen generálním představeným.
Celým srdcem pro nemocné
Kamil jde všem příkladem v neúnavné obětavosti a oddanosti trpícím. Jeho preferovanou nemocnicí je nemocnice Svatého Ducha jako laboratoř jeho lásky. Stěžuje si, že hodiny na blízkém Andělském hradě jdou příliš rychle a nedopřávají mu dost času, aby uspokojil potřeby trpících. Rána na pravé noze mu působí velké bolesti. Někdy se mu zdá, že přímo hoří, ale nedá se zastavit a slouží nemocným. Ani několik ledvinových kamenů, které ho občas trápí, ho nezadrží v jeho sebedarování pro druhé. Jeho láska přetéká, takže se ujímá i nemocných v domácím ošetření, které nazývá „velkým mořem, oceánem bez dna lásky", protože tehdy byli nemocní ošetřováni doma, jen ti nejnuznější a vyděděnci na pokraji společnosti bývali umístěni ve špitálech. Se svými druhy se věnoval nemocným doma v pečlivém ošetřování, aby se zotavili, nebo je připravovoval na šťastnou smrt.
Zorganizoval doprovod svých bratří při válečných taženích v Maďarsku a Chorvatsku, aby ošetřovali raněné. Je v tom směru předchůdcem Červeného kříže. Posílá své bratry do míst morových epidemií v Nole, Miláně, v Neapoli. Mnozí jeho bratři zemřeli jako mučedníci lásky při ošetřování postižených nakažlivými nemocemi. Všichni je nazývají „Služebníci nemocných" a zvou je, aby od nich získali tělesné i duchovní služby. V tehdejších nemocnicích se nepraktikovala hygiena ani nemocných, ani nemocničních prostor. Používat vodu pokládali za škodlivé pro nemocné a za škodlivé pokládali i větrání. Pro Kamila byla nemocnice místem svaté liturgie křesťanské lásky. S láskou předepisuje různé inovace, které představovaly sanitární revoluci. Pro jeho přílišné požadavky čistoty, hygieny a péče mu předhazovali, že je „nesnesitelný a nesnášenlivý". Inteligence, znalosti a duch lásky z něho učinily „iniciátora nové školy péče o nemocné", jak ho kvalifikoval papež Benedikt XIV.
Ve svém klášteře pořádal kurzy zdravotních pracovníků. Přepsal v roce 1613 svou řeholi, aby dosáhl u svých bratří mistrovství ve službě nemocným. Je to text zdravotnické pedagogiky, který je aktuální ještě dnes, protože staví nemocného do středu pozornosti celé nemocnice, aby mu bylo slouženo s úctou a „s největší možnou pečlivostí se srdcem na rukou". Pius XI. napsal: „Kamil se objevil jako člověk Bohem poslaný, aby sloužil nemocným a učil, jak je jim třeba sloužit." Svatý Kamil odešel k Pánu 14. července 1614. Papež Benedikt XIV. ho zapsal do seznamu svatých v roce 1746 a papež Lev XIII. ho spolu se svatým Janem z Boha jmenoval patronem nemocnic a nemocných. Potřebujeme dnes nutně podobně velkodušné lidi, kteří by oživili charisma služby a byli připraveni položit život na oltář dobra tolika trpících. Chudáčci nemocní, jak je Kamil nazýval, čekají na velkodušnou odpověď mladých stejně dnes jako tehdy.
