Svatý Kajus se narodil v Dalmácii (dnešní Chorvatsko) do vznešené rodiny. Podle některých tradic byl dokonce příbuzným císaře Diokleciána, což mu v počátcích jeho působení mohlo poskytovat určitou míru ochrany. Na papežský stolec usedl 17. prosince 283. Jeho pontifikát trvající dvanáct let spadá do období tzv. **„malého míru církve“**. Císař Dioklecián totiž v první polovině své vlády křesťany toleroval, což umožnilo církvi vzkvétat, stavět modlitebny a upevňovat svou strukturu.
Kajus stanovil jasná pravidla pro postup v církevních hodnostech. Určil, že nikdo se nemůže stát biskupem, aniž by postupně prošel všemi nižšími svěceními (ostitář, lektor, exorcista, akolyt, podjáhen, jáhen a kněz). Rozdělil město na čtvrti a přidělil je jednotlivým jáhnům, aby byla zajištěna efektivní péče o chudé a správa církevního majetku. Musel čelit vzestupu manicheismu (dualistické heretické učení), proti kterému rázně vystupoval.
Ačkoliv v Římě ještě nepropuklo masové pronásledování, napětí rostlo. Kajus se podle legendy musel v závěru svého života skrývat v katakombách. Zemřel 22. dubna 296, jen několik let předtím, než Dioklecián rozpoutal nejkrvavější pronásledování v dějinách říše. Byl pohřben v kalixtových katakombách, v papežské kryptě. Jeho hrobka byla znovuobjevena v roce 1854 archeologem Giovannim Battistou de Rossim.
Tradiční modlitba 〉 Všemohoucí a věčný Bože, Ty jsi svatého Kaja postavil do čela svého lidu, aby mu sloužil slovem i příkladem. Prosíme Tě, na jeho přímluvu chraň své pastýře i společenství věřících a veď nás cestou, která směřuje k Tobě, zdroji veškerého života. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Prosba o vytrvalost 〉 Svatý Kaji, ty jsi s moudrostí spravoval církev v dobách naděje i skrytého nebezpečí. Vyprošuj nám dar rozlišování, abychom uměli poznat znamení doby. Pomoz nám, abychom i my, stejně jako ty, zachovávali věrnost Kristu v malých věcech, abychom v nich našli sílu pro věci velké. Amen.
Krátká invokace 〉 Svatý Kaji, příkladné zrcadlo trpělivosti a pastýřské lásky, oroduj za nás!
Zamyšlení 〉 Život svatého Kaja nás učí důležitosti přípravy a vnitřního řádu. Často si vážíme mučedníků, kteří zemřeli v arénách, ale zapomínáme na ty, kteří „v čase klidu“ trpělivě budovali základy, na nichž pak církev v časech zkoušek mohla stát. Kajus nevyužíval mír k odpočinku, ale k tomu, aby do chaosu vnesl systém. Je to připomínka i pro nás: Jak využíváme období klidu ve svém životě? Budujeme svou vnitřní duchovní strukturu, abychom obstáli, až přijdou bouřky?