Zdroj: © Католицький Медіа-Центр | kmc.media
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
28.10.2011
Jerzy Popiełuszko ¦ 1947-1984 ¦ kněz a mučedník
svátek: 19. října
Jiří Popěluško (Jerzy Aleksander Popiełuszko) se narodil 14. září 1947 ve vesničce Okopy, Podleské vojvodství, v rolnické rodině. Od malička aktivně pomáhal v kostele a po skončení střední školy vstoupil do semináře ve Varšavě, ze kterého byl mobilizovaný do polské armády. Přestože bylo Polsko „komunistické“ zůstávalo i nadále hluboce náboženskou zemí, proto byla vláda donucená dělat „chytřejší“ politiku, než byla jinde (na Ukrajině, Československu apod.): seminaristy brali na vojnu, a snažili se „překout“ náboženského ducha v „dílně“ - učilišti pro kleriky v Bartoszycach. Popěluško zůstal věrný církvi, která sloužila Bohu a ne vládě, proto přijal 28. května 1972 kněžské svěcení z rukou legendárního kardinála Štefana Wyszyńského. Složil duchovní slib - „Bůh mě posílá, abych ohlašoval Evangelium a všem léčil zkroušená srdce.“ svátek: 19. října
Otec Popěluško do roku 1990 vykonával zakázanou pastoraci mezi zdravotníky, povzbuzoval studenty a střední zdravotnický personál. Díky snaze, kterou otec Popěluško vynaložil, byla během první návštěvy papeže Jana Pavla II. v Polsku, v roce 1979 zorganizovaná dobrovolná zdravotnická služba. Zlomovým momentem v jeho životě byla neděle 31. srpna 1980, kdy delegace hutníků poprosila kardinála Wyszyńského, aby poslal kněze do hutnické fabriky, ve které probíhala stávka. Poláci už jsou takoví: stávku začínají modlitbou. Samotný kněz na to vzpomíná takto: „Ten den a tu mši svatou nikdy nezapomenu. Šel jsem tam s určitými obavami. Situace byla úplně napjatá. Jak mě tam přijmou? Bude tam prostor pro mši svatou? Kdo bude číst? Zpívat?“ Lidé ho však přivítali potleskem a připravili i oltář a kříž. Zazněl tam i zpěv pracovníků, kteří začali zpívat píseň: „Poděkujme Bohu“.
Právě toto Popieluškovi posloužilo, aby začal sloužit stávkujícím pracovníkům, každou neděli pro ně sloužil mši svatou a později pro ně zorganizoval nedělní školu, kde přednášel nejen náboženské a morální přednášky, ale přibližoval jim i dějiny a literární tvorbu polského národa. Nakonec se Popěluško stal jedním z duchovních otců „solidarity“ a po Jaruzelského politickém puči a zavedení stanného práva, po nichž následovalo zatčení mnoha pracovníků, se to právě tomuto knězi stalo prospěšným, aby se stal jedním z organizátorů podpory stávkujících, zejména, dodávajíc stávkujícím materiální pomoc. Od 28. února 1982 Popěluško odsloužil 28 mší za Polsko. Během homilií poukazoval na hrozivou situaci a kritizoval i politiku, kterou tehdy v Polsku propagovali komunisté. V září 1983 organizoval symbolickou pouť do Čenstochové - města každého Poláka (zde se nebesa smilovala nad Polskem během „povodně“ v 17. st., darujíc jim osvobození od švédské invaze). Zářijové poutě do svatyně obrazu se pro celou polskou „solidaritu“ staly tradicí.
Pastorační činnost otce Popělušky byla pod dohledem státní služby: stále ho sledovali „neznámí lidé“, ničili mu auto, rozbíjeli okna, dvakrát zapříčinili autonehodu a dvakrát mu vtrhli do bytu, do kterého mu hodili i výbušninu. Zároveň se vláda snažila zničit ho i v „práci“: biskupům přicházely listy se stížnostmi, že homilie kněze Popielušky se rozcházejí se zájmy státní moci. V září 1981 začalo vyšetřování z paragrafu „zneužívaní náboženské svobody a svědomí vůči Polské národní republice“, proto od června 1984 otce Popělušku 13krát volali na vyšetřování a na krátkou dobu ho zavřeli do vyšetřovací vazby. Nejvíc ho „ničil“ skrze tisk ředitel tiskové kanceláře komunistického úřadu Jiří Urban (pod pseudonymem „Jan Rem“). Oproti tomu, že se útoky neustále zvětšovaly, nepřijal otec Popěluško nabídku emigrovat do Vatikánu, kde si mohl odpočinout, nechtěl opustit bojiště víry, na kterém se bojovalo za svobodu. Jenže „rozkaz zněl jasně“ zničit rebela, proto byla 13. října zapříčiněná první autonehoda. Druhá byla naplánována na 19. října 1984.
V ten den se P. Jiří zúčastnil návštěvy farnosti svatých polských mučedníků v Bydhošti, kam byl pozvaný. Toto setkání se skončilo slovy: „Modleme se, abychom byli svobodní od strachu a vyhrůžek, ale v první řadě od touhy pomsty a násilí“. V ten samý den, když se vracel do Varšavy, na silnici do Toruně, nedaleko obce Gursk, byli Jiří Popěluško spolu se svým řidičem Waldemarem Chrostovským zadržení spolupracovníky samostatné jednoty D departementu 4 Ministerstva vnitra. Spolupracovníci byli oblečení do důstojnické železničářské uniformy. Chrostovskému se podařilo z auta utéct, Popieluszka však svázali a převáželi ho v kufru. 30. října našli jeho tělo v řece Visle u Włocławku. Ruce měl svázané tak, že kdyby jimi chtěl hýbat, zatahoval by si smyčku na krku. Tělo bylo zatížené pytlem kamenů. Expertiza, která se uskutečnila v Bielostoku pod vedením prof. Marie Byrdy, ukázala, že byl Jiří Popěluško mučený.
Vražda a příčiny smrti kněze vyvolaly veřejné pobouření. Pohřeb, který se uskutečnil 3. listopadu 1984, shromáždil velký počet lidí a změnil se na velkou manifestaci. Otec Jiřá Popěluško byl pochovaný v areálu farního kostela sv. Stanislava Kostky ve Varšavě, pod kopcem a pod kameny, které znázorňují tvar kříže. Toto místo je ohrazené kameny, které jsou pospojované řetězy, spolu s náhrobním kamenem připomínají růženec. Blahořečení Jiřího Popělušky se uskutečnilo ve Varšavě na náměstí Piłsudského 6. června 2010. Mši svatou sloužil arcibiskup Angelo Amato, prefekt Kongregace pro kauzy svatých, který jménem papeže Benedikta XVI. přečetl beatifikační list. Mši svatou spolu s prefektem koncelebrovalo okolo 100 kardinálů, arcibiskupů, biskupů a také 1600 kněží.
