Narodil se v Portugalsku jako João Cidade. V osmi letech utekl z domova (nebo byl unesen, prameny se liší) a skončil ve Španělsku jako pastýř. Jeho život byl dlouho neklidný - sloužil jako žoldnéř v armádě Karla V., bojoval proti Turkům u Vídně i ve Francii. Poté vystřídal mnoho profesí: byl drvoštěpem, nádeníkem i prodavačem náboženských knih a obrázků v Granadě.
Zásadní obrat nastal v roce 1539, kdy slyšel kázání sv. Jana z Avily. Jan z Boha byl slovem tak zasažen, že propadl veřejnému pokání – rval si vlasy a válel se v blátě, až byl považován za šílence a zavřen do královské nemocnice pro choromyslné. Tamní kruté zacházení s nemocnými (bití a řetězy) v něm probudilo touhu vybudovat místo, kde by se s trpícími zacházelo s úctou a láskou.
Po propuštění začal v Granadě shromažďovat nemocné a opuštěné. Pronajal si dům a v noci chodil městem s košíkem a volal své slavné: „Dělejte dobře sami sobě, bratři, pro lásku Boží!“ (Tím připomínal, že almužna pomáhá především duši dárce).
Jeho přístup byl revoluční. Zavedl oddělená lůžka pro nemocné (tehdy leželo i několik lidí na jednom). Dbal na hygienu a duchovní útěchu. Nerozlišoval mezi chudými, hříšníky nebo cizinci. Zemřel 8. března 1550 na následky zápalu plic, který dostal, když se vrhl do rozvodněné řeky, aby zachránil tonoucího chlapce. Později z jeho následovníků vznikl řád Milosrdných bratří.
Modlitba z breviáře : Bože, Tys naplnil svatého Jana soucitem a láskou k nemocným; pomáhej i nám, abychom ochotně prokazovali milosrdenství a dostali se mezi ty, pro které je připraveno Tvé království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Modlitba (2) : Bože, Ty jsi naplnil svatého Jana z Boha duchem milosrdenství a lásky k trpícím; dej, abychom i my podle jeho příkladu prokazovali lásku svým bližním, a tak zasloužili být jednou započteni mezi vyvolené ve Tvém království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.