Jan se narodil v italském Toskánsku (pravděpodobně v Sieně nebo Castelle). Do historie vstupuje jako arciděkan římské církve, který byl v roce 523 zvolen papežem po smrti Hormisdase. V té době byla Itálie pod nadvládou Theodoricha Velikého, krále Ostrogótů. Theodorich byl arián (vyznavač křesťanského směru, který popíral božství Kristovo), ale zpočátku ke katolíkům choval toleranci.
Zlom nastal, když byzantský císař Justin I. vydal v Konstantinopoli dekret proti ariánům, kterým jim odebral kostely a nutil je ke konverzi. Theodorich, rozzuřený tímto útlakem svých souvěrců na Východě, donutil papeže Jana I., aby se postavil do čela diplomatické delegace do Konstantinopole. Jan byl v nezáviděníhodné situaci: Měl přesvědčit císaře, aby zmírnil represe vůči ariánům. Zároveň však jako hlava katolické církve nemohl schvalovat bludy arianismu.
Jan I. byl prvním papežem, který kdy navštívil Konstantinopol. Byl přijat s nevídanou úctou - celý zástup lidí mu šel naproti s procesím. Jan dosáhl u císaře mnohého: přesvědčil ho k mírnosti vůči ariánům (kromě navrácení kacířů k víře), ale odmítl žádat o návrat těch, kteří již konvertovali ke katolicismu zpět k arianismu. Když se Jan vrátil do Ravenny (tehdejšího sídla Theodoricha), král jej namísto vděku obvinil ze spiknutí s císařem. Theodorichova paranoia, prohloubená jeho stářím, vedla k uvržení papeže do vězení.
Papež Jan I., oslabený dlouhou cestou a špatným zacházením, zemřel v žaláři v Ravenně 18. května 526 (tradiční datum úmrtí). Jeho tělo bylo později převezeno do Říma a pohřbeno v bazilice svatého Petra. Přestože v liturgickém kalendáři jeho svátek připadá na 18. květen, v některých lokálních tradicích či dřívějších textech se setkáváme s různými daty připomínek; církev jej však oficiálně ctí jako mučedníka právě v den jeho úmrtí.
-----
Modlitba k sv. Janu I. 〉 Všemohoucí Bože, ty jsi posiloval svatého papeže Jana I., aby v těžkých zkouškách zůstal věrný pravdě a jednotě církve. Na jeho přímluvu nám dej odvahu svědčit o tvé lásce i v dobách nepřízně a sporů. Prosíme tě, ať nás jeho příklad učí hledat cesty smíření, které neodporují pravdě evangelia. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Zamyšlení 〉 Svatý Jan I. nás učí o ceně integrity. Často se v životě ocitáme mezi dvěma tlaky - mezi očekáváním světa (reprezentovaného Theodorichem) a věrností svému svědomí a Bohu. Jan nešel do Konstantinopole jako politik, ale jako pastýř. Ukazuje nám, že i když musíme vyjednávat a dělat kompromisy v lidských věcech, v otázkách víry a svědomí existuje hranice, kterou nelze překročit. Jeho cesta byla cestou mírotvůrce. Riskoval svůj život, aby zabránil krveprolití a pronásledování. Je to připomínka, že skutečný mír často vyžaduje osobní oběť toho, kdo o něj usiluje. Zemřít v temném vězení, poté co byl oslavován davy v Konstantinopoli, vyžaduje obrovskou vnitřní sílu. Jan I. nám připomíná, že Boží přízeň nezávisí na světském úspěchu, ale na vytrvalosti do konce.