Autor: Martin Weis
Zdroj: © Týdeník | Naše rodina | č. 3/2008, s. 27
Datum napsání:
20.01.2008
Isabela Francouzská ¦ 1224-1269
- - francouzská princezna --
Jejím bratrem byl sv. Ludvík IX., francouzský král a františkánský terciář. Královský rod, ze kterého pocházela, pečoval o lásku k modlitbě a jeho členové prosluli velkou zbožností. Spolu s bratrem, sv. Ludvíkem IX., v roce 1255 v Longchampu u Paříže založila klášter klarisek. Řeholi, kterou napsala spolu se sv. Bonaventurou, a která vycházela z řehole sv. Kláry z Assisi, potvrdil papež Urban IV. v roce 1263.- - francouzská princezna --
Dcera francouzského krále Ludvíka Vlil. a jeho manželky Blanky Kastilské, nám již známé svaté královny, je nazývána Isabela Francouzská nebo též Isabela z Longchamp. Také ona žila příkladným životem, ale není tak známá jako její matka - svatá Blanka a její syn - Isabeiin bratr - velký světec francouzský král Ludvík IX. Informace o datu narození Isabely Francouzské se značně rozcházejí, nejčastěji jsou udávány dva letopočty, a to 3. březen či 14. duben roku 1224. V některých historických publikacích se také můžeme dočíst, že se princezna Isabela narodila až o rok později, 1225. Jisté je, že princezna Isabela byla spolu se svým bratrem Ludvíkem vychovávána zbožnou matkou Blankou, a to zcela v duchu tehdejší doby, která měla o královském údělu vysoké mínění.
Lidská společnost byla rozdělena na ty, co se modlí, na ty, co bojují, a na ty, co pracují. Postava z královského rodu měla v sobě všechny tyto tři „funkce" spojit. A jak nám dokazuje životní příklad svatého Ludvíka, on byl přímo ztělesněním ideálu křesťanského panovníka, který moudře soudil rozepře chudých a potíral bezbožné a rouhače. Ctnost mírumilovnosti Ludvík osvědčil, když dokázal urovnat četné rozpory mezi Francií a okolními státy. Podle mínění některých historiků byl po určitý čas i v roli jakéhosi arbitra celého křesťanstva. Když bylo zapotřebí, uchopil meč a vydal se v čele vojenského tažení na křížovou výpravu proti vyznavačům islámu. Je samozřejmé, že ani ctnost křesťanského milosrdenství neopomíjel a hojně podporoval špitály, kterým věnoval velké částky na almužny pro nejpotřebnější.
Diplomatické plány
V podobném duchu jako bratr Ludvík byla vychovávána i jeho sestra. U královské dcery se navíc vyžadovala hluboká zbožnost, ctnost pokory a poslušnosti, nejdříve vůči rodičům a později vůči královskému manželovi a jeho rodině. Osudy princezny Isabely byly v mnoha rysech velmi podobné životním osudům naší svaté Anežky české. Také ona se již v raném věku stala přímo hříčkou v plánech dynastické diplomacie. V necelých pěti letech byla přislíbena či přímo zasnoubena Hugovi z Lusignanu, aby si její matka Blanka upevnila regentskou moc nad vzpurnými francouzskými panskými rody. Hugo však dal nakonec přednost Jolandě, dceři bretaňského knížete.
Papež Inocenc IV. Isabele nabízel za manžela prince Konráda, syna samotného císaře Fridricha II. Isabela však nabídku odmítla a oznámila papeži i své rodině rozhodnutí zasnoubit se Ježíši Kristu. Papež porozuměl její touze a udělil jí požehnání pro duchovní cestu v nově založeném františkánském řádu klarisek. V té době byl ve Francii ve velké oblibě, dokonce se udává, že i sám král svatý Ludvík se chtěl stát jedním z klášterních bratří, ale nakonec zůstal žít ve světě jako jakýsi příznivec františkánů či člen třetího řádu.
Ústraní v Longchamp
Po smrti své matky Blanky stála princezna Isabela u zrodu kláštera v Longchamp nedaleko Paříže. Odtud také její přízvisko Isabela z Longchamp. Pozemek a třicet tisíc liber dostala od svého bratra Ludvíka. Klášter byl dokončen roku 1259 a první klarisky přišly z Remeše. Od roku 1260 žila Isabela v prostém domku v blízkosti kláštera. Měla tak účast na životě a modlitbě sester svaté Kláry z Assisi, ale řeholní sliby nesložila. Isabela se dokonce podílela na tvorbě řádových pravidel. Zemřela v pověsti svatosti 23. února 1269, také se uvádí rok 1270, ve věku asi čtyřiceti pěti et. Byla pohřbena v klášterním kostele, a když byla po určité době exhumována, bylo zjištěno, že její tělo je nedotčené, jako by právě opustila tento svět.
Její hrob se stal místem četných zázraků a vyslyšení mnoha proseb poutníků. Roku 1521 papež Lev X. Isabelu Francouzskou blahořečil. Isabeliny ostatky byly roku 1637 podruhé slavnostně exhumovány a umístěny na oltář v klášterním kostele v Longchamp. Bohužel klášter byl roku 1794 zběsilými francouzskými revolucionáři nejdříve uzavřen a později, když nikdo nechtěl klášterní budovy v dražbě koupit, zcela rozbořen. Ruiny jsou ještě patrné v dnešním rozsáhlém parku Bagatelle, který je součástí známého Boulognského lesa.
