Narodil se 17. prosince 1701 v malé sardinské vesnici Láconi jako Vincenzo Peis. Pocházel z chudé rodiny a od dětství pracoval na polích. Už tehdy byl znám svou zbožností; lidé mu přezdívali „malý světec“. Zásadní zlom nastal ve 20 letech. Vincenzo přežil nebezpečný pád z koně a vnímal to jako Boží znamení. Slíbil, že pokud přežije, vstoupí do kláštera. Navzdory počátečnímu odmítání kvůli jeho podlomenému zdraví byl nakonec přijat k menším bratřím kapucínům v Cagliari, kde přijal jméno Ignác.
Většinu svého řeholního života (přes 40 let) strávil jako bratr sběratel almužen. Každý den procházel ulicemi města Cagliari s pytlem na zádech a prosil o jídlo pro svůj klášter a pro chudé.
Ignác málokdy mluvil. Jeho kázáním byl jeho úsměv a tichá přítomnost. Brzy se začaly šířit zprávy o jeho schopnosti uzdravovat nemocné a číst v lidských srdcích. Přestože byl negramotný, lidé z vysokých kruhů za ním chodili pro radu. Byl přísný k sobě (postil se a bičoval), ale nesmírně laskavý k ostatním. Říkalo se, že nikdy neodmítl pomoc, i když byl vyčerpaný. Ignác zemřel 11. května 1781. Celé Cagliari se přišlo rozloučit s mužem, kterého považovali za otce města. Kanonizován byl papežem Piem XII. v roce 1951.
Prosba o pokoru a trpělivost 〉 Svatý Ignáci, ty jsi po desetiletí kráčel ulicemi a snášel horko i posměch s neochvějným klidem. Prosím, vyprošuj mi milost, abych dokázal přijímat každodenní obtíže s tvou trpělivostí. Nauč mě vidět v chudých a trpících tvář Kristovu a pomoz mi, aby můj život byl tichým svědectvím o Boží lásce. Amen.
Krátká střelná modlitba 〉 Svatý Ignáci z Láconi, oroduj za nás, abychom v prostotě srdce nalezli cestu k Bohu.
Zamyšlení 〉 V dnešním světě, který je posedlý výkonem, viditelností a sociálním statusem, působí Ignác z Láconi jako tichý rebel. Jeho život nám dává tři důležité lekce: Velikost v malosti › Ignác nedělal nic „velkého“ podle měřítek světa. Jen chodil, prosil a dával. Ukazuje nám, že svatost není v mimořádných činech, ale v mimořádné lásce vložené do obyčejných úkonů. Síla přítomnosti › Ignác „kázal“ svou chůzí. Někdy je důležitější s někým prostě být, než mu dávat dlouhé rady. Jeho ticho bylo plné Boha. Důvěra v Boží vedení › Když byl odmítnut klášterem kvůli zdraví, nevzdal se. Věděl, že pokud ho Bůh volá, cesta se najde. Je to povzbuzení pro nás, když narážíme na zavřené dveře.