Autor: Meg Hunter-Kilmer | katolická blogerka a spisovatelka
Zdroj: © 75 Saints Who Sinned, Suffered, and Struggled on Their Way to Holiness | Ave Maria Press | Notre Dame ⋅ Indiana 2021
Datum napsání:
30.01.2025
Hyacintha Mariscotti ¦ 1585-1640 ¦ řeholnice
svátek: 30. ledna
Svatá Hyacinta Mariscottiová byla jako všichni teenageři, tedy než se tak teenagerům začalo říkat. Při křtu dostala jméno Clarice. Bylo to zbožné dítě, ale v dospívání se z ní stala typická renesanční arogantní dívka. V Krista a jeho církev věřila asi jako všichni obyvatelé Itálie v sedmnáctém století, ale dál její víra nesahala. Když jí bylo sedmnáct let, zázrakem vyvázla z nehody, při které málem přišla o život.svátek: 30. ledna
Ale ani pak ji nezajímalo nic jiného než plány na romantický sňatek a život v bohatství a pohodlí. Ale tyto její plány byly - podle všeho poprvé v jejím životě - zmařeny. Mladý šlechtic, o kterém si snila a na kterého si myslela, se oženil s jinou. A co bylo horší, oženil se s její mladší sestrou. Clarice, která měla sklon k nedůtklivému a dramatickému jednání, to nenechala jen tak. Trucovala a zuřila, a tak znepříjemňovala život celé své nešťastné rodině, že jí sbalili věci a poslali ji do kláštera sester františkánek. Jednou odtamtud utekla, ale ostraha ji eskortovala zpátky, aby tam žila ve své zachmuřilosti a zoufalství - jak to tedy připadalo jí samé.
Obecně platí, že nutit někoho vstoupit do kláštera, protože si v životě příliš zoufáte a nevíte si s ním rady, nekončívá dobře. Nějakou dobu se zdálo, že Clarice - nyní sestra Hyacinta - nebude v tomto ohledu výjimkou. Otci dala jasně najevo, že bude žít jako řeholnice, nikoli však pod svou společenskou úroveň. Byla šlechtična a tou také zůstane, slib chudoby ať si skládá někdo jiný.
Asi patnáct let to tak sestra Hyacinta dělala. Nosila hábity z nejjemnějších látek, nechávala si donášet vybrané lahůdky, kterými si zpestřovala prostý klášterní jídelníček, a ve svých soukromých komnatách trávila dny se svými hosty. Požadavkům života modlitby, který komunita vyžadovala, a slibu čistoty se podvolila, ale její sliby chudoby a poslušnosti byly zcela bezvýznamné. Skandál neskandál sestra Hyacinta si žila, jak se líbilo jí.
Když po několika letech v klášteře ležela v posteli s ně-jakou lehčí nemocí, navštívil ji její zpovědník. Naprosto ho šokoval luxus v její cele a ostatních jejích pokojích. Prohlásil, že jediný důvod, proč je Hyacinta v klášteře, je ten, aby do kláštera umožnila vstup ďáblovi. Sestru jeho slova ohromila. A rozhodla se svůj život napravit. Ale nestalo se tak. A není divu. Čím déle člověk žije jen podle své vůle, tím těžší pak je se kát a podvolit. Naštěstí pro sestru Hyacintu, a pro nás všechny, Bůh je trpělivý a milosrdný. Hyacinta znovu onemocněla, ale tentokrát mnohem vážněji. Nakonec svého způsobu života litovala, když si uvědomila, jak její marnivost a svéhlavost zraňují Krista. Vykonala veřejnou zpověď před komunitou a rozhodla se žít plně v souladu s řeholními pravidly, která přijala.
Ale nejen to. Od té doby žila sestra Hyacinta výjimečně kajícím životem. Štědře rozdávala chudým, vynikala v rozjímavé modlitbě, a tak se sjednotila s Kristem, že od něj dostala dar prorokovat a dělat zázraky, včetně schopnosti číst skryté myšlenky druhých, když to bylo nezbytné pro jejich duši. Protože byla v minulosti tak lehkovážná a poživačná, úplně se teď děsila každého luxusu. Její soucit s chudými byl tak velký, že když někdo zaklepal na dveře kláštera, věnovala mu svou večeři. Láska k chudým ji inspirovala k založení dvou dobročinných spolků, které měly pomáhat chudým, a zvláště těm ve vězení. Když zemřela, pověst svatosti této kdysi nevlídné, sebestředné dívky byla tak rozšířená, že při bdění u rakve museli třikrát vyměnit její hábit, protože věřící se z něj snažili získat kousky jako relikvii. Nesmírná Boží milost učinila z této arogantní dívky velkou světici.
Hyacinta Mariscottiová nevybledla do podoby sladké, zbožné, tiché řeholnice, nepotlačila svého divokého ducha a vášnivé srdce. Tuto svou vášnivost ale usměrnila a naučila se milovat Pána a jeho chudé dokonce víc, než kdy milovala sebe samu. Je tak povzbuzující, když obyčejný hříšník, který neustále sklouzává do starého způsobu života, nakonec dokáže ze středu svého života vytlačit své ego a žít jenom pro Krista. Kéž na její přímluvu může všechno, co je v nás světské a sobecké, být Boží milostí proměněno, a kéž všichni, kdo Krista následují jen půlkou srdce, mohou zažít úplné obrácení.
