Autor: Libor Rösner
Zdroj: © Světlo | týdeník Matice cyrilometodějské | č.11/2024 | maticecm.cz
Datum napsání:
17.03.2024
Gertruda z Nivelles ¦ 626-659 ¦ abatyše
svátek: 17. března
Je tomu již bezmála 1 400 let, co se pozdější světice narodila. Stalo se tak roku 626 v Landenu, což je dnes belgické město. V dobovém geografickém vnímání šlo o Austrasii. Byla to země, kterou coby královský majordomus spravoval Gertrudin otec Pipin, jenž svou dceru zplodil s manželkou Ideborgou, která je rovněž ctěna jako svatá (připomíná se 8. května). Ostatně jako sám Pipin (liturgická památka 21. února) a dvě jejich další děti - syn Bavo a dcera Begga, o nichž bude ještě řeč. Nic nemůže být lepším svědectvím o výjimečnosti této rodiny a o způsobu, jak Pipin s Ideborgou své děti vedli, než tento fakt.Gertrudin příběh připomíná zejména ve svých počátcích v mnohém životní osudy jiných světic. Také do ní se zamiloval vlivný muž, v jejím případě sám francký král Dagobert (jiná verze hovoří o synovi vévody z Austrasie), avšak ona jej odmítla s tím, že hodlá celý život patřit Bohu a již se mu zaslíbila. Zatímco její souputnice z raných dob křesťanství zaplatily svou věrnost a odmítnutí dobře postaveného nápadníka životem a jiné mladé dívky ze slovutných rodin musely v pozdějších letech kvůli rozhodnutí vstoupit do kláštera často čelit výhrůžkám, přemlouvání či posměchu svých nejbližších, Gertruda měla to štěstí, že se s podobnými excesy potýkat nemusela. Matka dceři dokonce ostříhala vlasy, aby tím předešla pokusu ji unést, což byla častá a běžná praxe k získání nevěsty. Ostříhaná dívka patřila Kristu.
V roce 639 Gertrudě zemřel otec. Pro Ideborgu to byl impuls k tomu, aby zbytek života prožila jako řeholnice. V Nivelles založila z podnětu maastrichtského biskupa sv. Amanda klášter a s dcerou Gertrudou do něj vstoupila. Ta měla tehdy pouhých čtrnáct let, přesto se stala první představenou, ač by bylo podle lidských měřítek logičtější, kdyby post abatyše zastávala Ideborga. Podle jiné verze se ale abatyší stala až po matčině smrti v roce 652. Volba to byla beze zbytku dobrá. Přes své mládí (což by platilo i v případě platnosti druhé verze) vedla Gertruda řeholní komunitu s pozoruhodnou moudrostí a byla všem vzorem svou horlivostí, která ji stravovala pro věci Páně.
Šlo o klášter benediktinský, v těsném sousedství proto vyvstal i klášter mužský a vedení jeho osazenstva se Gertruda brzy podřídila. Zatoužila totiž po vzdělávání, což by samo o sobě nebylo špatné, kdyby svůj zájem nepřeháněla a neupjala se na nabývání vědomostí v nezdravé míře, což způsobilo jisté zvlažnění ve vztahu k Bohu. Máme zde názorný příklad toho, že svatým se člověk nerodí, stává se jím postupně, přičemž často musí překonat různá úskalí a vrátit se zpět na cestu, z níž sešel. A k tomu je někdy zapotřebí zásah shůry. Jako v Gertrudině případě, kdy z náhlého vnuknutí pochopila, že věděním pro vědění samo se Bohu nepřiblíží, že se jí to podaří pouze prostřednictvím lásky.
Gertruda nezahlušila tento hlas ještě usilovnějším studiem v domnění, že ví lépe, co a jak má dělat. Šla do sebe a otevřela průchod své lásce, vězící až dosud v jejím srdci pod nánosy studeného bezúčelného poznávání. Tím, jak věnovala více času modlitbě a rozjímání, prohluboval se její vztah s Nejsvětějším a v důsledku toho dostaly její vztahy s ostatními spolusestrami ještě zřetelnější punc starostlivé a obětavé mateřské lásky. Odrazilo se to i ve vlivu, který nivelleská abatyše měla - připisuje se jí záchrana úrody před pustošivými hlodavci. Jeden rok se v kraji velmi rozmnožily myši a krysy a místním rolníkům hrozila zcela reálně katastrofa. Až Gertrudina modlitba nebezpečí zažehnala, a rolníci tak mohli sklidit hojnou úrodu.
Jiné uchránění krajiny i lidu měla světice „na svědomí“, když zprostředkovala smír mezi znepřátelenými velmoži. Nejenže se neprolévala krev na bojišti, ale ani nedošlo ze strany vojsk postupujících krajem k násilným činům v podobě plundrování zásob, vypalování vesnic, znásilňování venkovanek a zabíjení jejich mužů a synů bránících své domovy.
Již předtím sloužila Gertruda ráda poutníkům, kteří se při svém putování v Nivelles zastavili, případně chudým, kteří zde nacházeli možnost nasytit se. Během let „soukromých studií“ od toho často upouštěla kvůli četbě, nicméně nyní se k této charitativní činnosti vrátila s dvojnásobně větším zápalem. Klášter se stal též výchozím bodem pro iroskotské misie směřující do lůna evropského kontinentu. Gertruda sem irské misionáře sama pozvala, byli nejen nositeli víry, leč i vzdělanosti, po níž, jak víme, prahla. Zejména se dvěma z nich - Ultanem a Foillanem navázala úzký vztah.
Poslední etapu svého života prožila jako prostá řeholnice, úřad abatyše totiž předala sv. Vilfetrudě, své neteři - dceři svého druhého bratra Grimoalda I. Staršího, jež zemřela roku 669 a církev si ji připomíná 23. listopadu. Gertruda se po svém odklonu od přemrštěného studování začala hodně postit a ukládala si skutky pokání. Dost možná ve své horlivosti opět překročila správnou míru, protože když ve 33 letech 17. března 659 umírala, bylo na vině celkové vyčerpání. Zesnula během mše svaté, při závěrečných slovech „Ite, Missa est“. Do posvěcené země pod kostelem sv. Petra pak byla uložena v kajícím rouchu, aby i po smrti dávala najevo odřeknutí se pozlátka světa pro nebeského Ženicha.
Roku 1046 nechal císař Jindřich III. přenést její tělesné pozůstatky do nového, většího kostela a od roku 1298 spočívaly v překrásném sarkofágu, který však nepřečkal bombardování v roce 1940. Gertrudiny ostatky, které se podařilo zachránit, jsou tak uloženy v sarkofágu novém. Svatá Gertruda z Nivelles je patronkou měst Landen a Nivelles, dále poutníKatecheze o obžerství ků, zahradníků (17. března se totiž kdysi začínaly práce na zahradě a světice měla být garantkou dobré sklizně) a bývá vzývána při ohrožení úrody hlodavci. S nimi též bývá zobrazována (stejně jako s otevřenou knihou, kostelem, korunou či nemocnicí) a tento atribut je s ní tak úzce spjat, že když se svého času pořádala sbírka na její hrobku, přicházely prý i příspěvky v podobě zlatých a stříbrných myší. Co se patronátu nad poustevníky týče, jak se její sláva roznesla postupně do dalších zemí, byly jí zasvěcovány zejména kostely a kaple stojící na poutnických cestách.
Modlitba: Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Gertruda své činy naplňovali láskou a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
