Záplava milosrdenství: Když se osmnáctiletá Helena Kowalská účastnila taneční zábavy v polské Lodži, měla hlavu plnou myšlenek. Snažila se na ně nemyslet a radostně tancovat se sestrou a přáteli, když tu rázem veselost ustala. Později o tom napsala: „Když se všichni kolem výborně bavili, zakoušela má duše vnitřní utrpení. Ve chvíli, kdy jsem začala tančit, jsem vedle sebe náhle uviděla Ježíše, ztýraného Ježíše, svlečeného ze šatů, celého pokrytého ranami, který mi řekl tato slova: ‚Jak dlouho tě mám snášet a jak dlouho mě budeš klamat? ‘“ Jedenáct roků Helena poslouchala Boží hlas, který ji zval k „dokonalejšímu životu “.
Chtěla odpovědět vstupem do kláštera, ale rodiče to odmítli. Po jejich nesouhlasu žila prázdným životem a žádnou pozornost nevěnovala „hlasu milosti“. Snažila se ho přehlušit „ různými zábavami “. Pohled na Ježíšovo utrpení na pozadí bezstarostné zábavy Helenu šokoval. Zanechala tanec a v ten večer se rozhodla. Jen s jedněmi šaty odešla do Varšavy, aby našla klášter, který ji přijme. Tak se to začalo, v tichu a bez fanfár. V roce 1925, kdy svět bezstarostně tancoval, přestože přicházel fašismus a nacismus, Helena vstoupila do Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství. A Ježíš během dalších 13 roků skrze ni - svatou sestru Marii Faustynu - uvolnil záplavu milosrdenství, která prýštila z jeho srdce do srdce Polska a celého světa.
Vražda a milosrdenství: Jak moc svět v Helenině době potřeboval milosrdenství! V tom roce, kdy ona vstoupila do kláštera, se Mussollini prohlásil za diktátora Itálie. V roce 1938, kdy Faustyna zemřela, Německo shromažďovalo pod Hitlerovým vedením armádu. A o rok později začala nejhroznější válka v dějinách. V celosvětovém měřítku způsobila nepředstavitelné lidské utrpení. V předvečer této kruté epochy použil Bůh Faustynu, aby zjevila „oceány milosrdenství “, které chce vylít na svět, který bude brzy stát obnažený, zraněný a plný bolesti. Chtěl vidět, jak se zvedají oceány milosrdenství - v osobních a blízkých vztazích k němu, v hlubokém uvědomění si a pochopení Ježíšovy oběti na kříži a v obnoveném vylití jeho Ducha svatého; milosrdenství v úžasné Boží lásce vůči svým dětem, ačkoli kolikateří byli připravení rouhat se a opustit ho, přičemž zotročovali a vraždili jeden druhého. Milosrdenství se vylévalo ještě dřív, než o něho uměli lidé volat. Oceány Božího milosrdenství - a to vše hlásala bezvýznamná sestra v Klášteře sester Matky Božího Milosrdenství.
Tajemnice milosrdenství: V Deníčku, který obsahuje poselství o Božím milosrdenství světu, svatá Faustyna zaznamenala svoje rozhovory s Bohem. Hovořila o svých pochybnostech, obavách a rozhodnutích; vzpomenula svoje utrpení, ale zřídka hovořila o konkrétnostech a svědčila o Boží lásce a milosrdenství, které zakusila. Jeho psaní bylo pro Faustynu velmi náročné, neboť měla jen dva ročníky školy. Vedla si ho, protože její zpovědník, který neměl čas poslouchat její „dlouhé zpovědi “, jí řekl, aby „si všechno zapisovala“ a příležitostně mu to ukázala. Psala i proto, že ji Ježíš nazval „ sekretářkou mého milosrdenství“ a řekl jí, aby nežila pro sebe, ale k užitku jiných. Řekl: „Buď usilovná v zapisování každé věty, kterou ti říkám o mém milosrdenství, neboť je to pro velké množství duší, které z toho budou mít užitek.“
A tak Faustyna psala a od roku 1934 až do své smrti zaplnila více než 600 stran. Některé záznamy hovoří o její zkušenosti „temné noci “, o duchovních zkouškách a strašném vědomí „síly spravedlivého Boha “. Jiné popisují období útěchy a radosti, kdy se „přivinula“ k Ježíšovi. V takových chvílích ležela Faustyna na podlaze kaple či své klášterní cely. Tam zaplavená Boží přítomností v tajemství toho, co jí Bůh ukázal, a oproti obavám z toho, co by to mohlo znamenat, nacházela úlevu a útěchu. „Ať se tvoje srdce naplní radostí. Já, Pán, jsem s tebou, neboj se ničeho, jsi v mém srdci…“ „Nenechávej se znechutit těžkostmi, se kterými se setkáš při hlásání mého milosrdenství… Jsou potřebné…, aby se ukázalo, že toto dílo je moje…“ „ Dělej to, co je v tvojí moci, a o ostatní se nestarej…“ „Našel jsem zalíbení ve tvém srdci a nic mě nezadrží od toho, abych ti uděloval milosti.“ Bůh takovýmito slovy posiloval svou neobyčejnou sekretářku, když se snažila splnit svou úlohu. Žádal jen, aby poslouchala a poslouchala. On se postará o výsledek!
Nástroje milosrdenství: Ježíš zasvětil Faustynu do Božího plánu zaplavit svět milosrdenstvím. Řekl jí: „Než přijdu jako spravedlivý soudce, nejprve přijdu jako král milosrdenství. “ Poslušnost, kterou od ní vyžadoval, spočívala v tom, aby šířila toto poselství. Ježíš v roce 1931 požádal Faustynu, aby „namalovala obraz“ a pod ním slova „Ježíši, důvěřuji ti “. Tento obraz, který dnes mnozí důvěrně znají, zobrazuje Ježíše oblečeného v bílém. Jednu ruku má zvednutou k žehnání. Druhá ruka ukazuje na srdce, ze kterého vycházejí dva široké paprsky světla. Jeden paprsek je červený a druhý světlý. Symbolizují Ježíšovu krev a vodu, které se vylily jako milosrdenství pro tento svět. Ježíš též požádal Faustynu, aby se první neděle po Velikonocích slavila jako Neděle Božího Milosrdenství. Ujistil ji, že v ten den „je otevřené nitro mého milosrdenství “, a to pro každého. „Ať se nebojí přiblížit ke mně žádná duše,“ řekl Faustyně. „Vylévám celé moře milostí na duše, které se přiblíží k pramenu mého milosrdenství.“ Faustyna při popisu jiného vidění vzpomíná, že viděla „velké světlo a v něm Boha Otce. Před tím světlem a zemí jsem uviděla Ježíše přibitého na kříž tak, že pokud se Bůh chtěl podívat na zem, musel hledět přes Ježíšovy rány. Pochopila jsem, že kvůli Ježíšovi Bůh žehná zemi “.
Láska, vždycky láska: „Vždy, když mi budeš chtít udělat radost, hovoř světu o mém velkém a neprozkoumatelném milosrdenství,“ pobízel Ježíš Faustynu. A ona mluvila, aby svět přilnul k němu, když se zdálo, že se uvolnilo celé peklo. Stálo ji to hodně námahy. Když jí kterási sestra řekla, že Bůh by se nikdy nesnížil povídat si s „tak ubohou snůškou nedokonalostí, jako jsi ty “, Ježíš ji ujistil: „Právě skrze takovou bídu chci zjevit moc svého milosrdenství. “ Když se cítila obzvláště nehodná a neschopná, Ježíš ji ujistil: „Neboj se; já sám doplním vše, co tobě chybí.“ Ježíš při každé příležitosti odpovídal na obavy a „ubohost“ Faustyny něžnými projevy své lásky. Nazýval ji „má dcero, mé potěšení, sladké víno ve vybrané vinici, má nejmilejší sekretářko, útěcho mého srdce “. Faustyna odpovídala svou něhou a otvírala srdce „Ježíšovi, příteli osamělého srdce, mému nejdražšímu Ženichovi, mému nejmilosrdnějšímu Stvořiteli “.
Faustyna potřebovala mnoho nebeské útěchy. Během svého života v klášteře často vnímala - a nejednou oprávněně -, že nedokáže vykonávat svoje každodenní povinnosti, vaření, uklízení a práce v zahradě. Některé sestry se jí posmívaly. Myslely si, že se vyhýbá práci a předstírá nemoc. Někteří ji odsuzovali jako „hysterku“ a lačnou po pozornosti. Faustyna nesmírně trpěla - a většinou v tichosti - pro výčitky a kritiku. Až do konce svého života nikdo - ani ona sama - nevěděl, že celé roky měla tuberkulózu. Tato choroba si vyžádala její život 5. října 1938. Faustyna byla poslušná až do konce a ukazovala světu, že nechť se stane cokoliv, Otcovo milosrdenství se nikdy nevyčerpá. „Čistá láska je schopná velikých činů a nezlomí ji těžkosti ani protivenství, jestliže je láska mocná - ani velká protivenství… Ví, že aby se Bohu zalíbila, je potřebné jedno: aby se i nejmenší věci konaly z velké lásky - láska a vždy láska.“
Nezoufej: Velmi příhodně Marii Faustynu Kowalskou svatořečil papež Jan Pavel II. o Neděli Božího Milosrdenství 30. dubna 2000. A tak v jejím životě i slovech Ježíš stále volá: „Duše ponořená v temnotách nezoufej, není všechno ztracené. Vstup do rozhovoru se svým Bohem, který je láska a milosrdenství samo.“
Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Faustýna Kowalska se stali ctiteli Tvého milosrdenství a ochotně je prokazovali bližním a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.