Autor: Libor Rösner
Zdroj: © Světlo | týdeník Matice cyrilometodějské | č. 4/2024 | maticecm.cz
Datum napsání:
03.02.2022
Marie od sv. Ignáce Thévenetová ¦ 1775 1837 ¦ řeholnice
svátek: 3. února
svátek: 3. února
Klaudina se rozhodla obětovat svůj život Bohu, a to prostřednictvím služby jeho nejmenším – chudým, nemocným a také sirotkům, jichž ve zjitřené revoluční době a následných napoleonských válkách přibývalo geometrickou řadou. Toužila jim dávat lásku a uchránit je před vším nedobrým, co život přináší. Vše začalo jednoho večera, kdy P. Andre Coindre spatřil v kostele Saint Nizier dvě na kost promrzlé a opuštěné dívenky. Přivedl je ke Klaudině, o jejichž samaritánských sklonech dobře věděl, a ona se jich skutečně ujala.
Rozjela velkolepé charitativní dílo, jež přitáhlo podobně smýšlející ženy, takže brzy (roku 1815) mohla založit charitativní sdružení Providence, tj. Prozřetelnost (domy, které zakládala, nazývala Domy Prozřetelnosti). Později se ustavila Association du Sacrè-Cœur, která se 6. října 1818 přetransformovala v Pierres-Plantees v Kongregaci sester Ježíše a Marie. Poslechla výzvu P. Coindreho, jenž jí jednoho dne pravil: „Musíme vytvořit společenství. Bůh si tě vyvolil.“
V roce 1820 se mladá kongregace usadila ve Fourvière (naproti slavnému chrámu Notre Dame de Fourvière) na pozemku, který koupila rodina Jaricotových (z níž vzešla nedávno beatifikovaná Paulina Jaricotová). Když dostala kongregace tři roky poté v diecézi Puy kanonické schválení (za další dva roky pro diecézi Lyon), stala se Klaudina její generální představenou a tento úřad vykonávala až do svého odchodu na věčnost.
Přesněji řečeno, generální představenou se stala sestra Marie od sv. Ignáce, což bylo jméno, které Klaudina Thévenetová od té doby nosila. Ostatním sestrám byla vzorem v nasazení, obětavosti i lásce, zvláště té odpouštějící, stále pamětliva odkazu svých bratrů umírajících pro Krista, odevzdána do vůle Boží, milující Spasitele a jeho Matku. Musela překonat nejednu překážku, aby udržela kongregaci při životě a aby uchovala charisma, které jí vytyčila, když hrozilo sloučení její kongregace s jinou. A musela přitom často odpouštět těm, kteří jí tyto překážky stavěli do cesty, někdy i záměrně. Přestála předčasnou smrt P. Coindreho, velké opory své i mladičké kongregace, i novou vlnu revolučního běsnění na počátku 30. let 19. století. Důvěra v Boží Prozřetelnost dodávala sestře Marii od sv. Ignáce sílu vytrvat. Usilovala o to, žít život hodný Pána a ve všem se mu líbit, což v nepatrných obměnách vyznávala jako své životní krédo.
„Máte být matkami těchto děvčat, opravdovými matkami, a to jak co do duše, tak co do těla. […] Jediné upřednostňování, které vám povoluji, je to týkající se těch nejchudších, nejzanedbanějších, nejproblémovějších. Tyto milujte nejvíce,“ kladla svým duchovním dcerám na srdce, přičemž někdy dodávala, aby „lásku střežily jako oko v hlavě“. Ohledně vedení sester měla sestra Marie od sv. Ignáce rovněž jasno: „Nejlepším představeným není ten, kdo udílí nejtvrdší tresty, nýbrž ten, kdo předchází případným vykročením ze správné cesty.“
Zprvu se sestry věnovaly dívkám z chudších vrstev, které vychovávaly a formovaly do dovršení 20 let, vštěpovaly jim morální základy, učily je praktickým ženským dovednostem atd. Nechtěly však omezovat svou pozornost pouze na ně, zaměřily ji i na dívky ze solidně situovaných rodin. Mimoto jim ležela na srdci křesťanská výchova obyvatelstva postiženého ztrátou víry, zvláště děvčat. Vyučovaly je proto základům katechismu, učily je poznávat Ježíšovu všeobjímající lásku a milovat ho. Postupně otevřely penzionáty a internátní školy pro dívky všech společenských vrstev, ne už jen pro ty chudé.
Již v roce 1842 se kongregace rozšířila do Indie, o osm let později do Španělska a v roce 1855 přepluly první sestry Atlantik a otevřely první Dům Prozřetelnosti v Kanadě. Dnes působí Klaudinou založená kongregace na pěti kontinentech ve 180 domech - např. v Irsku, Německu, Pákistánu, Libanonu, ve Východním Timoru, v USA, Mexiku, Uruguayi, Peru, Kolumbii, v Rovníkové Guineji, Gabonu, Nigérii či v Maroku, kde jsou od roku 2009. Všude tam znějí její slova, která zasahovala srdce těch, jež chtěli poslouchat přímo v její době: „Neslyšíte volání tisíců dětských hlasů, jejichž duše žízní po pravdě? Neslyšíte křik lidské bídy, která slepě hledá cestu ke štěstí?!“ „Jak dobrý je Bůh,“ pronesla na smrtelné posteli 3. února 1837 sestra Marie od sv. Ignáce, až do posledního dechu vyznávající Pánovu dobrotu.
Její beatifikační proces započal dne 23. srpna 1973, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 6. února 1978 ji papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Blahořečena pak byla dne 4. října 1981 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II. Dne 11. července 1992 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její svatořečení. Svatořečena pak byla dne 21. března 1993 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II. Její památka je připomínána 3. února. Bývá zobrazována v řeholním oděvu. Je patronkou jí založené kongregace.
