Autor: P. Józef Symeon Barcik, OFM Conv.
Zdroj: © Błogosławiona Aniela Salawa | Kraków | Bratni Zew, 2009, s. 82
Český překlad: Petr Janšta
Datum napsání:
22.05.2013
Anděla Salawa ¦ 1881-1922
mystička, patronka Františkánského sekulárního řádu v Polsku.
mystička, patronka Františkánského sekulárního řádu v Polsku.
Hlavním tajemstvím jejího života byla hluboká víra v sílu modlitby, z níž pramenila i její aktivita. Svátosti smíření napomáhaly jejímu růstu a její duchovní zralost spočívala ve vztahu k nejsvětější svátosti. V polovině srpna 1913 složila františkánské terciářské sliby a přijala řeholní jméno Tereza. Plně odpovídala na Boží volání a stala se příkladem pro ty, kdo jsou sami a hledají hlubší duchovní život ve světě.
I mnozí křesťané se domnívají, že v dnešním světě, uprostřed běžných každodenních starostí a při namáhavé práci, ve světě, který nabízí nejrůznější lákadla a požitky, není možné žít kontemplativním, ba dokonce mystickým životem, že není možné se plně oddat Kristu, že není možné, aby náš život byl plně prodchnut evangelijním duchem. Můžeme vycházet ze slov blahoslavené Anděly Salawy (1881–1922), která takto radila svým známým a příbuzným: „Neposlouchej lidi a nejdi za tím, co říkají. Poslouchej Boží přikázání a pokyny církve. Lidé totiž přijímají to, co jim vyhovuje, a nepříjemné věci odmítají.“
Anděla Salawa se narodila 9. září 1881 v Sieprawu nedaleko Krakova. Byla vychována v katolické víře, její denní prožívání bylo samozřejmostí. Rodina měla malé hospodářství, proto pro Andělino dětství platí, že „matka nás učila málo jíst, hodně pracovat a modlit se.“ V 16ti letech odešla do Krakova, aby se stala služebnou u bohatých krakovských měšťanů. Zde poznala městský život se všemi pozlátky a možnostmi zábavy, kterým se nevyhýbala. Nežila sice v těžkém hříchu, ale ve víře zvlažněla.
Nový začátek
Velkým předělem pro ni bylo hrdinské snášení utrpení a smrt její starší sestry (1899), které ji dovedly k hluboké vnitřní konverzi. Zcela vědomě se rozhodla jít evangelijní cestou následování Krista Ukřižovaného, která spočívá především v úsilí o růst ve ctnostech a v životě v duchu evangelních rad. Se souhlasem zpovědníka složila v roce 1900 soukromý slib čistoty a její duchovní život přešel do fáze, kdy již zcela vědomě a naplno sloužila Bohu. Žila sice ve vnějším světě, byla stále služebnou, ale jinak žila hlubokým mystickým životem. V roce 1912 vstoupila do Třetího řádu svatého Františka, často přijímala Krista v Nejsvětější svátosti, četla duchovní literaturu a byla především povzbuzením a oporou pro své spolupracovnice a všechny lidi v okolí.
Klášter na ulicích
Svůj život ve světě považovala za přínosnější pro svou duši, protože v klášteře by se nemohla tolik umrtvovat. Za 1. světové války heroickým způsobem pomáhala raněným vojákům a všem potřebným a řadě z nich zachránila život. Již tehdy byla nazývána „svatou dívkou“. V roce 1916 si zapsala do deníku: „Téměř vždy, když mluvím s někým, kdo nežije podle Boží vůle, cítím vnitřní hlas, který mi říká, jakou bolest působí takový život Božskému srdci, a vybízí mne, abych dobrovolně na sebe vzala utrpení a potíže.“ 2) Anděla je brala a stávala se tak smírnou obětí.
Umění nést kříž
Jednou potkala ubohého člověka se svěšenou hlavou. Chtěla mu pomoci, ale nevěděla jak. Náhle za ním uviděla Krista nesoucího kříž. Zeptala se jej: „Ježíši, proč tak velmi trpíš?“ Pán Ježíš jí odpověděl: „Protože ten člověk, na něhož jsem vložil kříž, ho nehodně nese.“ Anděla poprosila Ježíše, aby mohla trpět místo tohoto muže. Vzápětí se muž uzdravil, ale Anděla onemocněla rakovinou žaludku. Podobných případů je známo více.
Utrpení až do konce
Po svatém přijímání říkala Kristu: „Chci, abys byl tak oslavován, jak jsi ponížený.“ V posledních šesti letech prožívala nejrůznější duchovní zkoušky utrpení. Ztratila práci, její skleróza jí neumožňovala, aby ji prováděla, žila poslední roky života v polorozbořeném domku s podlahou z udusané hlíny. V jejím deníku se můžeme dočíst, jaká vnitřní utrpení prožívala především v postní době. V posledním roce života již nemohla chodit do kostela kvůli ochrnutí a žaludečním vředům, a tak jí jezuité přinášeli svaté přijímání a zpovídali ji v jejím přístřešku. V tomto čase fyzického utrpení se její mystické utrpení vystupňovalo. Umírající Anděla, vyčerpaná nemocemi byla 3. března 1922 zaopatřena svátostmi a převezena do nemocnice.
Zde měla krátce před smrtí (11. března) vidění Nebeské Matky Panny Marie, o čemž svědčí její slova, která pronesla, ač již v té době nemohla mluvit. Řekla s radostným výrazem tváře: „Přišla jsi Matičko Neposkvrněná, přišla jsi navštívit své děti.“ Pak také hovořila se sv. Terezií z Lisieux. Zemřela následujícího dne, v neděli 12. března 1922, během modliteb za umírající. 3). Následující roky po smrti byly na její přímluvu vyslyšeny stovky modliteb věřících. V roce 1949 byly její ostatky přeneseny do krakovského kostela svatého Františka. V roce 1991 byla blahořečena a stala se patronkou Františkánského sekulárního řádu v Polsku. Její památka se slaví 9. září.
