Podle tradice žila v 1. století v Římě a byla učednicí samotných apoštolů Petra a Pavla. Její životní příběh je nerozlučně spjat se svatou Basilissou. Obě tyto ženy pocházely z urozených římských rodin a disponovaly značným majetkem, který se rozhodly využít k naplnění křesťanského ideálu milosrdenství.
V době krutého pronásledování křesťanů za vlády císaře Nerona projevovaly nevídanou odvahu tím, že vyhledávaly těla umučených mučedníků, která byla často ponechána napospas u cest či vhozena do Tiberu, a s hlubokou úctou je tajně pohřbívaly na svých pozemcích. Tato činnost byla v tehdejším Římě považována za hrdelní zločin.
Jejich neohroženost nakonec neunikla pozornosti úřadů. Byly zatčeny a postaveny před soud, kde se odmítly zříci své víry v Krista. Legenda vypráví o jejich nesmírné trpělivosti během brutálního mučení, které zahrnovalo bičování a odnímání údů, až byly nakonec kolem roku 68 sťaty mečem. Jejich ostatky jsou dnes uchovávány v kostele Santa Maria della Pace v Římě.
Modlitba 〉 Všemohoucí Bože, ty jsi dal svaté Anastázii sílu, aby tě vyznala před lidmi a nezalekla se ani hrozby smrti. Prosíme tě, dopřej nám na její přímluvu vytrvalost ve víře a odvahu k činům lásky, i když nás svět nechápe. Nauč nás vidět důstojnost v každém člověku, i v tom poníženém a opuštěném, abychom jako ona dokázali sloužit tvému království s čistým srdcem. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Zamyšlení 〉 Žijeme v době, která oslavuje hlučné úspěchy a viditelná vítězství, ale Anastázie a Basilissa našly své poslání v temnotě noci, při sbírání ostatků těch, na které svět chtěl zapomenout. Jejich svatost nespočívala v kázání na náměstích, ale v milosrdné péči o mrtvé, v úctě k lidskému tělu jako chrámu Ducha svatého. Je to připomínka, že i ty nejmenší skutky piety a soucitu, vykonané v úkrytu a s rizikem, mají v Božích očích nesmírnou cenu. V dnešním světě můžeme Anastázii následovat tím, že se zastaneme těch, jejichž důstojnost je pošlapávána, a že budeme vnášet světlo úcty tam, kde vládne pohrdání a zapomnění. Její svátek uprostřed dubna, kdy se příroda probouzí k životu, nám symbolicky ukazuje, že z krve mučedníků a z jejich tiché věrnosti vykvétá naděje, která vítězí nad každou krutostí.