Ambrož z Milána ▪ učitel Církve

Ambrož Milánský se narodil pravděpodobně v Trevíru kolem roku 334 jako syn vysoce postaveného úředníka impéria - prefekta v Galii. Ani není divu, že po nezbytných studiích a krátké „právnické praxi“ byl roku 370 jmenován v hodnosti prokurátora v Miláně správcem provincie Emilia, jejímž centrem byl Milán. Když se roku 374 v Miláně uprázdnil biskupský stolec, proslul Ambrož tím, jakým způsobem se snažil urovnat spor mezi členy křesťanské obce při volbě nového biskupa. Činil to s takovou rozvážností a prozíravostí, že byl nakonec sám zvolen biskupem, což ve své skromnosti a pokoře přijal jen nerad, protože v té době nejenže neměl kněžské svěcení, ale byl jen pouhým katechumenem. Jak praví kronikář, podvolil se „úpěnlivému naléhání lidu“ a ihned po svém zvolení prodal svůj veškerý soukromý majetek, který rozdal chudým. Jáhen Paulinus nám o biskupu Ambrožovi zanechal ve svém díle Vita sancti Ambrosii krásné svědectví, ve kterém uvádí, že „Ambrož proslul (takovou) svou štědrostí a láskou k chudým, že jeho biskupský dům v Miláně byl neustále obklopen zástupy prosebníků a nikdo neodcházel bez pomoci“.

Víc kázal, než psal

Nutno mít na paměti, že biskup Ambrož pomáhal prosícím nejen hmotnými statky, nýbrž i vlídným slovem těšil žal a zármutek, pomáhal svou radou urovnávat rozepře nebo se zastával těch, jimž bylo činěno bezpráví. To bylo také patrně důvodem, proč se matka imperátora Justina, přívrženkyně nepravověrného učení arianismu, snažila Ambrože z Milána odstranit a poslat jej do vyhnanství. K tomu ale nedošlo, neboť - jak uvádí církevní historik Socrates Scholasticus - lidé vlastními těly zatarasili vstup do chrámu a chránili tak svého oblíbeného biskupa: „Lid se z neuvěřitelné lásky k Ambrožovi postavil na odpor a zastavil pokus těch, kteří se snažili Ambrože odvést do vyhnanství...“ 

Zřejmě nejznámější událostí z doby působení biskupa Ambrože byl příchod Aurélia Augustina do Milána, kde byl Ambrožovým kázáním i životním příkladem osloven do té míry, že se stal křesťanem a horlivým hlasatelem Kristovy církve - a nakonec také světcem. Biskup Ambrož své teologické názory šířil více formou kázání než spisy, protože v centru jeho pozornosti nebyli učení teologové, ani císařský dvůr, ale prostý věřící lid. Proto se také jeho homilie týkaly z velké části praktických věcí. O biskupu Ambrožovi se též uvádí, že byl mimo jiné i horlivým mariánským ctitelem. Maria v jeho kázáních byla vzorem a ideálem ctností, které má každý křesťan v každodenním životě následovat. Vyčerpán náročnou pastýřskou prací biskup Ambrož zemřel v pověsti svatosti roku 397 a pochován byl v Miláně.

Udává se, že biskup Ambrož dokázal vytknout císaři Theodosiovi nespravedlivé, přímo až kruté jednání s obyvateli Soluně. A když se císař měl vymlouvat, že i biblický král David zhřešil, řekl mu nekompromisně, aby následoval Davida kajícího, když předtím následoval Davida hřešícího. Přejme si, abychom na počátku doby adventní uposlechli tohoto napomenutí biskupa Ambrože a očistili své nitro pokáním - a tak jej připravili na zrození Krista Pána i v našich srdcích o letošních Vánocích.