Jezuitský kněz, jenž věnoval svou lásku a úsilí chudým
Alberto Hurtado Cruchaga se narodil 22. ledna 1901 v chilském městě Viňa del Mar. Po smrti svého otce byl od 4 let sirotek. Jeho matka byla nucena prodat veškerý jejich skromný majetek, aby byla schopná uhradit rodinné dluhy. Alberto se musel se svým bratrem často stěhovat k příbuzným a putovat od jedné rodiny ke druhé. Již od útlého věku Alberto zakoušel, co to znamená být chudý, bez domova a být odkázaný na milost druhých. Alberto obdržel stipendium Jezuitské univerzity v Santiagu. Zde se stal členem Solidarity Panny Marie a vytvořil si živoucí zájem o chudé, se kterými trávil v těch nejubožejších čtvrtích každé nedělní odpoledne. Po ukončení středoškolského studia v roce 1917, zatoužil stát se jezuitou, ale bylo mu doporučeno svůj úmysl odložit, aby se mohl postarat o svou matku a mladšího bratra. Prací odpoledne a večer se dokázal o oba postarat a ještě studovat právo na Katolické univerzitě. Zároveň nepřestával pečovat o chudé a každou neděli je navštěvovat. Povinná vojenská služba sice přerušila jeho studia, ale jakmile splnil svou službu, pokračoval ve studiu a roku 1923 univerzitu úspěšně dokončil.
14. srpna 1923 vstoupil do Noviciátu Tovaryšstva Ježíšova v Chilliáně. V roce 1925 se přesunul do Cordoby v Argentině, kde studoval humanitární vědy a roku 1927 byl poslán do Španělska studovat filozofii a teologii. Nicméně z důvodu potlačení jezuitů ve Španělsku roku 1931, odešel Alberto do Belgie a pokračoval ve studiích teologie v Louvainu. 24. srpna 1933 byl vysvěcen a v roce 1935 obdržel doktorát z pedagogiky a psychologie. Po dokončení služby v Belgii se roku 1936 vrátil do Chile. Působil jako profesor náboženství v Colegiu San Ignacia a pedagogiky na Katolické universitě v Santiagu. Byl pověřen Solidaritou Panny Marie pro práci se studenty, které zapojil do výuky katechismu pro chudé. Často poskytoval útočiště a nabízel duchovní vedení mnoha mladým mužům. Některé z nich doprovázel v jejich odpovědi na kněžské povolání a taktéž přispíval vynikajícím způsobem k vyučení mnoha křesťanských laiků.
V roce 1941 vydal otec Hurtado svou nejslavnější knihu „Je Chile katolickou zemí?“ Stal se asistentem pro mladé z katolického hnutí, nejprve pod záštitou arcidiecéze v Santiagu a poté celonárodně. Alberto zastával obě tyto role s výjimečnou iniciativou, odhodláním a obětí. V říjnu roku 1944, při své službě mladým, pocítil potřebu apelovat na své posluchače, aby vzali v úvahu velký počet chudých lidí z města, zejména malých dětí bez domova, které se toulají ulicemi Santiaga. Albertův požadavek vyvolal odhodlanou a štědrou odpověď. A to byl počátek iniciativy, pro kterou se stal otec Hurtado známý: pro formu charitativní činnosti, která poskytovala nejen bydlení, ale i domov lidem bez domova, kterému se říkalo „El Hogar de Cristo“. Prostřednictvím příspěvků od dobrodinců a za aktivní spolupráce angažovaných laiků otevřel otec Hurtado první dům pro děti; později dům pro ženy a také jeden dům pro muže. Chudí lidé zde našli teplo domova. Domy se rozšiřovaly a dosáhly nových rozměrů, v některých se objevila rehabilitační centra, v dalších obchodní školy a tak dále. A všechny byly inspirovány a prostoupeny křesťanskými hodnotami.
V roce 1945 navštívil otec Hurtado Spojené státy za účelem studia hnutí „Chlapeckého města“ a jak by jej bylo možné přenést do jeho vlasti. Posledních 6 let svého života věnoval rozvoji rozličných forem, ve kterých mohly „El Hoganské“ formy ubytování existovat a prosperovat. Mezi roky 1947 a 1950 napsal otec Hurtado 3 důležitá díla: práce odborového svazu, sociálního humanismu a křesťanského společenského řádu. Roku 1951 založil „Mensaje“, což byl známý jezuitský časopis, věnující se vysvětlování učení církve. Rakovina slinivky však brzy přerušila jeho službu a během pár měsíců se přiblížil konec. Uprostřed krutých bolestí jej blízcí slyšeli často říkat: „Jsem spokojený, Pane.“ Poté, co strávil otec Hurtado celý svůj život projevováním Kristovy lásky chudým, byl povolán k Pánu 18.sprna 1952. Otec Hurtado byl blahořečený Janem Pavlem II. 16. října 1994. Mezi svaté byl zařazen 23. října 2005 svatým otcem Benediktem XVI.