Vánoce

Bůh přichází do ticha ...

Vánoční shon nás často nutí běžet rychleji, než stačí naše duše. Paradoxem Vánoc však je, že ta největší událost dějin se odehrála v naprosté tichosti a nenápadnosti. Bůh se nestal člověkem za doprovodu fanfár v královském paláci, ale v tichu betlémské noci. Možná i letos cítíme únavu z očekávání, z příprav nebo z neklidu ve světě. Ale právě do tohoto našeho „ticha“ a naší „noci“ chce vstoupit Kristus. Vánoce nejsou o dokonalé výzdobě, ale o otevřených dveřích našeho srdce. Zkusme si v těchto dnech dopřát alespoň chvíli ticha u jesliček. Ne proto, abychom unikli realitě, ale abychom v tom tichu zaslechli tichý hlas naděje: „Nebojte se, dnes se vám narodil Spasitel.“

---

Světlo, které se sdílí ...

Když zapalujeme svíce na adventním věnci a později na stromečku, vidíme, jak jedna malá jiskra dokáže proměnit celou místnost. Vánoce jsou svátky vtělené Lásky. Bůh se nám stal nablízku, abychom i my věděli, jak být nablízku jeden druhému. V naší farnosti tvoříme společenství různých osudů a generací. Kéž je pro nás letošní Betlém připomínkou, že nikdo nemá zůstat sám. Boží dar v podobě malého dítěte nás učí zranitelnosti a laskavosti. Kéž toto světlo z jeslí nepohasne s posledním vánočním cukrovím, ale svítí v našich vztazích, v ochotě odpustit a v prostém úsměvu, který darujeme sousedovi v lavici nebo na ulici.

---

Bůh v „obyčejnosti“ ...

Často hledáme Boha v mimořádných věcech, ale on si vybral to nejobyčejnější: chudou rodinu, chlév a plenky. Tím posvětil každodennost každého z nás. Vánoce nám připomínají, že náš život - i se všemi jeho nedokonalostmi, nedostatky a trhlinami - má v Božích očích nesmírnou cenu. On do těchto našich „jeslí“ přichází každý den, pokud mu to dovolíme. Kéž jsou tyto svátky časem vděčnosti za to, že Bůh je s námi (Emmanuel) v každé vteřině našeho putování.