Autor: P. Aldo Vendemiati | Dioecesis Veronensis
Český překlad: Martin Grabarczyk | Dioecesis Ostraviensis-Opaviensis
Datum napsání:
16.02.2025
Cíl poutě naděje je v nebi
Téma Svatého roku, který právě slavíme, zní „Poutníci naděje“. Neměli bychom hned říkat, že tématem je „naděje“, neboť tak bychom se vystavili nebezpečí, že zapomeneme, že naděje z nás činí poutníky. Naděje se nám líbí a fascinuje nás, neboť je to pozitivní slovo. V současnosti ohlašovaným adjektivem naděje by bylo možné označit ji jako „inkluzivní“, neboť zahrnuje vše - s rizikem - že nevyjádří nic jiného, než jistý optimismus, který v tom podstatném zůstává neodůvodněný a neurčitý. Ale takový optimismus nemůže nikdy charakterizovat pouť. Poutník je někdo, kdo má přesně určený cíl a jasnou trasu, aby jí dosáhl.Biblické texty této neděle [1] nám mohou pomoci lépe si vyjasnit myšlenky. Ve druhém čtení (1 Kor 15, 12-20) se k slovu „naděje“ přiřazuje přesný doplněk: Je to naděje v Krista! A to je již zásadní charakteristický znak. Naše naděje je vztah ke Kristu a tím vztah k vykoupení. Ano, ale vykoupení z čeho? Tady se ten znak prohlubuje, neboť spontánně bychom si přáli být zachráněni od chudoby, hladu, utrpení, nenávisti, vyloučení, od urážek a opovržení. Ježíš nám nejenže neposkytuje záruku proti těmto věcem, ale on je přetrpí sám jako první člověk, a jak slyšíme v evangeliu (Lk 6, 20-26) - blahoslaví ty, kteří toto spolu s ním přetrpí.
Je zde určitý bod, ve kterém se druhé čtení a dnešní evangelium překrývají. Sv. Pavel píše: „Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.“ A Ježíš říká: „Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu!“ V textu evangelia je jasná alternativa mezi současností a budoucností: vy, kteří nyní hladovíte (současnost), budete nasyceni (budoucnost); vy, kteří nyní pláčete, budete se smát; vy, co jste nyní nasyceni, budete hladovět; vy, co se nyní smějete, budete plakat!
Cíl putovní cesty naděje spočívá v budoucnosti, mimo tento život. Ten cíl je v nebi. První blahoslavenství je však zcela v současnosti: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království.“ Chudoba je v přítomnosti, Boží království je také v přítomnosti a natrvalo ve vlastnictví chudých učedníků. Měli bychom to přesně promyslet: Přijímáme Kristovo slovo, jsme pokřtěni v Jeho jménu, jsme živeni jeho Tělem a Krví, zpečetěni pečetí jeho Ducha. Nám patří Boží království!
Trpký kalich současného dění se nám neodebere - tak jako se neodebral ani Ježíšovi: My nadále hladovíme, nadále pláčeme. Ale bude nám darováno blahoslavenství naděje, vědomí, že jsme poutníci na cestě ke konečnému a věčnému cíli, kterým je nebe, kde na nás čeká velká odměna. Pokud jsme svou naději v Krista vsadili jen na tento život, tak jsme ti nejubožejší z lidí. Vložíme-li však naději v Krista pro věčný život, tak nám bude již v tomto životě dáno vše, co je potřebné k tomu, abychom dosáhli cíle naší pouti.
-----
[1] 6. neděle v mezidobí, rok C.
