Jak se stává všem dětem, měl Tobiáš přes den mnohem více práce než samotný prezident. Ráno v sedm přišla maminka a vrčela jako nelítostný vrtulník: „Tobiáši, lenochu, ven z postele… nožky dolů!“ Chlapec dělal, že spí, a maminka ho celého zlechtala. Pak přišly na řadu vážné věci: „Uši! Obě! Zuby! Nevidíš, že ty ponožky k sobě nepatří? Ne, to určitě ne! Do školy v bačkorách nepůjdeš! To mě nezajímá, že jsou pohodlné! Pozor, ať neuklouzneš…, říkala jsem ti, že uklouzneš...“ V kuchyni bzukot pokračoval: „Jez v klidu! Žádné housky! Chleba s marmeládou. Nesrkej to mléko jako čerpadlo. Neumaž se! Už ses zase umazal!“ Mezitím na něj dělala opičky sestřička a on jí to nemohl oplatit, protože maminka vždycky byla na její straně.
Když se konečně usadil v autobuse, ulehčeně vydechl úlevou. Úleva však netrvala dlouho. Učitelky bzučí stejně jako maminka: „Nevrťte se. Dnes se naučíme minulý čas slovesa libovat si. Tobiáši, zkus to ty!“ Pak angličtina: „Toby, canyou please speak more slowly, please!“ A matematika: „Když mám pět hrušek, dvě jablka, čtyři kiwi, ale ztratím jednu hrušku a dvě kiwi, co mi zbude?“ Dokud nebyl čas vrátit se domů. A tam nanovo: „Tobiáši, nech sestřičku na pokoji!“ „Schválně mi počmárala sešit!“ „Tobiáši, umyj si ruce! Tobiáši, nedávej si lokty na stůl! Tobiáši, jez taky zeleninu!“
Konečně skončil i každodenní rituál pyžamo-nohy-zuby a Tobiáš mohl jít spát. Rituál na dobrou noc byl nejlepší z celého dne. Tatínek ho objal, sestřička dělala, že mu dává pusu, a kousla ho do ucha, maminka ho pevně objala. Maminčina vůně byla podle Tobiáše to nejkrásnější na světě. „Ty můj mužíčku. Mám tě moc ráda, Tobiáši.“ „Já taky, mami.“ „Než usneš, nezapomeň se pomodlit!“ „Ano, mami.“ Prostěradla voněla po květinách a po mamince. Tobiáš se zabořil do postele a zavřel oči.
Vzpomněl si na modlitbu. A tak se modlil takto: „Pane, jsem opravdu unavený. A nevzpomenu si na žádnou modlitbu. Tak to uděláme takhle: budu hodně pomalu říkat abecedu, a ty, protože znáš všechny modlitby, můžeš ta písmena poskládat tak, aby z nich byla modlitba, která by se ti líbila nejvíc.“ Toho večera řekl Bůh svým andělům: „Ze všech modliteb, co jsem dnes slyšel, byla tahle určitě nejkrásnější, protože byla z prostého a upřímného srdce.“
Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte » Mt 6,7-8.