Šimon se s tátou chystal na ryby. Večer si připravili háčky, udice, návnady i gumáky a nepromokavé kalhoty, protože ráno vstávali brzy a na dlouhé vychystávání by neměli čas. Stejně jako oni se i řeka a houštiny, kterými protékala, pobouzely pomalu. Voda se třpytila a s ranními paprsky se pomalu probíral i létající hmyz, který bzučel nad hladinou. Chvíli oba seděli na stoličce u břehu mlčky, ale brzy přemýšlivého Šimona napadla otázka.
„Tati, co je pravda?“ „Jak to myslíš?“ otočil táta hlavu. „Co je pravda? Jak ji poznám?“ zůstal u svého problému Šimon. „Pravda je opak lži. Když popisuješ věci tak, jak se skutečně staly. Když říkáš, co si skutečně myslíš, pak říkáš pravdu. Pravda si taky žádá úplnost. Když mi řekneš jen to, že jsi koupil kytku mámě, ale zamlčíš, žes jí před tím rozbil míčem květináč v okně a ta kytka měla být součástí omluvy, pak mi neříkáš tak docela pravdu. Rozumíš?“ „Ale je těžké říkat pravdu,“ zadumaně pronesl Šimon.
„Je a není. Kde si lidé říkají pravdu, tam mezi nimi roste důvěra. Kde vládne důvěra mezi lidmi, tam se žije pokojně a může tam růst láska. Kde si lidé lžou, tam roste nedůvěra, dusno, nejistota a taky strach,“ shrnul táta. Šimon chvíli pozoroval hladinu vody a vzpomněl si, kdy naposledy tátovi lhal. Nebylo to dávno. Minulý týden místo aby vyčistil rybičkám akvárko, hrál si na počítači. A tátovi, který byl tou dobou na několikadenní služební cestě, pak řekl, že úkol splnil. To nebyla pravda. Aby se ospravedlnil, zeptal se: „A ty, tati, vždycky říkáš pravdu?“ „Snažím se o to. Ne vždy si to můžu dovolit a ne vždycky se mi to podaří. Každý člověk taky pravdu nesnese, a je proto důležité říkat ji někdy s velkou láskou. Jsou případy, kdy si můžeš pravdou pěkně zavařit.
Znáš to, že?“ řekl táta. „No jasně…,“ pomyslel si Šimon, ale nahlas řekl: „Všichni lžou. Je to jednodušší.“ „Někdy vyžaduje hodně odvahy říkat pravdu. Mnozí kvůli ní trpěli a trpí. Ale jsou to lidé, kteří si sami sebe můžou vážit. Řeknu ti, že je to skvělý pocit k nezaplacení. Navíc kdo lže, připravuje se o čest. Slušní lidé mu časem přestanou věřit, takže nakonec zůstává obklopený lháři a podvodníky nebo sám. Není to moc veselý život,“ popsal táta, co už za ty roky ve světě vypozoroval. Vytáhl udici z vody a prohlédl si háček. Dnes toho moc nechytili. Řeka dál plynula. Šimon na ni koukal a přemýšlel, jestli se dokáže držet pravdy. A jestli ji vůbec pozná. Pravda už na svět přišla. Byl to Ježíš Kristus, který o sobě řekl, že je cesta, pravda a život. Jeho příklad popsaný v Evangeliu nám ukazuje, že žít v pravdě je možné a krásné.