Na konci přednášky se jeden posluchač zvedl a řekl přednášejícímu: „Mluvíte jako světlomety mého automobilu!“ Přednášející mu odpověděl: „Nerozumím, co tím máte na mysli, mohl byste to lépe objasnit?“ „Chci tím říct, že vaše slova přímo oslňují, a zhášejí tak naše obyčejné lampy.“
To bylo velká lekce: zářit neznamená vždycky osvěcovat. Správný řečník nezáří užíváním obtížných slov, ale osvěcuje skrze svou průzračnou řeč. To by měla být cesta i pro náš způsob vyprávění.