Autor: Bruno Ferrero, SDB
Zdroj: © Salesiánský magazín 6/2016
Datum napsání:
28.03.2017
Stopy
Jdeš s Pánem Ježíšem společně po cestě. Dlouhý kus cesty postupují oboje stopy vedle sebe, ale ty, které zanechal Ježíš, jsou dobře otištěné, zřetelné, celistvé a ukazují jasně směr. Naproti tomu tvé stopy jsou klikaté, roztěkané, přerušované, chvílemi váhavé, zatáčejí a pozměňují směr. Nějakou dobu kráčíte tímto způsobem, ale postupně se tvé stopy přibližují stále víc k Ježíšovým a začínají se rýsovat téměř rovnoběžně s nimi. Jdete jeden vedle druhého jako dva přátelé. Zdá se, že je všechno v nejlepším pořádku, ale nastává jiná změna. Tvé otisky v písku, které se předtím rýsovaly vedle Ježíšových, se teď vtiskly do nich.
V jeho velkých stopách jsou ty tvoje menší a ty a Ježíš začínáte postupovat jako jedna jediná osoba. Jdete tak dál velký kus cesty, po tomto úseku však postupně nastává jiná změna. Tvé stopy v těch větších rostou až do velikosti Ježíšových stop. Nyní je na písku jen jedna řada stop. Ty a Ježíš kráčíte jako jedna osoba. Zdá se, že všechno je dobré, ale pak najednou druhá řada otisků vybočuje. Děje se něco zvláštního. Nové otisky jdou klikatě, zatáčejí, točí se dokola, uzavírají kruh, zvláštním způsobem se odchylují. Jsi udivený, zmatený, nejistý. Tvůj sen končí, začínáš se modlit. „Pane, pochopil jsem první situaci, jak to bylo s mou chůzí i se zastávkami.
Byl jsem váhavý křesťan, ale chtěl jsem se učit, prohlubovat svou víru. Ty jsi kráčel jistě a pomáhal jsi mi, abych šel s tebou.“ „Správně!“ „A když mé malé stopy byly uvnitř tvých velkých, učil jsem se kráčet v tvých stopách, sledovat tě skutečně zblízka.“ „Výborně! Učil ses dobře a rychle.“ „Mé stopy potom dorostly do velikosti tvých a byly stejné. To znamená, že jsem se stal ve všem tvým žákem." „Přesně tak.“ „Ale pak, Pane, jak to chápat dál? Znovu jsem se vracel? Co ty oddělené stopy, a hlavně ty, které se vracejí a jdou do kruhu?“ Nastala chvíle ticha a pak Pán odpověděl s úsměvem v hlase: „Tyhle? No, to jsem přece kolem tebe tančil štěstím.“
Jsme Božím štěstím. To je nejpřekvapivější paradox křesťanství. A když je obtížné zachovat věrnost, když se všechno ztrácí a postupovat lze jen s námahou, zastav se, zavři oči, ústa a zacpi si uši. Pocítíš, jak kolem tebe Bůh tančí.
Jdeš s Pánem Ježíšem společně po cestě. Dlouhý kus cesty postupují oboje stopy vedle sebe, ale ty, které zanechal Ježíš, jsou dobře otištěné, zřetelné, celistvé a ukazují jasně směr. Naproti tomu tvé stopy jsou klikaté, roztěkané, přerušované, chvílemi váhavé, zatáčejí a pozměňují směr. Nějakou dobu kráčíte tímto způsobem, ale postupně se tvé stopy přibližují stále víc k Ježíšovým a začínají se rýsovat téměř rovnoběžně s nimi. Jdete jeden vedle druhého jako dva přátelé. Zdá se, že je všechno v nejlepším pořádku, ale nastává jiná změna. Tvé otisky v písku, které se předtím rýsovaly vedle Ježíšových, se teď vtiskly do nich.
V jeho velkých stopách jsou ty tvoje menší a ty a Ježíš začínáte postupovat jako jedna jediná osoba. Jdete tak dál velký kus cesty, po tomto úseku však postupně nastává jiná změna. Tvé stopy v těch větších rostou až do velikosti Ježíšových stop. Nyní je na písku jen jedna řada stop. Ty a Ježíš kráčíte jako jedna osoba. Zdá se, že všechno je dobré, ale pak najednou druhá řada otisků vybočuje. Děje se něco zvláštního. Nové otisky jdou klikatě, zatáčejí, točí se dokola, uzavírají kruh, zvláštním způsobem se odchylují. Jsi udivený, zmatený, nejistý. Tvůj sen končí, začínáš se modlit. „Pane, pochopil jsem první situaci, jak to bylo s mou chůzí i se zastávkami.
Byl jsem váhavý křesťan, ale chtěl jsem se učit, prohlubovat svou víru. Ty jsi kráčel jistě a pomáhal jsi mi, abych šel s tebou.“ „Správně!“ „A když mé malé stopy byly uvnitř tvých velkých, učil jsem se kráčet v tvých stopách, sledovat tě skutečně zblízka.“ „Výborně! Učil ses dobře a rychle.“ „Mé stopy potom dorostly do velikosti tvých a byly stejné. To znamená, že jsem se stal ve všem tvým žákem." „Přesně tak.“ „Ale pak, Pane, jak to chápat dál? Znovu jsem se vracel? Co ty oddělené stopy, a hlavně ty, které se vracejí a jdou do kruhu?“ Nastala chvíle ticha a pak Pán odpověděl s úsměvem v hlase: „Tyhle? No, to jsem přece kolem tebe tančil štěstím.“
Jsme Božím štěstím. To je nejpřekvapivější paradox křesťanství. A když je obtížné zachovat věrnost, když se všechno ztrácí a postupovat lze jen s námahou, zastav se, zavři oči, ústa a zacpi si uši. Pocítíš, jak kolem tebe Bůh tančí.
