Arabský šejk Alí seděl u svého psacího stolu v nádherně zařízené kanceláři. Bydlel v čisťounkém paláci uprostřed zahrady, kde ve stínu sukovité moruše kvetly narcisy a tulipány. Šejk byl bohatý a mocný muž. Měl před sebou výpisy z účtu, účetní knihy a diář. Před ním seděl tajemník a něco pilně psal. Sám šejk Alí byl ponořen do svých knih, ale jeho pohled každou chvilku zabloudil ven z okna, kde ve větvích moruše lozil malý kluk. Měl tmavé oči, černé vlasy a seprané džíny a vypadal jako každý jiný kluk v okolí. Ale tento malý kluk, který si hrál venku, byl Saddik, šejkův jediný syn a dědic, kterého otec hlídal jako oko v hlavě. A když byl Saddik takhle na stromě, nedařilo se jeho otci toho dopoledne pracovat tak rychle jako jindy.
Šejk Alí listoval zamyšleně ve svém diáři. Večer očekával důležité hosty a jeho manželka měla odcestovat ke své rodině na svatbu někoho ze svých příbuzných. No nic, nevadí. Měl vlastně dost dobrého služebnictva. Zazvonil a dovnitř neslyšně vklouzl sluha. „Pošli mi sem Abduláha a kuchaře!“ řekl šejk a za okamžik stáli před ním oba v bezvadně upravených uniformách. „Abduláhu, jdi na trh a obstarej všechno, co je potřeba na večer!“ Abduláh se uklonil a odešel.
„A ty připrav bohatou hostinu a nechej ji nanosit na stůl!“ Kuchař souhlasně přikývl a také zmizel. „Pošli mi zahradníka!“ poručil a ten se obratem ruky objevil před ním. „Natrhej nejšťavnatější ovoce a nej krásnější květiny!“ Zahradník zazářil a tiše odešel. Byl rád, že hostům může předvést, jaká nádhera roste na jeho zahradě.
Šejk Alí byl spokojen. Sluhové vykonají všechny potřebné přípravy na večer. Teď se může zase vrátit ke svým obchodům. Bylo třeba napsat a odeslat dopisy, připravit setkání. U ovčí’ ohrady hrozilo, že se zřítí zeď, a tak si dal zavolat velitele stavební čety. Bylo třeba zařídit tucet dalších záležitostí, o které se bez jakýchkoli poznámek staral tucet různých služebníků. Šejk stále seděl u svého psacího stolu a srkal černou kávu. Nemusel ani hnout prstem, stačilo jen udílet příkazy a pokyny.
Najednou se v zahradě ozval hlasitý výkřik. Šejk Alí vyskočil a utíkal k oknu. Jeho Saddikovi uklouzla noha a on spadl ze stromu. Ležel v záhonu s tulipány a srdceryvně křičel. Šejk Alí na nikoho nezvonil. Nenechal si zavolat žádného sluhu. Proběhl kolem službu konajícího poslíčka, seběhl ze schodů a kolem strážců u vrat. Ti stáli s otevřenou pusou a zírali na svého pána, jak letí po kamenných schodech směrem do zahrady.
„Už jdu, můj Saddiku, už běžím!“ volal a v následujícím okamžiku se k němu sklonil, opatrně ho zvedl a dával pečlivě pozor na to, aby se nedotkl vyvrtnutého kotníku. Pevně k sobě přitiskl svého zabláceného synáčka - co na tom, že měl na sobě drahé šaty! A nesl ho kolem strážců, kolem službu konajícího poslíčka, kolem tajemníka přímo do vlastní ložnice... Bůh, náš Stvořitel, Otec a Zachránce, který je původcem veškerého života a veškeré lásky, má mnoho služebníků, kteří vykonávají jeho přání. Když ale uslyšel křik svých dětí, které zničil život v hříchu, neposlal žádného anděla ani proroka. Přišel sám. Stal se člověkem - v Ježíši Kristu. Pavel píše: „Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou“ (2. Korintským 5,19) a Ježíš řekl: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14,9).
Klíčové verše: Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušní jeho slova! Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! (Žalm 103,20-21) ♦ Oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo (Žalm 148,8). ♦ Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu (Židům 1,1-2).
Modlitba: Bože, ty, který jsi mě stvořil a jsi mi Otcem, obdivuji tvoji velikost. Jsi pánem všeho a tvoji služebníci a andělé vždy hned poslechnou tvoje příkazy. Ale když jsem já zhřešil a zkazil si celý život, přišel jsi v Ježíši Kristu sám. Za to ti děkuju. Máš mě tak rád, že se Ježíš stal dítětem jako já, aby mi byl opravdu blízko, aby mě vedl k Tobě. Pane Ježíši, tebe chci milovat, v tobě ke mně přichází Bůh.
K zamyšlení: Co to znamená, když nám v Ježíši Kristu na pomoc spěchal sám Bůh?