Autor: Alex Mörgeli
Zdroj: © Ethos č. 2/2014 » ethosfund.ch
Datum napsání:
28.02.2000
Oheň v dětském domově
Noční ticho prořezává požární siréna. Děti i ti, kdo se o ně starají, vyděšeně vyskakují z postelí a splašeně vybíhají ven na volné prostranství před velkou budovou. Hoří! Z několika oken hlavní budovy dětského domova šlehají plameny. Ředitel okamžitě nechává všechny děti nastoupit a začíná je počítat: „Jedna, dvě, tři...“ Už je spočítal podruhé a zase jedno chybí. Horečně přemýšlí, kdo to asi může být? Najednou děti ukazují na dům a divoce na sebe křičí. V horním patře stojí jeden malý chlapec na okně. To je Ben! Ve tváři má vyděšený výraz. Hasiči jsou už na cestě, ale kdovíkdy přijedou?
Plameny se rychle šíří dál. Už Benovi odstřihly únikovou cestu. „Pomoc! Pomóc!“ volá vystrašeně! Najednou se u stěny mihne stín a leze po okapové rýně nahoru. Postava šplhá do výšky hbitě jako veverka, přitiskne se k úzké římse a vytáhne se nahoru. Ve svitu ohně je vidět postavu nějakého muže. Všichni mají hlavu vzhůru a sledují drama, které se jim odehrává před očima. Muž už stojí vzpřímeně na římse a postupuje velmi opatrně. Krok za krokem se blíží až k Benovu oknu. Ještě několik metrů a zachránce je u chlapce. Ben má naději na záchranu! Neznámý muž chlapce uklidňuje: „Neboj se, už jsem u tebe a vytáhnu tě ven!“ Pevným stiskem se chytí okenního rámu a velitelským hlasem dává Benovi pokyny: „Vylez nahoru a pevně se drž!“
Rozechvělý chlapec přesně poslechne. Srdce mu buší a hlava se mu na okamžik zatočí, když se podívá pod sebe. „Nedívej se dolů!11 volá zachránce. Chytí Bena za ruku a přitáhne ho k sobě. „Rychle, vylez mi na záda!11 Ben se muži vyšvihne na ramena jako opička. Pomalu, maximálně soustředěně kráčí muž s Benem na zádech po úzké římse - jsou hodně vysoko a plameny z Benova pokoje na ně nebezpečně vyplazují své jazyky. Už jen pár kroků a budou u okapu. Ben pevně zavře oči a přitiskne si hlavu na ramena svého zachránce. Konečně! Muž opatrné rukou sáhne na rýnu, ale hned ji zase odtáhne. Úlekem vykřikne. Střešní okap i svodová rýna jsou od plamenů úplně rozpálené. Už hoří i krov celé budovy!
Několik trámů se s rachotem řítí dolů. Co teď? Na to, aby skočil dolů, je to ještě pořád příliš vysoko. Nikde žádný žebřík a hasiči ještě nedorazili. Už nezbývá moc času, okap je jediná jejich šance! „Bene, teď se mě musíš držet, ať se děje cokoliv! V žádném případě se mě nesmíš pustit!" vyrazí muž bez dechu ze sebe. Chytí se okapu a nohama se opře o stěnu. Oba pomalu sjíždějí po svodu dolů. Muž hlasitě sténá, ruce ho hrozně pálí. Nejraději by se sám pustil! Ale kousne se do rtů a vší silou se posouvá směrem dolů. Podařilo se to! Konečně mají pevnou půdu pod nohama! Muž se vyčerpaně zhroutí, Ben pláče úlevou. Mezi dětmi se ozve jásot.
Všichni křičí jeden přes druhého. Šťastný ředitel běží k oběma šťastlivcům. „Hóóóřííí!" Za jekotu sirén vjíždějí na nádvoří hasiči a sanitka. Bleskově rozvinují hadice a mezi plápolající ohnivé jazyky tryskají proudy vody. Zdravotníci ze sanitky ošetřují popálené ruce našeho zachránce. Také Bena důkladně prohlédnou. Jako zázrakem se mu kromě několika škrábanců a sazí na obličeji nic nestalo. Když se po chvíli Ben z prvního šoku vzpamatoval, děkuje svému zachránci a ptá se: „Proč jste kvůli mně riskoval život? Já přece jsem jenom sirotek z dětského domova."
„Víš,“ začíná muž a laskavě se podívá na Bena, „není nic cennějšího než lidský život. A každý život je Boží dar. Jakmile se naskytne příležitost takový život zachránit, měl by se o to člověk přinejmenším pokusit." Ben o tom chvilku přemýšlí a pak pronese: „Ale vy jste si kvůli mně úplně popálil ruce!?" „To je pravda," říká muž, „ale z toho si nedělej starosti, to se časem zase zahojí. Ty bys v plamenech přišel o život a to by bylo daleko horší, nemyslíš?" Ben na to nemá co říct. Unavený a přitom šťastný sedí ještě dlouho vedle svého zachránce, dokud ho spolu s ostatními dětmi neodvedou do bezpečí.
Stejně jako tento muž riskoval svůj život pro Benovu záchranu, tak i Ježíš dal svůj život pro záchranu lidí. Snášel, když se mu posmívali, ubližovali mu a dokonce ho zabili. To všechno jen pro to, že nás tolik miloval - abychom mohli mít odpuštěné hříchy a dostali nový věčný život. Přečti si k tomu verše z Janova evangelia: 10,11 a 15,13.
Noční ticho prořezává požární siréna. Děti i ti, kdo se o ně starají, vyděšeně vyskakují z postelí a splašeně vybíhají ven na volné prostranství před velkou budovou. Hoří! Z několika oken hlavní budovy dětského domova šlehají plameny. Ředitel okamžitě nechává všechny děti nastoupit a začíná je počítat: „Jedna, dvě, tři...“ Už je spočítal podruhé a zase jedno chybí. Horečně přemýšlí, kdo to asi může být? Najednou děti ukazují na dům a divoce na sebe křičí. V horním patře stojí jeden malý chlapec na okně. To je Ben! Ve tváři má vyděšený výraz. Hasiči jsou už na cestě, ale kdovíkdy přijedou?
Plameny se rychle šíří dál. Už Benovi odstřihly únikovou cestu. „Pomoc! Pomóc!“ volá vystrašeně! Najednou se u stěny mihne stín a leze po okapové rýně nahoru. Postava šplhá do výšky hbitě jako veverka, přitiskne se k úzké římse a vytáhne se nahoru. Ve svitu ohně je vidět postavu nějakého muže. Všichni mají hlavu vzhůru a sledují drama, které se jim odehrává před očima. Muž už stojí vzpřímeně na římse a postupuje velmi opatrně. Krok za krokem se blíží až k Benovu oknu. Ještě několik metrů a zachránce je u chlapce. Ben má naději na záchranu! Neznámý muž chlapce uklidňuje: „Neboj se, už jsem u tebe a vytáhnu tě ven!“ Pevným stiskem se chytí okenního rámu a velitelským hlasem dává Benovi pokyny: „Vylez nahoru a pevně se drž!“
Rozechvělý chlapec přesně poslechne. Srdce mu buší a hlava se mu na okamžik zatočí, když se podívá pod sebe. „Nedívej se dolů!11 volá zachránce. Chytí Bena za ruku a přitáhne ho k sobě. „Rychle, vylez mi na záda!11 Ben se muži vyšvihne na ramena jako opička. Pomalu, maximálně soustředěně kráčí muž s Benem na zádech po úzké římse - jsou hodně vysoko a plameny z Benova pokoje na ně nebezpečně vyplazují své jazyky. Už jen pár kroků a budou u okapu. Ben pevně zavře oči a přitiskne si hlavu na ramena svého zachránce. Konečně! Muž opatrné rukou sáhne na rýnu, ale hned ji zase odtáhne. Úlekem vykřikne. Střešní okap i svodová rýna jsou od plamenů úplně rozpálené. Už hoří i krov celé budovy!
Několik trámů se s rachotem řítí dolů. Co teď? Na to, aby skočil dolů, je to ještě pořád příliš vysoko. Nikde žádný žebřík a hasiči ještě nedorazili. Už nezbývá moc času, okap je jediná jejich šance! „Bene, teď se mě musíš držet, ať se děje cokoliv! V žádném případě se mě nesmíš pustit!" vyrazí muž bez dechu ze sebe. Chytí se okapu a nohama se opře o stěnu. Oba pomalu sjíždějí po svodu dolů. Muž hlasitě sténá, ruce ho hrozně pálí. Nejraději by se sám pustil! Ale kousne se do rtů a vší silou se posouvá směrem dolů. Podařilo se to! Konečně mají pevnou půdu pod nohama! Muž se vyčerpaně zhroutí, Ben pláče úlevou. Mezi dětmi se ozve jásot.
Všichni křičí jeden přes druhého. Šťastný ředitel běží k oběma šťastlivcům. „Hóóóřííí!" Za jekotu sirén vjíždějí na nádvoří hasiči a sanitka. Bleskově rozvinují hadice a mezi plápolající ohnivé jazyky tryskají proudy vody. Zdravotníci ze sanitky ošetřují popálené ruce našeho zachránce. Také Bena důkladně prohlédnou. Jako zázrakem se mu kromě několika škrábanců a sazí na obličeji nic nestalo. Když se po chvíli Ben z prvního šoku vzpamatoval, děkuje svému zachránci a ptá se: „Proč jste kvůli mně riskoval život? Já přece jsem jenom sirotek z dětského domova."
„Víš,“ začíná muž a laskavě se podívá na Bena, „není nic cennějšího než lidský život. A každý život je Boží dar. Jakmile se naskytne příležitost takový život zachránit, měl by se o to člověk přinejmenším pokusit." Ben o tom chvilku přemýšlí a pak pronese: „Ale vy jste si kvůli mně úplně popálil ruce!?" „To je pravda," říká muž, „ale z toho si nedělej starosti, to se časem zase zahojí. Ty bys v plamenech přišel o život a to by bylo daleko horší, nemyslíš?" Ben na to nemá co říct. Unavený a přitom šťastný sedí ještě dlouho vedle svého zachránce, dokud ho spolu s ostatními dětmi neodvedou do bezpečí.
Stejně jako tento muž riskoval svůj život pro Benovu záchranu, tak i Ježíš dal svůj život pro záchranu lidí. Snášel, když se mu posmívali, ubližovali mu a dokonce ho zabili. To všechno jen pro to, že nás tolik miloval - abychom mohli mít odpuštěné hříchy a dostali nový věčný život. Přečti si k tomu verše z Janova evangelia: 10,11 a 15,13.
