Jednou řekl jeden kámen: „Já jsem nejsilnější!“ Když to slyšelo železo, řeklo: „Jsem silnější než ty! Já ti ukážu!“ Hned se pustily do zápasu a z kamene zbyl jen prach. Pak řeklo železo: „Já jsem nejsilnější!“ Když to slyšel oheň, řekl: „Já jsem silnější než ty! Chceš to vidět?“ Hned se pustily do křížku, dokud se železo neroztavilo. Pak řekl oheň: „Já jsem nejsilnější!“ Když to slyšela voda, řekla: „Já jsem silnější než ty. Jestli chceš, dokážu ti to!“ A bojovaly spolu, dokud voda oheň neuhasila. Voda prohlásila: „Já jsem nejsilnější!“
Když ji slyšelo Slunce, řeklo: „Já jsem ještě silnější! Podívej!“ A zápasily spolu tak dlouho, dokud Slunce vodu nevysušilo. Slunce pravilo: „Já jsem nejsilnější!“ Když to slyšel mrak, řekl: „Já jsem ještě silnější! Podívej!“ A pustily se do křížku, dokud mrak Slunce nezakryl. Mrak řekl: „Já jsem nejsilnější!“ Ale vítr řekl: „Já jsem silnější než ty! Dokážu ti to.“ A tak spolu zápasily, dokud vítr nerozvál mrak, až po něm nezbylo ani památky. Vítr si liboval: „To jsem silák!“ Ale hory řekly: „My jsme silnější! Podívej!“ Tak dlouho spolu bojovaly, až zůstal vítr uvězněn mezi hřebeny hor.
Hory řekly: „My jsme nejsilnější!“ Když je slyšel člověk, řekl: „Já jsem silnější než vy! Však já vám ukážu…“ Člověk, obdařený chytrostí, proděravěl hory, takže nemohly zadržet vítr. Když člověk ovládl moc hor, prohlásil: „Jsem nejsilnější bytost na celém světě!“ Ale pak přišla smrt a člověk, který se považoval za tak chytrého a silného, vydechl naposledy a zemřel. Smrt už slavila vítězství, když tu náhle nečekaně přišel jeden člověk a za pouhé tři dny po smrti vstal z mrtvých a smrt přemohl.
On je ten „kámen, který jste vy, stavitelé, odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní“. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy » Sk 4,11-12