Autor: Bruno Ferrero, SDB
Zdroj: © La vita secondo ľaurora | Torino 2014
Datum napsání:
28.03.2017
Co je nejvzácnější
Byl jednou jeden šlechtic. Byl už velmi starý. Vlastnil rozlehlé pozemky dobré půdy, která - když byla správně obdělána - dávala velkoryse zeleninu, ovoce a obilí. Dobrý stařec pocítil, že přišla hodina, kdy se jeho tělo promění v půdu a jeho duch se vrátí ke Stvořiteli všech věcí. Měl dva syny, které velmi miloval. Byli to dva moudří a dobří mladíci, ale otec věděl, že své místo bude muset přenechat jen jednomu z nich. Koho ale vybrat? Jednou večer si otec syny zavolal a řekl jim: „Nechám svoje hospodářství tomu z vás, který mi přinese to, co je na světě nejcennější.“ Na druhý den předstoupili synové před otce s tím, co bylo v jejich očích na světě nejvzácnější. Starý otec se zeptal staršího syna: „Tak tedy, synu můj, co jsi mi přinesl? Co je v tomto světě nejcennější?“
Mladík otevřel dlaň a ukázal mu zlatou minci. „To je to, co je pro tento svět nejvzácnější. Zlato je kouzelný kov, otevírá všechny dveře a s hrstkou takových mincí je možné splnit všechna přání a koupit si, cokoli si člověk přeje.“ „Ano, to je pravda,“ odpověděl otec. „Zlato je opravdu drahocenné a vzácné. Zvolil jsi dobře, synu.“ Pak se obrátil k mladšímu synovi, aby viděl, co zvolil on. Mladík otevřel dlaň a ukázal otci drobounké zrnko obilí, které se mu mezi prsty téměř ztrácelo. „To je pro mě nejcennější věc, co existuje,“ vysvětlil mladík. „V tomto drobounkém zrnku je uzavřena neuvěřitelná síla. Když je zasadím do hlíny a nechám déšť, ať je zalévá, a slunce, ať je zahřívá, stane se z něj rostlina plná mnoha dalších zrn, z nichž se bude moci stát další drahocenná věc: chléb.
Můj bratr řekl, že za peníze se dá koupit všechno. Ale kdyby na zemi nebyly rostliny a plody a obdělaná půda, k čemu by bylo všechno zlato na světě? Všichni bychom zemřeli. Proto jsem ti přinesl malinké semínko. To má pro mě největší cenu.“ Otec mu dal s úsměvem za pravdu: „Vybral sis dobře, synu můj. Až naposled zavřu oči, moje pozemky budou tvoje. Tvůj bratr nebude mít potíž najít práci v bance...“ V hrobce jednoho z dávných faraónů byla nalezena hrstka obilních zrn starých pět tisíc let. Kdosi ta zrna zasel a zalil. K obrovskému překvapení všech byla zrna živá a po těch pěti tisících let vyklíčila. Zrno je malý zázrak. A království Boží je „jako to nejmenší zrnko“, říká Ježíš.
Byl jednou jeden šlechtic. Byl už velmi starý. Vlastnil rozlehlé pozemky dobré půdy, která - když byla správně obdělána - dávala velkoryse zeleninu, ovoce a obilí. Dobrý stařec pocítil, že přišla hodina, kdy se jeho tělo promění v půdu a jeho duch se vrátí ke Stvořiteli všech věcí. Měl dva syny, které velmi miloval. Byli to dva moudří a dobří mladíci, ale otec věděl, že své místo bude muset přenechat jen jednomu z nich. Koho ale vybrat? Jednou večer si otec syny zavolal a řekl jim: „Nechám svoje hospodářství tomu z vás, který mi přinese to, co je na světě nejcennější.“ Na druhý den předstoupili synové před otce s tím, co bylo v jejich očích na světě nejvzácnější. Starý otec se zeptal staršího syna: „Tak tedy, synu můj, co jsi mi přinesl? Co je v tomto světě nejcennější?“
Mladík otevřel dlaň a ukázal mu zlatou minci. „To je to, co je pro tento svět nejvzácnější. Zlato je kouzelný kov, otevírá všechny dveře a s hrstkou takových mincí je možné splnit všechna přání a koupit si, cokoli si člověk přeje.“ „Ano, to je pravda,“ odpověděl otec. „Zlato je opravdu drahocenné a vzácné. Zvolil jsi dobře, synu.“ Pak se obrátil k mladšímu synovi, aby viděl, co zvolil on. Mladík otevřel dlaň a ukázal otci drobounké zrnko obilí, které se mu mezi prsty téměř ztrácelo. „To je pro mě nejcennější věc, co existuje,“ vysvětlil mladík. „V tomto drobounkém zrnku je uzavřena neuvěřitelná síla. Když je zasadím do hlíny a nechám déšť, ať je zalévá, a slunce, ať je zahřívá, stane se z něj rostlina plná mnoha dalších zrn, z nichž se bude moci stát další drahocenná věc: chléb.
Můj bratr řekl, že za peníze se dá koupit všechno. Ale kdyby na zemi nebyly rostliny a plody a obdělaná půda, k čemu by bylo všechno zlato na světě? Všichni bychom zemřeli. Proto jsem ti přinesl malinké semínko. To má pro mě největší cenu.“ Otec mu dal s úsměvem za pravdu: „Vybral sis dobře, synu můj. Až naposled zavřu oči, moje pozemky budou tvoje. Tvůj bratr nebude mít potíž najít práci v bance...“ V hrobce jednoho z dávných faraónů byla nalezena hrstka obilních zrn starých pět tisíc let. Kdosi ta zrna zasel a zalil. K obrovskému překvapení všech byla zrna živá a po těch pěti tisících let vyklíčila. Zrno je malý zázrak. A království Boží je „jako to nejmenší zrnko“, říká Ježíš.
