Autor: Jan Preč a Zora Krejčí
Zdroj: © archív Matice svatokopecké | olomoucky.denik.cz
Datum napsání:
01.01.2020
Svatý Kopeček u Olomouce
Je nejen jedinečnou kulturní památkou, ale touží být pro všechny místem, kde „zakoušíme domov srdce“, kde se cítíme Bohem přijati, pochopeni a milováni a odkud odcházíme posíleni a obdarováni. Chrám nad Olomoucí vidí denně mnoho lidí ať už z dálnic či rychlíků, nebo z nesčetných oken domů a bytů velkého města i mnoha vesnic v nedohledném panoramatu naší Hané. Vnímáme tuto stavbu jako pozdrav naděje, útěchy a krásy. Cítíme, že chrám vytváří do široka a daleka působivé „silové pole“ Ducha. Jiří Wolker jej nazval „korouhví této krajiny tiché a svěcené“. Po staletí k němu vzhlížely generace našich předků, kterým i my za mnoho vděčíme. Putovali sem hledat a nacházet sílu pro život často nesnadný a těžký, plný obětí, z kterých jsme vzešli i my. Stav světa se rychle a výrazně mění, ale jsou hodnoty, které trvale svědčí o něčem, co nepodléhá proměnám času.
Co nezmizí, stále naléhavěji platí a nadčasově vypovídá o smyslu člověka a jeho života, zejména tehdy, kdy je národ ohrožován prázdnotou a bezduchým životním stylem zisku a požitků, úbytkem dětí i pevných rodin, kde mizí vůle a odvaha k obětem. Každá generace zanechává po sobě stopy, vizitky toho, čím žije, v co věří a doufá a co je schopna vytvořit, obětovat, předat těm, kdo přijdou po nás. Pokud se ztišíme v prostorách tohoto chrámu a přemýšlíme sami o sobě, poznáme, že Bůh nás slyší a plní slib svých slov: „Každý kdo hledá, nalézá..,“ slova Mons. Josefa Hrdličky, emerit. pomocného biskupa olomouckého. Z historie poutního místa se dozvídáme příběh olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska, který učinil slib Panně Marii, že jí vystaví kapličku jako poděkování za úspěšné podnikání. Na sliby se často zapomíná, tak se mu Panna Maria ve snu dvakrát připomněla. Poté dostávají události spád.
V r.1629 nachází Andrýsek vhodné místo na svahu nad Olomoucí. Jeho majitelé, premonstráti z Klášterního Hradiska, jsou jeho myšlenkou nadšeni a stavba se téhož roku rozjíždí. Ještě nebyla ani hotova a již dochází k potvrzení, že se dílo těší Božímu požehnání. Poustevník Martin Figar, přebývající v blízkosti stavby, nachází r. 1632 na oltáři kaple kamenný reliéf Bohorodičky s děťátkem – Pannu Marii Svatokopeckou. O rok později je kaple vysvěcena. Doba však není radostná, probíhá třicetiletá válka, která kapli zasahuje zvláště v r.1645, kdy ji zapálili švédští vojáci, již několik let pobývající v obsazené Olomouci. Reliéf Panny Marie se zázračně podařilo zachránit a i kaple se po čtyřech letech dočkala obnovy. Život opět začíná rašit, i ten poutní.
Poutníků přibývá, objevují se i zvěsti o zázračných uzdraveních. Pro hradiské premonstráty se to stává podnětem k zahájení větší stavby. V letech 1669 až 1679 vyrůstá na místě původní kaple nový barokní kostel Navštívení Panny Marie. Architektem je Giovanni P. Tencalla, na výzdobě pracuje řada uměleckých osobností. Jedná se o podélné jednolodí se dvěma sakristiemi a podélně průchodnými kaplemi po obvodu. Nad křížením hlavní a příčné lodě se klene prostorná kupole. Valená klenba s lunetami je zcela pokryta výrazně plastickou štukou a freskovými malbami. Kaple po obvodu jsou zasvěceny sv. Josefovi, sv. Augustinovi, sv. Andělu Strážci, Nejdražší krvi Kristovy, sv. Jáchymovi, sv. Norbertovi, sv. Pavlíně patronce města Olomouce a Bolestné Panně Marii. V kapli sv. Pavlíny je k vidění jeden z mála obrazů zachycujících původní kapli z r. 1632.
Vnitřní výzdoba chrámu byla zhotovována ve dvou etapách. V období 1675-1679 byla vyzdobena klenba a následně v letech 1772-1732 plochy od chrámové římsy dolů. Výzdoba klenby, jejíž štuky dosahují až 30 cm hloubky, byla vytvořena vlašskými mistry Castellim, Gaginou, Borosou a Contessou. Kartuše jsou vyplněny freskovou výzdobou mladého Vlacha Jakuba na základě podkladů olomouckého augustiniána A. Lublinského. Na freskách klenby presbytáře jsou vymalovány v symbolech invokace loretánských litanií. Uprostřed klenby jsou tři velké freskové obrazy: Nejsvětější Trojice, tři charitky a Nanebevzetí Panny Marie. Kupole (foto) je položena na čtyřech pilířových svazcích, v jejich nikách stojí postavy evangelistů.
Z pilířů vystupují pendativy zdobené freskami od J.K.Handkeho, představující alegorie Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Fresková výzdoba kupole představuje události ze života starozákonních žen Rebeky, Sáry, Abigail, Batšeby, Judit a Ester. Kupole je korunována lucernou s holubicí, symbolem Ducha Svatého. Ve čtyřech okenních lunetách klenby od kupole směrem ke kůru je vyjádřen zpěv chvály Panně Marii čtyřmi lidskými věky - dětstvím, mládím, dospělostí a stářím. Dvě velké oválné fresky zobrazují Mariinu odevzdanost Bohu a boj archanděla Michaela s ďáblem. Štuková a plastická výzdoba kůru tvoří harmonický celek, vysoce hodnocený a řazený mezi středoevropské pozoruhodnosti. Varhanní nástroj byl postaven v letech 1722-1725 brněnskou firmou varhanáře Davida Siebra, figurální výzdoba varhanní skříně pochází od J. Sturmera. Architekturu hlavního oltáře navrhl Baldassare Fontana.
Podle plánů Domenica Martinelliho byla počátkem 18. st. k chrámu přistavena z obou stran jednopatrová obytná křídla. V jižním se nacházejí dva historické sály - Andrýskův s malbami P. Trogera o založení poutního místa a Handkeho nástropním obrazem zakladatele řádu premonstrátů sv. Norberta, a Francouzský sál s portréty hradiských opatů. Velkou pozoruhodností chrámu jsou tzv. svaté schody, připomínající 28 schodů v jeruzalémském paláci, po kterých vystupoval Kristus při procesu před Pontiem Pilátem. Na vrcholu schodiště stojí mimořádná práce řezbáře J.A.Heinze - Pieta. Za chrámem stavba pokračuje otevřeným půlkruhovým ambitem s kaplí Jména Panny Marie a sousoším sv. Norberta. V loňském roce bylo ukončeno rozsáhlé restaurování interiéru chrámu, slavnostních sálů a provedeny úpravy zejména v pravém křídle fary. Za léta existence poutního místa na Sv. Kopečku sem připutovaly miliony poutníků. Jen při stém výročí založení se oslav zúčastnilo přes sto tisíc. Stále přicházejí k Panně Marii, věřící i nevěřící. Jedni s prosbami nebo z vděčnosti, někteří jen jako turisté, obyčejní lidé i nejvyšší představitelé duchovního i světského života.
Asi nejvýznamnějším dnem v dějinách chrámu byla pro toto poutní místo návštěva sv. Jana Pavla II. dne 21. května 1995. Papež se zde setkal s mládeží, požehnal korunky Milostného obrazu a znovu jej korunoval. Krátce předtím též kostel povýšil na baziliku minor. Takto se k návštěvě Jan Pavla II. vyjádřil Giovanni Coppa, nuncius Vatikánu v České republice: „Svatý Kopeček se stal pověstným proto, že přijal papeže na setkání s mladými. Jenom ten, kdo to zažil, může pochopit krásu a nadšení této události. Svatý otec tu ožil pohledem na víru a lásku mladých. A krátce potom, co se vrátil do Říma, řekl při audienci, že to bylo jedno z nejkrásnějších setkání, která kdy měl s mládeží“. A co řekli o Sv. Kopečku některé další osobnosti?
Leopold Prečan, arcibiskup olomoucký: „Kdo jednou na Svatém Kopečku byl, toho kouzlo svatokopecké táhne každý rok zpět a jest všem známo, že tomu¨kouzlu těžko odolat. Tak jako já, i statisíce jiných věřících našlo u Panny Marie potěchu ve svých trampotách a posilu ve svých křížích“. Bohuslav Jarolímek, opat strahovský: „My, kteří přijíždíme na Svatý Kopeček jen občas, jej také milujeme. Vždyť, kdo Svatý Kopeček viděl – musil si jej zamilovat. Jest jediný na světě. Jest zvlášť krásný, nádherně obnovený, září svěžestí a čistotou“. Otto F. Babler, básník a překladatel: „Už mnoho poutníků přišlo na toto místo. Ti, kteří na pouť vyšli s jiskrou v duši a s vírou, nadějí a láskou v srdci, sem dojista nešli nadarmo.“ Při každém poutním putování si s pokorou připomínáme, že „každý z nás na tomto světě poutníkem je k věčnosti“.
