Všechno uchovávala v srdci
Panna Maria je pro Církev vzorem modlitby. V Katechismu čteme, že je „dokonalá postava modlitby, obraz Církve“, která Boha velebí, slouží mu a stává se Božím polem, do něhož je vloženo Boží zrno. „Můžeme se modlit s ní i k ní.“ Její „fiat mihi secundum verbum tuum“ („ať se mi stane podle tvého slova“) při andělově zvěstování a „magnificat anima mea Dominum“ („velebí má duše Hospodina“) při setkání s příbuznou Alžbětou vedou Církev v každodenní modlitbě. V poledne si v připomínce andělova zvěstování uvědomujeme, že Boží záchrana přichází prostřednictvím souhlasu člověka s jeho vůlí. Večer při nešporách v Mariině chvalozpěvu jsme zváni recitací její modlitby, připojit se k nadšené chvále Boha, jehož milosrdenství trvá od pokolení do pokolení.
V Katechismu čteme: „Odkud pochází modlitba člověka? Ať je způsob modlitby jakýkoliv (gesta a slova), modlí se celý člověk. Avšak když chtějí Písma označit místo, odkud vyvěrá modlitba, hovoří někdy o duši nebo o duchu a nejčastěji o srdci (více než tisíckrát). Je to srdce, které se modlí. Je-li daleko od Boha, pak je vyslovení modlitby marné. Srdce je příbytek, kde jsem, kde bydlím (podle semitského nebo biblického způsobu vyjádření: kam „sestupuji“). Je to náš skrytý střed, nepostižitelný naším rozumem nebo naším bližním; jen Boží Duch jej může probádat a poznat. Je to místo rozhodování, které je v největších hlubinách našich psychických sklonů. Je to místo pravdy, kde volíme život, nebo smrt. Je to místo setkání, protože podle Božího obrazu žijeme ve vztahu: je to místo smlouvy. Křesťanská modlitba je vztahem smlouvy mezi Bohem a člověkem v Kristu. Je to činnost Boha a člověka; vyvěrá z Ducha Svatého a z nás, je zcela zaměřená k Otci ve spojení s lidskou vůlí Božího Syna, který se stal člověkem.“ (čl. 2562-2564)
Punkta: V evangelijním vyjádření: Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom, jsme příkladem Panny Marie vedeni k tomu, abychom nad Božím působením ve světě uvažovali a byli jím natolik zaujati, že poznání Boží dobroty přejde od rozumu k srdci až k našemu vlastnímu chvalozpěvu a modlitbě srdce: „Ach, jak veliký je náš Bůh!“
Matko obdivuhodná, Maria, oroduj za nás!