Autor: P. Václav Fojtík | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
25.05.2024
V ní je Církev celá svatá ¦ Májová rozjímaní na každý den
Zamyšlení na 25. května
Jsem Neposkvrněné početí Soukromá zjevení, ať už se jedná o Pána Ježíše po jeho nanebevstoupení či zjevení Panny Marie a jiných svatých, mají napomáhat k tomu, aby se z Kristova zjevení plněji žilo. Pokud tato soukromá zjevení neodporují zjevené pravdě a definicím Učitelského úřadu Církve, mohou velmi napomáhat růstu Božího království v srdcích lidí. Stávají se také i určitou výpovědí o těch, kteří se při nich zjevují. Například při mariánských zjeveních se častěji Matka Boží představuje. V mexickém Guadalupe roku 1531 o sobě Maria říká, že je Svatá Maria, vždy Panna a Matka Boží, v Paříži se roku 1830 dává poznat jako Prostřednice všech milostí. Ve Fatimě roku 1917 žádá děti - Lucii, Františka a Hyacintu, aby na stejné místo chodili vždy třináctého v měsíci, po dobu šesti měsíců, a dětem sděluje, že jim pak řekne, kdo je. Při posledním zjevení se představí jako Panna Maria, Královna růžence.
Jedním z jmen, jímž se Maria představila a kterým bylo dosvědčeno i samo zjevení, je jméno, které sdělila čtrnáctileté Bernadetě Soubirousové v Lurdech o slavnosti Zvěstování Páně dne 25. března roku 1858. To znělo: „Jsem Neposkvrněné početí.“ Bylo to čtyři roky po vyhlášení dogmatu o tom, že Panna Maria byla uchráněna od jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.
V Katechismu čteme: „Církev si během staletí uvědomila, že Maria, plná Boží milosti, byla vykoupena už od svého početí. To hlásá dogma o Neposkvrněném početí, které vyhlásil roku 1854 papež Pius IX.: ´Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.´“ (čl. 491)
O Mariině vnitřní kráse můžeme uvažovat při modlitbě Loretánských litanií. V nich jí dáváme nádherná jména, která jí plně náleží. Nazýváme ji: „svatou“, „nejčistší“, „nejcudnější“, „neporušenou“, „neposkvrněnou“, „Zrcadlem spravedlnosti“ a „Královnou počatou bez poskvrny hříchu dědičného“.
Punkta: V rozzlobení se u dětí snadno stane s Honzíčka Honzin a z Marušky Maruna. Kolikrát však u dospělých jsou rodná a křestní jména nahrazena ještě ostřejšími výrazy a nadávkami. Popřemýšlejme, zda druhé vždy oslovujeme hezky a zda jejich jména svou řečí nešpiníme.¨
Matko neposkvrněná, Maria, oroduj za nás!
