21. května ¦ V ní je Církev celá svatá

A dáš mu jméno Ježíš

V evangeliu podle Lukáše čteme: Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

Bůh zjevil své jméno Mojžíšovi v hořícím keři, aby lidem naznačil svou blízkost. „Ten, který je“ - Bůh představující se svým jménem pak vysvobodil izraelský lid z moci faraona, egyptského krále. Náš Pán, vtělený Bůh, dostává také lidské jméno. V překladu znamená „Bůh je spása“. On vysvobozuje každého člověka z otroctví hříchu. Proto se nám jméno „Ježíš“ musí stát tím nejsvětějším a nejsladším jménem, které vždy s velkou úctou vyslovujeme.

V Katechismu čteme: „Ježíšovo jméno je středem křesťanské modlitby. Všechny liturgické modlitby končí formulí ´per Dominum nostrum Jesum Christum...´(skrze našeho Pána, Ježíše Krista...). Modlitba ´Zdrávas Maria´ vrcholí slovy ´a požehnaný plod života tvého, Ježíš.´ Modlitba srdce, obvyklá u východních křesťanů a nazývaná ´Ježíšova modlitba´ říká: ´Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.´ Mnozí křesťané umírají s jediným slovem: ´Ježíš´ na rtech, jako svatá Johanka z Arku.“ (čl. 435)

Druhým přikázáním Desatera jsme vedeni k úctě k Božímu jménu a potažmo k Bohu vůbec. Nemáme se stávat nositeli znesvěcení, ale posvěcení, neboť to je povolání křesťanů, kteří denně volají k Bohu, našemu Otci: Posvěť se jméno tvé. Panna Maria ve svém chvalozpěvu vyznává: Jeho jméno je svaté. Hledáme tedy způsoby, jak Bohu zjednat slávu, a ne pohanění. Proto pečujeme o krásu kostelů, podporujeme křesťanské umění, v našich domácnostech nechybí posvěcené kříže, sošky a obrázky, které nám připomínají Boží blízkost a jsou ochranou proti vlivu zla. Kéž je tedy Bůh, náš Otec oslavován a jméno jeho Syna, našeho Pána Ježíše Krista není vystaveno pohaně naším zbytečným vyslovením.

Punkta: Přemýšlejme, co vše bychom mohli učinit, aby jméno Boží nebylo tak často vyslovováno bez potřeby.

Matko Spasitelova, Maria, oroduj za nás!