17. května ¦ V ní je Církev celá svatá

 
Blahoslavená, která jsi uvěřila ...

Slovy: Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána, pronáší sv. Alžběta jednu z prvních chvalořečí Panny Marie. Děje se tak pro její víru. A my se dnes můžeme ptát: Jaká je naše víra? Je ve zkouškách stálá? Je živá, tzn. projevující se skutky navenek? Vnímáme ji jako veliký dar? Je naše víra věrná apoštolskému učení? Jaká je naše víra? Z fyziky víme, že existují tři skupenství, v nichž se mohou jednotlivé látky vyskytovat. Používáme pro ně pojmy: pevné látky, kapaliny a plyny. Tato vědomost nám může posloužit i v pohledu na naši víru.

Pevná víra - to je skála, která se nepohne, nemění tvar. Řádí-li kolem bouře a vlny na skálu dorážejí, stojí na svém místě. Pevná víra je ukotvena v Božím slově a učení Církve.

Tekutá víra - to je řeka v pohybu, teče tam, kam se země naklání. Vždy shora dolů a nikdy jinak. Pohybuje se ve svém korytě, přijímá to, co říká většina. Jejím krédem je pragmatické „nakolik pro mne, natolik dobré“.

Plynná víra - to je pára nad hrncem. Nelze ji uchopit, stěží viditelná, vyslovený blábol, chvilkový dojem, víra zcela bez rozumu a mantinelu, nespuštěná kotva. Jejím krédem je ono rozšířené „něco nad námi je“.

Jaká je tedy naše víra? V čem ji můžeme upevnit, oživit, prozářit? Pohleďme na příklady biblických postav, na svaté mučedníky, vyznavače, poučme se od církevních Otců. Vzpomeňme na věrné Boží služebníky z řad kněží, řeholníků i mnoha laiků, kteří v době komunismu i v naší vlasti dosvědčili svou víru třeba až k prolití krve. V měsíci květnu se pak zvlášť zadívejme na tu, která je blahoslavená, neboť uvěřila. U ní se naučíme, co to znamená věřit a zcela Bohu důvěřovat.

V Katechismu čteme: „Mariina víra během celého jejího života až do poslední zkoušky, kdy Ježíš, její Syn, zemřel na kříži, nikdy nezakolísala. Maria nepřestávala věřit, že ´se splní´ Boží slovo. Proto Církev v Marii uctívá nejčistší uskutečnění víry.“ (čl. 149)

Punkta: Přistupujeme k učení Církve jako k hlasu naší Matky? Zamýšlíme se vážně nad jejími slovy, kterými nás poučuje a doprovází, anebo jako děti v pubertě si zacpáváme uši a chceme si jít svou vlastní cestou?

Matko dobré rady, Maria, oroduj za nás!