11. května ¦ V ní je Církev celá svatá

Zahrada rajská

V knize Genesis čteme: Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla.

Dnes a denně člověk zakouší působení zla, ať už v jeho fyzické či mravní podobě. Přicházejí na nás nejrůznější nemoci, jsme svědky nespravedlnosti ve světě a sami ji zakoušíme, nejednou také působíme. Přes všechna dobrá předsevzetí znovu hřešíme. Od doby prvotního hříchu je celé tvorstvo podrobeno nicotnosti, jak čteme u apoštola Pavla v listu Římanům, zároveň sténá a spolu trpí až doposud. Následky prvotního hříchu trvají, rajská zahrada byla pro člověka uzavřena, nedá se do ní opětovně vstoupit a těšit se z krásy onoho souladu mezi člověkem a Bohem, lidmi navzájem a celým stvořením. Člověk v hloubi svého nitra touží po ztraceném Ráji, touží po nesmrtelnosti, bezpečí, pokoji, čistotě srdce, spravedlnosti a rád by nepodléhal, jak se uvádí v Katechismu, „trojí žádostivosti, která z něho dělá otroka smyslových rozkoší, lačnosti po majetku a sebezdůraznění proti příkazům rozumu“. (čl. 377)

Vejít do Ráje, dokud jsme zde ve světě, nemůžeme, nicméně - a nad tím budeme nyní chvíli přemýšlet - můžeme cosi z rajské zahrady zahlédnout, uslyšet a pocítit.

Vzpomeňme na biblický příběh z knihy Daniel o tom, jak byl věrný Hospodinův služebník vhozen do lví jámy a šelmy mu neublížily. Vzpomeňme na nejrůznější vyprávění o mučednících, kteří se koupali ve vroucím oleji, křesťany, jimž se podávaly číše s otrávenými nápoji a nic jim to neublížilo. Vzpomeňme na příběhy o pouštních otcích, kteří přecházeli řeky po krokodýlích hlavách a za přátele měli lvy. Vzpomeňme na sv. Františka, který domluvil zlému vlkovi a ten zkrotl. A snad bychom mohli i my vzpomenout na jevy z našeho vlastního života, podivné a zázračné. Vzpomeňme pak samozřejmě na Neposkvrněnou Pannu, která byla uchráněna dědičné viny a která byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy. Ač procházela labyrintem světa se všemi těžkostmi, měla již Ráj v srdci. Ona drtí hlavu odvěkého nepřítele lidstva, ďábla.

Punkta: Ve svých touhách pohlédni k Ráji. Bůh chce s tebou rozmlouvat, chce tě chytnout za ruku, má tě rád.

S tělem i duší vzatá do nebeské slávy, Maria, oroduj za nás!