26. května ¦ Mariino srdce zvítězí

„Jako jednotlivci, děti moje, nemůžete zastavit zlo, jež chce ovládnout svět a zničit ho; ale z Boží vůle můžete spolu s mým Synem všechno proměnit a uzdravit svět › Poselství z 2.8.2011.

Při výročním zjevení 18. března 1994 vypadala Panna Maria překvapivě vesele a její slova zněla nadějně: „Dnes je moje srdce naplněné štěstím,“ řekla. Požádala nás, abychom se jí nechali vést a každý den se modlili. „Sami vidíte, že vaše modlitba zlo přemáhá,“ pokračovala. „Modleme se a neztrácejme naději.“  Téhož dne se ve Washingtonu setkali představitelé muslimů a Chorvatů z Bosny a Hercegoviny a podepsali dohodu, která ukončila vzájemné boje a vytvořila federaci Bosny a Hercegoviny. Srbové se ale zapřisáhli, že budou bojovat dál. Proč Bůh dopouští válku? Takovou otázku mohou pokládat jen ti, kdo neznají Boží lásku. Panna Maria Boha nazývá „velkou Láskou“. Bůh nepůsobí válku - to my. Bůh dává každému člověku svobodu, aby se rozhodl, jak bude žít a co od života chce. Každý člověk se musí zahledět do svého nitra a rozhodnout se, zda chce mír nebo chce zabít svého bratra. Nemůžeme Boha obviňovat za svá lidská rozhodnutí. 

Dva týdny po Velikonocích 19. dubna jsem porodila naši druhou dceru Veroniku. Po ztrátě Stjepana to pro naši rodinu byla obrovská radost. Další radost pro mě následovala, když k nám jednoho dne přišel voják OSN se zprávou, že náš byt v Sarajevu našli a odevzdal mi balíček s dokumenty, který obsahoval i vytoužený pergamen od Panny Marie. Bůh vyslyšel mé modlitby v této záležitosti. Byly to kapky radosti v moři utrpení, které s sebou přináší válka. Děla se hrozná zvěrstva. My křesťané bychom nikdy neměli odvracet zrak od trpících. Naše přítomnost je nejvelkorysejším darem, jaký můžeme dát. Laskavá slova a něžné objetí může změnit svět. Otec Slavko se vrhl do realizace Matčiny vesničky pro válečné sirotky. 

Vláda nabídla finanční pomoc pod podmínkou, že v zařízení se nebudou vyskytovat žádné náboženské symboly. To otec Slavko rozhodně odmítl: „Bude to sirotčinec Panny Marie!“ Chtěli jsme pro děti vybudovat domov, proto jsme místo jedné velké budovy plánovali postavit několik menších domků, ve kterých by žilo asi osm dětí spolu s řeholnicí, která by plnila úlohu jejich „matky“ a starala se o ně. I když nepomohl stát, přispívali nám soukromí dárci, zvláště poutníci, a tak se sen stal skutečností. U vesničky vznikl park - zahrada sv. Františka, amfiteátr a hřiště. 

18. března 1995 za mnou Panna Maria přišla velice smutná, což se v den mých narozenin nestávalo. V poselství pro svět dala najevo, že ji trápí, jak tvrdá jsou lidská srdce vůči utrpení bližních: „Nebudete-li milovat, nepoznáte Otcovu lásku.“ Připomínala nám, že se nikdy nemáme ničeho bát - ani toho, co má přijít, neboť „Bůh je láska“. Na závěr nás ujistila: „Vedu vás k věčnému životu. Věčný život je můj Syn. Přijměte ho a získáte lásku.“ Zjevení trvalo 10 minut a návrat na zem jsem opět prožívala velmi bolestně. Kdosi se ptal, proč jsem tak rozrušená. Po každém zjevení zakouším podobné emoce. Jen s Boží pomocí se dokážu vrátit do relativně normálního života. Z celého srdce miluji své dcery Mariju a Veroniku, jako každá matka bych za ně dala svůj život, ale když jsem s Pannou Marií, ani moje dcery v tu chvíli pro mne neexistují; toužím být jen s Pannou Marií. 

Když odejde, je to, jako bych byla v jednom okamžiku v ráji a v druhém okamžiku na poušti. Cítím se opuštěná, ačkoli vím, že nejsem. Až po dlouhých hodinách modlitby pochopím, že tu musím zůstat, zatímco Matka Boží musí být v nebi. Už se vám někdy stýskalo po milovaném člověku? Nebo toužili jste po nějakém čase či místě, kam se nemůžete vrátit? Truchlili jste nad ztrátou někoho blízkého? Pokud ano, možná mou bolest pochopíte. Odloučení od Panny Marie se podobá směsici pocitů z neopětované lásky, vyhnanství, truchlení - ale i toto není úplně výstižný popis. Někdy se ptám, jestli jsou lidé vůbec stvořeni k tomu, aby se takto intenzivně setkávali s nadpřirozenem.

V průběhu roku se hrůzy války dále stupňovaly, 25. května v den narozenin prezidenta Tita Srbové zbombardovali město Tuzla. V červenci bylo v Srebrenici zavražděno více než 8000 mužů a chlapců. Etnické čistky byly tak strašné, že tomu moderní svět nemohl uvěřit. Panna Maria skrze Mariju žádala lidi, aby předávali její poselství světu, aby tak „řeka lásky proudila k lidem, kteří jsou plní nenávisti a není v nich pokoj“. Všechny zvala, aby se stali jejími „radostnými nositeli pokoje v tomto sužovaném světě“. Prosila o modlitby, „aby co nejdříve zavládlo období míru, jež moje srdce netrpělivě očekává“.