Autor: Mirjana Dragičević Soldo | vizionářka z Medžugorje
Zdroj: © Mariino srdce zvítězí | nakladatelství Paulínky | Praha 2022
Datum napsání:
18.05.2024
Mirjana Dragičević Soldo
Mariino srdce zvítězí - autobiografie vizionářky z Medžugorje
Zamyšlení na 18. května
Moje oči a srdce tu budou, i když se už nebudu zjevovat › Poselství z 18.3.199.
Možná si myslíte, že když člověk vídá blahoslavenou Matku, těžko na něj udělá dojem setkání s někým jiným. Ale v červenci 1987 jsem se osobně setkala s živým světcem, což ve mně zanechalo trvalou stopu. Jeden italský kněz mě pozval do Říma. Itálie je úžasná už sama o sobě. Snadno jsem si dokázala představit gladiátory v Koloseu, v křesťanských katakombách jsem obdivovala vytrvalost a odvahu raných křesťanů, u hrobů svatých a mučedníků jsem uvažovala o tom, že nám Panna Maria neustále připomíná, jak je náš život na zemi krátký. Jako poutník v cizině jsem získala nový pohled na zkušenosti poutníků, kteří přicházejí do Medžugorje.
Se skupinou mladých Chorvatů jsem se zúčastnila papežské audience. Po ní jsem od Jana Pavla II. dostala pozvání na soukromé setkání v Castel Gandolfu. Když jsem uviděla Svatého otce, který na mě čekal v zámecké zahradě, rozplakala jsem se. Díval se na mne a usmíval se. Jeho pohled byl hřejivý a láskyplný. Cítila jsem, že jsem v přítomnosti svatého muže - skutečného syna blahoslavené Matky. V tom čase jsem vnímala něco zvláštního v očích lidí, kteří milují Pannu Marii. Takovou něhu jim může dát jen Matka. U Jana Pavla II. jsem ji cítila víc než u kohokoli jiného. Papež mi pokynul, abych se posadila vedle něho. Vždycky jsem si myslela, že setkání s papežem je pro tak bezvýznamného člověka, jako jsem já, naprosto nedosažitelné. Chtěla jsem ho pozdravit, ale nebyla jsem schopná jediného slova. Papež mi jemně stiskl ruku a řekl: „Dobrý den.“ A pokračoval: „Děkuji, že jste přišla.“ Mluvil polsky a já mu nerozuměla, Oslovila jsem ho italsky: „Svatý otče, můžeme mluvit italsky?“ S úsměvem přikývl. Hovořili jsme o mnohých věcech, mluvil s takovou láskou, že bych si s ním mohla povídat celé hodiny. Požádal mě, abych se s medžugorskými poutníky modlila na jeho úmysly. „Vím o Medžugorji všechno,“ řekl „od začátku sleduji poselství.
Prosím, povězte mi, jak se cítíte, když se zjeví Panna Maria?“ Pozorně mi naslouchal, někdy se usmál a jemně přitakal. Své svědectví jsem zakončila: „A když odchází, cítím velkou bolest. V té chvíli myslím jen na to, kdy ji zase uvidím.“ Odpověděl: „Medžugorje je nadějí pro celý svět. Kdybych nebyl papežem, dávno už bych do Medžugorje přijel.“ Později mi jeden kněz prozradil, že se Jan Pavel II. krátce před událostmi v Medžugorji vroucně modlil, aby se Panna Maria opět na zemi zjevila: „Nezvládnu to všechno sám, Matko.“ modlil se. „V Jugoslávii, v Československu, v Polsku a v mnohých jiných komunistických státech lidé nemohou svobodně praktikovat víru. Drahá Matko, potřebuji tvou pomoc.“ A jak ten kněz dosvědčil - jakmile se papež doslechl, že se Panna Maria zjevila v malé vesničce v komunistické zemi, okamžitě pochopil, že Medžugorje je odpovědí na jeho modlitbu. Náklonnost otce Wojty y k blahoslavené Matce měla původ už v jeho dětství, když jeho maminka umřela, a kvetla i během jeho kněžské služby. Tehdy se vyjádřil: „Byl jsem už přesvědčen, že nás Maria vede ke Kristu, ale začal jsem chápat, že i samotný Kristus nás vede zase ke své Matce. Mohli bychom říci, že tak jako dal Kristus na Golgotě svou matku učedníku Janovi, tak ji dává každému, kdo ho touží poznávat a milovat.“
Jeden poutník mi kdysi položil otázku, zda bychom se spíš neměli zaměřit na Ježíše. „Rozhodně ano,“ odpověděla jsem. „Však právě proto Panna Maria přichází.“ Ve svých poselstvích nikdy neřekla: „Pojďte ke mně a já vám dám…“ Naopak všechno směřovala ke svému Synu: „Pojďte ke mně, já vás povedu ke svému Synu a on vám dá…“ Blahoslavená Matka se musí modlit k Bohu stejně jako každý jiný člověk. Proto ji nazýváme orodovnicí (přímluvkyní). I v modlitbě Zdrávas, Maria, která vychází přímo z Bible, ji prosíme o přímluvu: „Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.“ Někteří svatí čelili obvinění, že věnují Panně Marii příliš pozornosti, ale oni pouze pochopili, jak důležité poslání právě ona obdržela. Je nejdůležitější ženou v dějinách. Svým Fiat (svým ‚Ano‘ andělovi) změnila svět. Když se zjevovala a zjevuje, má pro to své důvody. Sv. Maxmilián Maria Kolbe prohlásil: „Nikdy se nebojte, že budete Pannu Marii milovat příliš. Nikdy jí nemůžete milovat víc než Ježíš.“ Sv. Jan Maria Vianney s humorem nadnesl: „Maria si oddychne až po posledním soudu, zatím má se svými dětmi plné ruce práce.“ Sv. Matka Tereza z Kalkaty radila: „Když se během dne cítíte vyčerpaní, vzývejte Pannu Marii. Stačí se modlit: ,Maria, Ježíšova Matko, prosím, buď i mně Matkou.‘ Dosvědčuji, že tato modlitba mě nikdy nezklamala.“
